Hnutí Zelených v krizi
Loni ovládli ministerstva pro životní prostředí v Německu, ve Francii, v Itálii a ve Finsku. V Británii se hovořilo o zavedení proporčního volebního systému a že to v blížících se volbách ve Skotsku a ve Walesu může vytvořit prostor pro stranu Zelených. Ve volbách do Evropského parlamentu loni v červnu získali Zelení celkem 27 z 626 křesel (i když dvanáct z nich je z Německa).
Ale od té doby, píše list Guardian, utrpěli němečtí Zelení tvrdou porážku ve volbách pro zemský parlament v Hessensku. Mladí voliči je ve velkém počtu opustili, i jejich liberální postoje vůči přistěhovalectví a národnímu cítění. Odmítli také potenciálně záporný dopad zelených daní na zaměstnanost a na průmysl.
Francouzská podpora ekologickým aktivistům se rozplynula, protože Francouzi velmi podporují ochranu dotací pro francouzské zemědělce, a ti nejsou zrovna ekologicky naladěni.
Nedávno se pokusil Danny Cohn-Bendit kandidovat ve Francii za stranu Zelených do Evropského parlamentu: francouzští liberální obhájci zájmů venkova po něm házeli vajíčka a křičeli na něho "blbče", "žide", "Němče"!
A v Británii, navzdory nedávnému poplachu ohledně geneticky modifikovaných potravin, nemá strana Zelených výraznější podporu. Je to elitářský jev, konstatují sociologové.
Ekologické hnutí má dávnou historii. Je poněkud příliš pestrá - kořeny německého myšlení Zelených prý přispěly k ideologii nacismu. Nejúspěšnější byli Zelení v osmdesátých letech. Pod vedením Antoine Waechtera získali ve volbách do Evropského parlamentu v roce 1989 francouzští Zelení 10 procent hlasů. Němečtí Zelení se poprvé dostali do německého parlamentu před 16 lety.
Ale volební podpora pro ekologické aktivisty není systematická. Podle mnohých pozorovatelů bylo překvapivé, když se němečtí Zelení dostali v NSR letos k moci jako součást Schroederovy "rudozelené koalice". A přes to v zářijových federálních volbách se Zelení málem ani nedostali přes minimální hranici pro vstup do parlamentu. Britská strana Zelených zaznamenala také největší podporu v osmdesátých letech, v roce 1994 však získala ve volbách do Evropského parlamentu jen 3,4 procenta hlasů.
Proč jsou Zelení nakonec tak neúspěšní? Guardian argumentuje, že je to stará známá historika: v opozici jsou Zelení čistí, jakmile se dostanou k moci, dělají kompromisy. Němečtí Zelení byli vždycky amorfní, hádavé hnutí, asociacie regionálních lobby, hnutí, podezřívavé vůči bílým límečkům a kravatám a centralizovanému řízení. V poslední době se však decentralizovaná strana "normalizuje": byla vytvořena nová celostátní exekutiva a firma na výrobu cigaret, Reemtsma, dokonce dotovala nedávný kongres Zelených v Lipsku, poskytla delegátům cigarety, potraviny, telefony a nápoje.
Zelení se dostali v Německu k moci s tím, že je nutno změnit německé zákony o státní příslušnosti, aby bylo možno do země lépe integrovat 7,3 miliónů osob, kteří žijí v Německu, jsou ale "neobčani". Schroederova vláda přislíbila, že zlikviduje definici němectví, která je založena na krevní příslušnosti. To by znamenalo, že turecké dítě, které se narodí v Německu, by automaticky mělo nárok na německý pas a nebylo by celý život klasifikováno jako "cizinec". Ale proti tomu se postavili křesťanští demokraté, sociální demokraté ztratili převahu v horní komoře německého parlamentu a Schroeder musel udělat kompromis. Reformní balík zákona o občanství sice dovolí dvojí občanství při narození, ale dospělí se budou muset rozhodnout jen pro jedno. Ze selhání jsou obviňováni Zelení a jejich neústupnost a Schroder možná přesune svou náklonnost od Zelených ke svobodným demokratům.
V důsledku toho, že se dostali do německé vlády němečtí Zelení, se stalo Německo první velkou západní zemí, která přislíbila, že postupně zlikviduje jaderné elektrárny. Ale šlo o pracovní příležitosti - a kdo zaplatí likvidaci 19 jaderných elektráren, které produkují třetinu elektrické energie v Německu? Francie a Británie si stěžovala, že se Němci chystají porušit existující smlouvy o zpracování vyhořelého paliva. Celý balík protijaderných reforem byl odmítnut.
I v otázce zahraniční politiky se snaží Zelení manévrovat mezi tradičním pacifismem, antiamerikanismem a novým realismem. Ministr zahraničí Joschka Fischer loni na podzim vyvolal kontroverzi, když požadoval, aby se NATO vzdalo zásady prvního jaderného úderu. Na druhé straně Zelení potlačili své zásady a schválili plány NATO na bombardování Srbska kvůli Kosovu, i když NATO nemělo k tomu mandát Rady bezpečnosti. I v otázce zelených daní dojde zřejmě v Německu ke kompromisu.
V roce 1997 získali francouzští Zelení sedm křesel při všeobecných volbách a jeden z jejich tří mluvčích se stal ministrem životního prostředí. Avšak úspěch francouzských Zelených byl částečně důsledkem jejich vyjednávání s jinými francouzskými politickými stranami.
