Odborářovy poznámky ke stávce v televizi
Vlastimil Beran
Česká republika ratifikovala v roce 1948 úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování, která mj. zakotvuje právo na stávku jakožto základní právo odborů při ochraně zájmů pracovníků, a je tudíž na základě této ratifikace vázána dodržovat její ustanovení včetně jejich zapracování do národní legislativy.
Výklad jednotlivých ustanovení úmluvy č.87 (včetně práva na stávku) je prováděn na základě rozhodnutí Výboru pro svobodu sdružování Správní rady MOP v jednotlivých případech stížností na porušování této úmluvy ze strany členských států. Tento výklad je shrnut ve Sbírce rozhodnutí (Digest of decisions and principles of the Freedom of Association Committee of the Governing Body of the ILO, 4.vyd. 1994, vydala MOP).
Podle těchto rozhodnutí může být právo na stávku omezeno či zrušeno jen v několika konkrétních případech, mj.v případě akutního ohrožení státu, v případě nejvyšších státních úředníků vykonávajících službu jménem státu či v případě vykonávání některých základních veřejných služeb, jejichž zastavení by mělo za důsledek přímé ohrožení životů, zdraví či bezpečnosti občanů (viz čl. 526 Sbírky rozhodnutí).
Mezi tyto služby nepatří rozhlas a televize (viz čl. 544).
Stávku v ČT lze tedy považovat za stávku legální. Konečné rozhodnutí o legálnosti stávky však může učinit pouze nezávislý soud, i když i ten by měl při rozhodování vycházet z ustanovení relevantních a ratifikovaných mezinárodních dokumentů, jakým je bezesporu úmluva č.87.
Jednotlivá rozhodnutí najdete ve světových jazycích na adrese: http://ilolex.ilo.ch:1567/public/english/50normes/infleg/iloeng/digestq.htm.
Autor je vedoucím mezinárodního oddělení ČMKOS
