Hrozí destabilizace státu
Nebezpečný precedens
(Radovan Procházka je generálporučík ve výslužbě.)
Jestliže někdo prohlašuje, že zaměstnanci České televize, kteří se postaví
proti svému představenému, jmenovanému do funkce v souladu s literou zákona,
jsou oprávněni vyvolat revoltu a pro propagaci a prosazení svých cílů mohou
použít prostředky, které jim byly z důvodů pracovního zařazení svěřeny, dává
tím stejné právo i jakékoli jiné skupině zaměstnanců libovolné veřejnoprávní
instituce v tomto státě.
To znamená, že nebudu-li kupříkladu já jako generál
AČR souhlasit se jmenováním náčelníka generálního štábu (třeba proto, ľe k jeho
jmenování došlo podle mého názoru ukvapeně) nebo s ustanovením ministra obrany
či s volbou prezidenta republiky, který se mi nelíbí, mohu své rozdílné názory
rovněž prosazovat prostředky, které mi byly mým zaměstnavatelem, tj.
ministerstvem obrany, svěřeny k výkonu mých povinností: svými vojáky a jejich
zbraněmi.
A protože jsem i generálem policie, mohl bych si - sice v rozporu se
zněním zákona, ale v jeho duchu - vynutit odstranění kohokoli ze svých
představených také policejními silami státu.
Samozřejmě, mezi Českou televizí a českou armádou existuje určitý, do značné
míry markantní rozdíl. Zatím co armáda disponuje zbraněmi, které jsou převážně
nefunkční a vojáky, jejichž bojová morálka drtivou většinou limituje k nule,
je vysílání televize zcela funkční, masově šířenými dezinformacemi schopné
zmanipulovat veřejné mínění a v ulicích vyvolat revoluční atmosféru a
vyprovokovat nekontrolovatelnou situaci.
Televize je tedy daleko účinnější
zbraní nežli armáda, neboť může v současných podmínkách mediální dominance
postupovat zcela v intencích toho, kdo ji ovládá, i proti zájmům občanů
tohoto státu.
Mluvím-li čistě teoreticky o možnostech, které mně jako vojákovi dává každé
zpochybnění absolutní platnosti zákonů této země, a relativizuje-li se navíc z
nejvyšších státních míst jejich závaznost vyvoláváním jakýchsi "duchů",
jejichž podobu si každý můľe upravit podle svých přání, potřeb a cílů,
pociťuji nepokoj. I v noci se budím ze spánku, protože rozkymácené a podryté
zákony může ať už v blízké či vzdálené budoucnosti využít či zneužít kdokoli z
šeroslepých přátel i bystrozrakých nepřátel naší sotva opeřené demokracie.
Naléhavě se mi vnucuje celá škála absurdních postav, od pološílenců naturelu
Miroslava Sládka přes některé dřívějí plukovníky Varšavské smlouvy (dnes
generály NATO), chronické revolucionáře typu mého přítele Jana Rumla, až po
bolŠevické komandíry čapájevy kalibru soudruha Štěpána. Přítomnost dvou
vůdčích představitelů jednoho politického uskupení na velíně ČT (tj.režimovém
pracovišti, kam mají přístup pouze osoby podle jmenného seznamu), kteří zde
svým politickým rozhledem poněkud protismyslně bojují za nezávislost ČT na
politických stranách, dává všem extremistům solidní návod, jak snadno
destabilizovat ještě neusazený právní stát.
Stanovisko policie, čekající na soudní výrok, je nestoudně alibistické. Až se
na velíně - a to ne už jen v televizi - zainstalují bolševíci anebo sládkovci,
budeme zřejmě také čekat na soudní výrok, který by nám - nepochybně alespoň
posmrtně - dovolil pokusit se o obnovení principů demokracie.