Televize: Demonstrace, koncerty - pěšinky k větší politizaci ČT?
Stávky, demonstrace, podpisové akce či koncerty jsou sice pěknými příklady lidské solidarity (přesněji: solidarity některých s některými), ale krizi v ČT nevyřeší, spíš ji dostrkají někam úplně jinam, než si lidé na ulicích myslí.
Ve středu 3. ledna jsem došel na Václavské náměstí, neb se zde měla konat velkolepá akce za účelem podpory teroristů (pardon, tehdy již oficiálně "okupačních stávkujících") sdružených do spolku Česká televize - věc veřejná a zabarikádovaných v budově televizního zpravodajství ČT na Kavčích horách. Se znepokojením jsem si uvědomil, že je tomu na den přesně rok a jeden měsíc, kdy jsem kráčel na totéž místo na podobné shromáždění "spravedlivě rozhořčených" občanů, kteří se však tehdy jmenovali Děkujeme, odejděte! Ale šel jsem, ač jsem apriorně očekával, co uvidím a uslyším.
Vskutku to bylo skoro totéž - rok předtím se demonstranti oháněli "občanskou společností" a "porušením slibu voličům", nyní se používaly fráze typu "svoboda slova", "politický nátlak" a "nezávislost televize". V houstnoucím šeru mi připadalo, jako bych viděl znovu tytéž tváře a u některých umělců či politiků to snad byla dokonce pravda. Přesto jsem jaksi vnitřně doufal, že se na tomto shromáždění dozvím víc, třeba mě vůdci vzbouřenců rozumnými argumenty dokáží přesvědčit, že ten pomýlený jsem já, že oni vedou vskutku spravedlivý a veskrze demokratický boj za dobrou věc. Bohužel, nedočkal jsem se - ani na Václavském náměstí, ani argumentací petice 2000 slov v roce 2000, nedočkal jsem se ani po sebestředných proslovech tajtrlíků vystupujících celý pátek v přímém přenosu v Poslanecké sněmovně.
Přesto všechno jsem byl stále na pochybách, zda přece jen nemají pravdu povstalci Adama Komerse. I tak mi ale bylo divné, proč zvolenému (přiznejme, že narychlo a podle prapodivné receptury) řediteli Hodačovi nedali vzbouřenci na kavčí Bounty čas ani se nadechnout a rovnou mu práskli dveřmi před nosem - ať už jsou jeho novinářské a manažerské schopnosti jakkoli diskutabilní. Rovněž tak mi bylo podivno, proč je házena taková špína na jím jmenovanou šéfredaktorku zpravodajství Janu Bobošíkovou, o níž iDnes před půltřetím rokem napsal článek nazvaný Další novinářské eso odchází z ČT. Kvůli kompetentnosti to být nemohlo, tak použili sprostý podraz - Bobošíková totiž vloni půl roku pracovala na třetinový úvazek jako ekonomický poradce v kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny, jak zní oficiální název její funkce, nedělala tedy osobní poradkyni předsedy ODS Václava Klause, jak se nám dnes mnozí snaží namluvit (ostatně na Hodače zase vytáhli strašlivé obvinění, že prý se hlásil za tiskového mluvčího ODS!). Kdyby ovšem Bobošíková radila takovému Janu Rumlovi, to by asi bylo něco jiného (jenže to aby se chudinka za ním uběhala - podle toho, jak Ruml střídavě z politiky odchází a zase se do ní vrací). Stejně tak jsem nemohl pochopit ono násilné obsazení televizní budovy na Kavčích horách - všude jinde se takoví lidé nazývají teroristy a jako s takovými je s nimi jednáno, zejména jde-li o média. Teprve když jim po několika dnech někdo prozradil, že páchají trestnou činnost (už jsem slyšel i názor, že převzetím hromadného sdělovacího prostředku a jeho používáním k vlastním propagandistickým účelům se dopustili dokonce trestného činu vlastizrady), tak se přejmenovali na "stávkující". Osobně si ale nemyslím, že násilí povýšené na vyšší princip mravní přestává být násilím - ať je třeba terorista Arafat dnes nositelem Nobelovy ceny za mír.
Naši poslanci jim na tenhle špek skočili - jejich squatterství svým polovičatým usnesením posvětili, ba i výkupné zaplatili, když legálně zvoleného ředitele Hodače vyzvali k rezignaci. A v tomto hnusu si nakonec omočil kdekdo - čtyřkoaličníci stejně jako politici smluvně opoziční, osoby soukromé i posvěcené, ba i hlava státu si přisadila. Však ji za to také náš ctěný premiér - jako člověk dbalý zákonů a výroků soudů zejména - před tváří národa pěkně vypeskoval. A protože jde jak o peníze, tak o politickou moc, mnozí se v bahně vesele rochní dál a rochnit hned tak nepřestanou.
Rozhodl jsem se ještě vydat se v neděli 7. ledna na Kavčí hory, kde měl být koncert Hudbou proti cenzuře konaný "na podporu stávkujících zaměstnanců České televize". Zmíněné stávkující jsem sice svou přítomností podpořit nehodlal, přesto jsem ale chtěl být při tom.
Když jsem přicházel ke komplexu televize, připadalo mi, že počet přicházejících nepřevyšuje počet odcházejících, každopádně se na koncertu nesešly podle mého odhadu víc jak dvě, tři tisícovky diváků. Slyšel jsem sympatický rock David Murphy Bandu, stylově se blížícího kapelám mého mládí, před budovou zpravodajství byla asi stovka občanů-sympatizantů, kteří na rebely skryté kdesi za okny mávali, jinak tam krom několika transparentů o stávce slyšet nebylo. Prostě příjemný nedělní happening pro rodinky s dětmi a mládež. Teprve když jsem asi po hodině odcházel, zaslechl jsem z dálky větrem zanesená slova o boji proti cenzuře a proti politickému nátlaku. Toť vše.
Závěrem mohu jen konstatovat, že demonstrace, podpisové akce či koncerty jsou sice pěknými příklady lidské solidarity (přesněji: solidarity některých s některými), ale krizi v ČT nevyřeší, spíš ji ještě vystupňují. Nevím, zda to nakonec nemůže být záměr, ale začíná mi to tak připadat. Problémy v ČT jsou letité a domnívám se, že jedním z hlavních důvodů vzpoury zpravodajců bylo to, že Jiří Hodač, ale zejména jejich nová šéfová Bobošíková by po nich mohli chtít, aby změnili své zaběhané pořádky, kamaráčofty, pohodlné zpravodajství "a la ČTK" a snad by i museli (proboha) vyvíjet sami iniciativu! Navíc Jana Bobošíková by patrně začala provádět drakonická personální opatření - ostatně pokus o jedno takové předvedla hned po svém nástupu 26. prosince, ovšem dvacet okamžitých výpovědí se jí předat nepodařilo. Tak si ve zpravodajském studiu zahráli na stávku "za svobodu slova" a my teď jen s hrůzou můžeme čekat, co na nás nová Dvojdohoda (4K + ČSSD) vymyslí - zřejmě dosud relativně nezávislou televizi ještě víc připoutá k politikům. ČT by dokonce mohla být nějaký čas řízena ministrem Dostálem - ač ten to vehementně popírá, takový návrh z ČSSD vzešel a Unie svobody jej přijala s porozuměním! Zatím to tedy vypadá, že ti samí politici, kteří včera bojovali o nezávislou televizi, jí zítra budou jenom poroučet a jak dopadne takový forenzní audit snad netřeba připomínat. Čtyřkoalice měla v ČT dosud "jen" velkou podporu, teď bude mít definitivu, zatímco ČSSD panáčkuje ochotná kdykoliv aportovat. O takovou svobodu vzbouřencům šlo?
Nikoliv, Česká televize se stane plnokrevnou veřejnoprávní televizí až pomocí slušného mediálního zákona a především pomocí fundovaných a nezávislých odborníků na odpovědných místech jejího vedení - takových expertů a žurnalistů, kteří budou opravdu své práci rozumět a hlavně: nebudou se bát politiků, ba politici budou mít hrůzu z nich.
A protože ta doba mi připadá nesmírně vzdálená, mám z toho jen smutek na duši.
