NATO jedná správně, i když ze špatných důvodů
An English version of this article is in the Electronic New Presence weekly.
Kritici akce NATO proti Bělehradu v poslední době poukazují na výroky některých západních politiků a velitelů NATO, z nichž jak se zdá vyplývá, že účelem války není humanitární úsilí. Podle těchto tvrzení nebojují západní vedoucí představitelé ve válce o Jugoslávii proto, aby pomohli Kosovanům či vytvořili v regionu mír. Poté, co se jim nepodařilo týdny bombardování svrhnout Miloševiče na kolena, tito politikové a vojenští představitelé se nyní zajímají jen o obnovení pevné pověsti aliance. No a co? I kdyby tomu tak bylo, válka je přesto spravedlivá.
Je pravda, že různí mluvčí NATO a vedoucí západní politikové hovoří poslední dobou takto arogantně. Mluvčí aliance Jamie Shea uvedl, že kdyby mělo NATO přestat s bombardováním, znamenalo by to "přiznání porážky", a dal nepřímo najevo, že to je nemyslitelné. Vítězství nebo porážka NATO jsou podle tohoto postoje maximální důležitosti - možná je to ještě důležitější než samotné humanitární cíle?
Nevhodný důraz na image NATO a nikoliv na krizi v Kosovu lze vidět na nejvyšších místech. Ve svém komentáři, otištěném v deníku Sunday Times dne 18. dubna 1999, napsal (toto je český překlad) americký prezident Bill Clinton: "Kosovo prokázalo nade vší pochybnost pokračující význam naší aliance a potřebu, aby se aliance přizpůsobovala novým úkolům..." Z toho nepřímo vyplývá, že kdyby mělo NATO selhat v Kosovu, znamenalo by to přiznání, že už není aliance důležitá: samotný důvod existence NATO závisí na úspěšném ukončení krize v Kosovu. Takováto rétorika dává vůz před koňské spřežení a je nebezpečně blízko tvrzení, že NATO potřebuje Kosovo, aby si dokázalo, že je aliance pro svět užitečná.
I britský premiér Tony Blair jak se zdá dal - alespoň načas - stranou humanitární cíle. Uvedl nedávno v britském parlamentě: "Odejít nyní z konfliktu by zničilo věrohodnost NATO. Bylo by to porušením důvěry u tisíců civilistů, kteří nás vzali za slovo." Koncem minulého týdne v USA Blair znovu zdůraznil, že je podle jeho názoru velmi důležité, aby byla zachována dobrá pověst NATO. Konstatoval: "V době svého padesátého výročí musí NATO zvítězit." Mnoho britských poslanců souhlasilo, že NATO musí splnit své sliby, jinak bude jeho věrohodnost ohrožena.
Bohužel, oslavy padesátého výročí NATO během minulého víkendu jen posílily pocity mezi cyniky, že se NATO v současnosti zajímá daleko více o vlastní obranu než o lidi, jimž má pomáhat.
Takže bojuje NATO za Kosovce nebo za NATO? Je nyní "zachování věrohodnosti NATO" válečným cílem? Je image a postavení NATO pro některé vedoucí politiky nyní důležitější než humanitární cíle a cíl regionálního míru na Balkáně?
A jestliže tomu tak skutečně je, no a co?
Není ani překvapující, ani důležité, že je motivem některých západních politiků částečně úsilí zachránit v této věci pověst NATO.
Politikové bývají ješitní a nechtějí vytvořit dojem, že prohrávají. Ješitní lidé si většinou rychle nedokáží povšimnout, jaké chyby udělali. Namísto toho, aby se snažili přimět své armády dosáhnout cílů, jichž - jak se všeobecně uznává - prostřednictvím pouhých leteckých útoků dosáhnout nelze, měli jim dovolit vést řádnou pozemní válku, anebo alespoň měli vytvořit dojem, že se na ni seriózně připravují. Nyní, v pocitu bezmocnosti nad tím, že Bělehrad masakruje desetitisíce lidí, tito západní vedoucí představitelé jsou ochotni investovat více do toho, aby byla zachráněna čest NATO.
Velmi pravděpodobně to byl špatný úsudek a špatné plánování. Prokazuje to typicky lidskou chybu, totiž náklonnost k ničivé aroganci. Nic z toho však neochromuje nynější válku NATO.
Důvody, proč někteří politikové chtějí rozšířit válku o Jugoslávii jsou možná pochybným způsobem spojeny s jejich pocity raněné pýchy NATO, avšak to nic neubírá od skutečnosti, že válka, jejímž cílem je svrhnout Miloševiče, je morálně oprávněná. Toto válečné úsilí je oprávněné, zastaví-li vraždění čelných intelektuálů, zastaví-li pálení vesnic, zastaví-li systematické znásilňování, zastaví-li vraždění desetitisíců a násilné vyhánění statisíců lidí.
Pokud se někteří politikové zajímají více o pověst NATO a méně o trpící Kosovce, nevadí to, protože bez ohledu na motivy jedná správně. Většině Kosovců je asi jedno, z jakých důvodů jim aliance slibuje, že se budou moci vrátit do svých domovů. Důležité pro ně - a pro lidská práva - je, aby NATO tento příslib splnilo.
V žádném případě neargumentuji, že účel světí prostředky. Chci říci, že účel ospravedlňuje občasné ješitně chaotické uvažování hrstky pompézních politiků.
Kolik spojenců v době druhé světové války ve skutečnosti bojovalo za to, aby nacisté přestali s vražděním v koncentračních táborech? (Američané měli za války letecké fotografie Osvětimi, ale bohužel odmítli tu továrnu na smrt vybombardovat, protože se obávali civilních obětí.) Během druhé světové války se hovořilo o humanitárních argumentech, ale je zcela jisté, že ješitnost a slepá rozhodnost vedoucích představitelů aliance často zamlžovala jejich vidění i jejich argumenty. To nicméně nepošpinilo jejich kauzu - válka proti Německu byla správná. Porážka Hitlerova barbarství a ukončení masakrování bezpochyby byly ospravedlněním několika sobeckých výroků některých spojenců za druhé světové války.
Zdá se, že někteří západní politikové se zajímají daleko více o image NATO než o účel války, ale to je jedno: Pozemní válka proti Bělehradu je přesto pořád správnou věcí pro záležitost míru, stability a prosperity v Evropě.
