Britské listy

"slovníkář Josef Fronek ... se v balkánském konfliktu ostře staví na stranu Slovanů, ať jde o Srbsko, Kosovo nebo nyní o Makedonii, a obviňuje britská média z antislovanské zaujatosti."

Jsem samozřejmě rád, žes doporučený článek přeložil a zveřejnil. Přes mé výhrady k němu je nutno říct, že jde o nezvykle otevřené vykreslení současné situace v Makedonii. To je dnes v britských oficiálních médiích dost řídké.

Poznámky, které jsem k tomu přičinil (a řada dalších věcí, které jsi uveřejnil), byly ale neučesané a ad hoc. Nebyly určené pro zveřejnění. Ale budiž! Nemohu říct, že bys je nějak překroutil a konec konců, dobře mi tak. Aspoň si dám podruhé, až Ti budu psát osobní e-maily, pozor a budu počítat s tím, že vše, co řeknu může být citováno proti mně. Pro redaktora je pochopitelně všechno "grist to the mill" (vše se šikne). Patrně i tak trochu nemoc z povolání. Byl bych býval samozřejmě raději, kdybys to se mnou prokonzultoval, ale chápu, že na to nemáš čas a za to, cos přesně citoval, se na tebe nemohu nijak zlobit.

Horší už je to ale s tou mysteriózní formulací o mém postoji k balkánskému konfliktu. Co Tě, proboha, vedlo k tomu, žes takhle absurdně vše redukoval na otázku slovanské vzájemnosti? Kdy jsem se konkrétně slovem nebo písmem "ostře stavěl na stranu Slovanů"; kdy jsem konkrétně obvinil britská média z "antislovanské zaujatosti"?

Why all this fuss? [Proč se tolik čílím?] Musím se přiznat, že i já trpím svou vlastní specifickou nemocí z povolání. Jako lexikograf, který se už celé dekády babrá se slovíčky, jsem doslova alergický na znásilňování jazyka. Tvoje formulace mě prezentuje jako nějakého zastydlého slavjanofila, jako iracionálního stoupence něčeho, co bylo překonáno už v 19. století. To samozřejmě 'delegitimizuje' vše, co si o konfliktu myslím, co jsem o něm řekl nebo napsal a případně ještě napíši. Charakterizovat někoho v dnešní multikulturálně osvícené době, kdy musí za každou cenu ovečky lehati s vlky (jinak je NATO humanitárně zbombarduje nebo na ně pošle mírové sbory), jako stoupence slovanské věci, je totéž jako bys ho označil za pedofila. Už dost dlouho čtu Britské listy, abych věděl, že šikovně podstrčený 'Slovan' = nacionalista = xenofob = rasista. Měla to být 'podpásovka', nebo to byl jen nepromyšlený úlet?

O balkánském konfliktu jsem s Tebou hovořil (nebo spíše jsme se hádali) nesčetněkrát, ale nikdy jsem žádné její fáze ani náznakem necharakterizoval v rámci protikladu - SLOVANÉ proti NESLOVANŮM. Zcela jednoznačně jsem poukazoval např. na zločiny, které spáchali Chorvati (např. v Medaku (1993) a s americkou pomocí v Krajině (1995) - naposledy ve svém loňském semináři na naší katedře). A Chorvati jsou přece SLOVANÉ. Nyní už navíc zcela ETNICKY ČISTÍ SLOVANÉ. Kdy jsem se ostře stavěl na jejich stranu? Je symptomatické (toto bývavalo Tvé oblíbené slovo), že právě multikulturální Natoland se vždy důsledně a ostře staví na stranu těch, kteří bojují za Rassensauberkeit (etnickou čistotu) - Chorváti (Slované), Muslimové v Bosně (konvertovaní Slované), a hlavně Albánci v Kosovu a Makedonii a značně jim v tomto úsilí vždy pomůže.

Srbsko bylo, a stále je, z balkánských zemí nejmultikulturálnější; Slovanů je tam zhruba 60%. Když jsme je bombardovali z výše pěti kilometrů, tak jsem nikdy neprotestoval, že vraždíme Slovany. Ani ty nejchytřejší bomby nejsou zatím dostatečně osvícené, aby si vybraly etnicky odpovídající adresáty. Nejhromadnějších vražd (říkali tomu 'collateral damage' - vedlejší škody) se dopustilo NATO právě na Albáncích (nejméně dva konvoje, autobus a vězení v Prištině). A to nemluvím o tom, že jim permanentně zamořilo větší část Kosova radioaktivním ochuzeným uranem. Nejbrutálněji byla bombardována - kromě Kosova s albánskou většinou - Vojvodina, kde je největší koncentrace etnických Maďarů. Kosovo samotné bylo domovem pro nejméně sto tisíc Romů a řady dalších etnik - Židů, Turků atd. Kde byli Ti velkohubí zastánci romských práv, kteří se celosvětově spravedlivě rozhořčují, nad tím, že někdo vyhodí někde Roma z hospody nebo že rasističtí čeští Slované staví "novou berlínskou zeď", ale když vyvraždí Albánci pod naší benevolentní správou stovky a vypálí z domů kolem sta tisíc Romů v Kosovu, přejde se to v osvícených západních médiích buď mlčením nebo se to 'zhovadile' (pardón!, sorry!) racionalizuje jako 'revenge' (msta), někdy dokonce 'justifiable revenge' (ospravedlnitelná pomsta - termín použil Kouchner o etnickém čištění Srbů). Mimochodem, BL se na romskou tématiku specializují. Kolik článků věnovaly genocidě kosovských Romů? Mnoho jich asi nebude.

O Makedonii se také nedá hovořit jen jako o státu 'makedonských Slovanů' (67%) a Albánců (19,6%). Jsou tam např. početné menšiny Turků a Romů a Řeků, kromě Goranů, Židů aj. A o to právě jde.

Mezi jiným jsem Ti poslal článek M. Evanse z Timesů (25/8/01) s rasistickým titulkem "Slav sabotage feared in weapons handover" (Existují obavy, že Slované budou sabotovat odzbrojení). Článek se hemží slovními spojeními, ve kterých je bez výjimky každá zmínka o 'Slavs' doprovázena slovem 'extremists' (v kratičké zprávě je tato juxtapozice použita celkem 7x v různých variacích). O Albáncích se pak použije jen jednou pejorativní slovo "terrorists", přičemž je pejorativnost popřena uvozovkami a pasivní konstrukcí v následující větě: (Macedonian women) ..... protest against what is perceived to be the alliance's connivance with the Albanian "terrorists" (... protestují proti postoji, který se jim jeví jako tajná spolupráce aliance s albánskými "teroristy".) Tohle je typický příklad britské investigativní žurnalistiky.

V čem vlastně spočívá ten slovanský extrémismus?. Nato se kamarádsky dohodlo s 'Albanian rebels/ insurgents' ('povstalci', které by však normálně každý soudný a nepoplatný žurnalista označil za extrémistické a separatistické teroristy - viz dříve uvedený článek z Daily Telegraph), že na ně budou hodní (Nato), a oni (rebelové) jim za to odevzdají dobrovolně 3.300 zrezavělých krámů - mnohé jistě ještě z dob Velké Albánie, které jim někde ve stodolách zbytečně překážejí. To vše se uskuteční do třiceti dnů (Britové sami se o to pokoušejí v Sev. Irsku už 30 let), 'rebels' dostanou amnestii, Slované je přestanou perzekvovat, zapijí to, Tony Blair se nechá vyfotografovat na ukořistěném tanku a nastane všeobecný mír.

Tuhle idylku ale oběma mírumilovným stranám kazí právě 'slovanští extrémisté', kteří přicházejí s daleko realističtějším odhadem - 80.000 kusů. Tento odhad považují za realistický i nezávislí vojenští odborníci (viz Beth Kampschror, CNSNews.com Correspondent, August 29, 2001) a soukromě i důstojníci Nata. Takže nevěřit pohádkám Nata, které se staví zcela nepokrytě na stranu teroristů, stejně jako většina britských zkorumpovaných žurnalistů, a snažit se bránit proti separatistickým teroristům je extrémismus, zatímco skutečný extrémismus (brutální vraždění a etnické očišťování) je přijímán jako legitimní boj za lidská práva. Typicky orwellovská přesmyčka. Fakticky se tedy legitimizuje terorismus. Jinými slovy, terorismus se stává lidským právem.

Ještě bonbónek ze stejného článku: Gunar Lange, dánský velitel vojsk NATO v Makedonii, to těm 'extrémistickým bulíkům' řekl jasně:

"Našim úkolem je převzít zbraně, které nám povstalci předají dobrovolně, takže údaj o počtu zbraní, o kterém prohlásili, že je to počet, který jsou nám ochotni odevzdat, je počtem, který od nich převezmeme."

To je jasný jak facka ( - makedonské demokraticky zvolené vládě a suverenitě, jakož i zdravému rozumu).

Celá akce je na první pohled absolutně absurdní pro každého, komu funguje aspoň polovina mozku. Tak špatný scénář by neprošel ani v Hollywoodu. Už teď je jasné, že KLA/ NLA odevzdají pouze méněcenný brak a z NATA si tak udělají jen glorifikovanou sběrnu starého železa a odpadků.

Já jsem k tomuto článku ve svém soukromém e-mailu poznamenal narychlo (ironicky) následující:

"Zase ti méněcenní Slované! 'Hard-liners' (stoupenci tvrdé linie), 'extremists' nám kazí loutkové divadlo odzbrojování podle scénáře KLA. A navíc chtějí něco tak hrozně nedemokratického, jako je referendum."

Je tenhle soukromý přípodotek snad důkazem, že jsem nějaký naivní slovanofil, který vždy tvrdě podporoval slovanskou stranu? To je nesmyslné!

Tento článek je jakýmsi vyvrcholením hanebných metamorfóz západní, zvláště pak britské žurnalistiky. Před půl rokem se začalo mluvit o teroristech, pak o "teroristech" v uvozovkách, ale brzy téměř ze dne na den se přešlo na označení 'rebels' a 'insurgents' (povstalci), "guerillas" (partyzáni).

Začalo se hovořit o nutnosti pomoct Makedonii, ale náhle se zjistilo, že v té až doposud vzorně multikulturální zemi, smýšlející důsledně "prozápadně", se hrozivě omezovala jazyková práva našich favorizovaných obětních beránků a začalo se brát jako normální, že je kvůli omezeným jazykovým právům docela přijatelné zabíjet policisty a vojáky, týrat a vraždit rukojmí, etnicky vyčistit dobrou třetinu země, demolovat vzácné kulturní památky apod.

Přišli imperiální legáti a nastolili mír, který efektivně znemožnil suverénní zemi, aby pokračovala v boji o svou existenci. Když hrozila v červnu jednotce teroristů porážka od makedonské armády, zasáhli do toho masivně americké jednotky a odvezli je v klimatizovaných autobusech i se zbraněmi (a i se 17 americkými poradci) do bezpečí. (Tato záležitost byla britskými investigativci naprosto ignorována, přestože je k dispozici z mnoha důvěryhodných zdrojů na internetu). Když se povstalcům nedostává zbraní, dodají je helikoptéry Nata. Opět investigativci buď zcela ignorováno nebo zpochybněno obezličkou nějaké neosobní a hnízdovaně pasivní konstrukce.

Na malou a špatně vyzbrojenou zemi, jejíž politici se domnívali, že jim oddaná loajalita a poklonkování Natu zajišťují bezpečnost, se v podstatě vyhlásí embargo - Ukrajina, která si jediná troufá výzbroj dodávat, je vystavena nátlaku USA, kterému si nedovolí z ekon. důvodů vzepřít. Mírový plán vyžaduje přítomnost vojáků Nata. Před příjezdem mírových sborů se Makedoncům nauzurpují bezletové zóny - jako Iráku, tedy zemi, která byla vojensky na hlavu poražena. A když si někteří členové maked. vlády, kteří nebyli zatím znormalizováni, dovolí tuhle frašku nazvat pravým jménem, označí je náš svobodný tisk jednoznačně za extrémisty a jestřáby (hawks); když si lidé, kteří ztratili všechno, dovolí protestovat, dozvíme se, že jde o 'Slav mobs' (srocení Slovanů), Slav nationalists (nacionalisty), kteří chtějí mermomocí zhatit (scupper) mírové plány. Pak poručí imperiální legáti parlamentu zratifikovat 'mír'. Žádná debata se nedoporučeje - nastolení otázky návratu Makedonců do etnicky vyčistěných oblastí je hned řvavými titulky označeno jako extrémismus a snaha zhatit mír. Pokud se makedonští poslanci nepodřídí, nevezmou si mírové síly zodpovědnost za násilí, které propukne, a vyhrožuje se, že Makedonci budou 'globally isolated' (izolování v celosvětovém měřítku). Jak absurdní! Má to nějakou humanitární logiku? Podobné exhortace si vyslechl Beneš v Mnichově, zvláště od Chamberlaina a samozřejmě Srbové v Rambouillet. Co takhle raději lokálně izolovat teroristy z Kosova?

Tato hra se slovíčky legitimizuje násilí a delegitimizuje demokracii a suverenitu. Žurnalisté, kteří se tomu propůjčují, nezaslouží nic než pohrdání. A Ty podobný žurnalistický póvl stále vychvaluješ a dáváš je za vzor Čechům.

A v čem že budou spočívat ta rozšířená práva perzekvovaných Albánců? Řečičky o jazyce nejsou moc přesvědčivé. Hlavní je článek o proporcionálním zastoupení v policii a armádě. (Nám dobře známá affirmative action - rovnou z partesu amerických levičáckých univerzit). Makedonský parlament bude patrně muset odhlasovat, že v oblastech, které si rebelové vyčistili, udělá kozla zahradníkem. Teroristé se stanou policisty a vojáky maked. armády a budou za to, co dělali předtím ilegálně, Makedonci ještě placeni (tak jako je tomu v sousedním Kosovu (KPC), kde to platí dokonce UN (plat nebyl údajně pozastaven ani těm, kteří se dočasně vzdálili, aby vypomohli makedonských soudruhúm ve zbrani). Závěr: terorismus se vyplácí. Stratégové IRA jistě jásají. Lze předpokládat, že podobné řešení navrhne brzy Lord Robertson i svému příteli Tonymu Blairovi.

V průběhu všech balkánských válek se termínu 'Slované' užívalo démonizačně jen zřídka. Mělo to velice dobrý důvod. O Slovanech mluvil jako o méněcenné rase příliš často Hitler a jeho pohůnci. V dokumentech týkajících se Balkánu a zvláště Velké Albánie (1941-45) figurovali (ortodoxní) Slované, jako kandidáti na vyvražďování a různé čistky vždy hned za Židy. Albánští Ghegové byli naopak italskými rasovými odborníky prohlášeni za Árijce nordického původu - Herrenmenschen (příslušníci nadřazené rasy).

Během bombardování se samozřejmě příliš nemluvilo o choulostivých historických faktech, to by se mohlo dotknout určitých etnik a přivést je do rozpaků; nemluvilo se tedy např. o Skandenbergově albánské divizi SS (1944-45), jejíž cílem bylo vytvořit Serbienfrei, Judenfrei and Zigeunerfrei Kosovo a západní Makedonie měla kromě toho být orthodoxfrei a frei von Slawen. V 90. letech si Natoland zvolil za fackovacího panáka Srby. Jejich 'slovanství' pak bylo často zmiňováno v souvislosti s jejich příslušností k pravoslaví, které bylo rasisticky prezentováno jako retrográdní a zahleděné do minulosti, což mělo být zase určitým vysvětlením srbského 'zaostalého barbarství'.

Srbové byli během 90. let západními médii tak dokonale zdémonizováni, že došlo v pravém slova smyslu k 'lobotomizaci' mozků západní veřejnosti. Nestydatá globální indoktrinace vedla k tomu, že byli v povědomí velké části světa zcela dehumanizováni jako národ. Jen tak se mohlo stát, že např. v Británii, o které jsem se vždy domníval, že má demokracii a smysl pro spravedlnost pevně zakořeněnou doslova v genech svého obyvatelstva, souhlasilo (v r. 1999) 75% lidí s nepředstavitelně barbarským a zbabělým bombardováním Jugoslávie.

Casus belli (tzv. masakr v Račaku) byl posléze odhalen jako podvod; 'Operation Horseshoe' (Akce (koňská) podkova) by si spíše zasloužila název "Operation Horseshit" (koňský trus) - byla brzy odhalena (německým generálem Loquaiem) jako fabrikace německých zpravodajských služeb. Podklady k ní byly splácány velmi narychlo a lajdácky. Aby vypadal materiál autenticky, dali např. do názvu domněle srbské - ve skutečnosti však chorvatské - slovo POTKOVA. Srbský ekvivalent je POTKOVICA. 100.000 mrtvých se posléze scvrklo na 2200 (všech etnik) včetně obětí bombardování (např. prištinské věznice). Všechny tyto fikce nám prezentovala svobodná média tři měsíce 24 hodin denně. Když bylo vše odhaleno jako lež, nikoho to už v médiích nijak zvlášť nevzrušovalo. Nezajímalo to už ani nadšené fanoušky bombardování. Jakou máme svobodu tisku v době krize? Jen o málo lepší než v totalitárním státě. Dnes se doslova svoboda tisku = svobodě lhát.

Donedávna to měli prodejní žurnalisté, kteří psali o Balkánu, lehké. Za všechno mohli zlí a fašističtí Srbové se svým Hitlerem Miloševičem. To se jim to psalo. A navíc mohli být libovolně rasističtí, nikdo je za to neposílal na maoistické přeškolování, naopak, byli za to chváleni. V Makedonii to ale už na Miloševiče a na Srby svést nelze. Makedonci byli příliš mírumilovní, aby z nich bylo možno dostatečně rychle udělat barbary a nafingovat rychle vhodný masakr. Tak se asi stalo, že bylo vyhrabáno až kdesi ze dna démonizačního soudku apelativum 'Slav' (Albáncům nikdo neříká 'Ghegs' nebo 'Illiridans').

Nejdříve ho používali žurnalisté nesměle, ale v posledních dnech, jak o tom svědčí Evansův článek, v britských médiích bezpečně zakotvilo. Největší slovanskou skupinou na Balkáně jsou konec konců Srbové - pravoslavní Slované, takže se dá očekávat, že prostým psychologickým transferem a vhodnými juxtapozicemi bude možno dobře zužitkovat všech výdobytků dřívějšího démonizačního, dehumanizačního a satanizačního úsilí a nasadit podle potřeby Makedoncům srbskou psí hlavu. (Tak jako ses pokoušel Ty mně nasadit psí hlavu zaostalého slavjanofila). Ale to jen, pokud se ti extremističtí Slované pošetile rozhodnou oponovat imperiálnímu majestátu. V tom případě vojáci Nata odtáhnou i se svými sběrnými surovinami někam, kde na ně nebude možno dostřelit, vzlétnout hrdinsky do výše 5 kilometrů a humanitárně ty slovanské extrémisty vyléčí pomocí 'smart bombs' (chytré bomby) s uranovými hlavicemi z jejich zaostalých představ o demokracii a suverenitě.

Slovanofil nejsem. Ale donedávna jsem byl poněkud váhavým anglofilem a měl jsem dost dobré mínění i o USA. I když jsem si tyto země nikdy neidealizoval - na to jsem příliš skeptický - představovaly pro mě jakés takés opěrné body pro další možný rozvoj civilizace. Balkánské války mě bohužel připravily téměř o všechny zbylé iluze.