Srbové v Británii:
Říkáme, že jejich tisk lže, oni říkají, že západní tisk je stejně špatný. Slepá ulička.
Tento článek od Polly Toynbee vyšel v deníku Guardian ve středu 28. dubna.
Ve dne v noci, s vlajkami a s píšťalkami, stojí Srbové u londýnského sídla britského ministerského předsedy v Downing Street a protestují proti bombardování. Občasní kolemjdoucí na ně vykřikují: "Vrazi, rasisté, násilníci!" a následuje hlučná hádka. Jedna dívka je blízko slzám: jak mohou Britové zastávat ohledně Srbů tak rasistické postoje? Je to vina britských sdělovacích prostředků, které vyvolaly tuto rasovou nenávist. Žádní Srbové nikdy nikoho etnicky neočišťovali, Srbové nic takového nedělají, nejsou takoví. Proč každý den britský tisk lže?
Rozhovory s těmito lidmi jsou jako hovor neprůstřelným sklem, žádná informace neprojde ani jedním směrem. Sledují totéž televizní zpravodajství a čtou tytéž noviny, přesto však vidí a čtou něco úplně jiného.
Nevidí nic jiného než lži NATO, stejně tak, jako my vidíme lži v srbském zpravodajství. Ve válce je pravda v oku toho, kdo se dívá. Stařec hlučně nadává, že byla tato válka naplánována už v roce 1870 a že je to součástí grandiózního plánu britského impéria na ovládnutí světa.
Marně se mu snažím vysvětlit, že už žádné britské impérium dávno neexistuje. Někdo jiný konstatuje, že NATO chce kosovskou ropu. Jakou ropu? Němci ji tam našli v roce 1914, ale od té doby je chytře ukryta. Zkuste říci, že nikdo nechce toto místo, kde lišky dávají dobrou noc, tuto zoufale chudou a špinavou kaňku plnou nenávisti na mapě Evropy. Nesmysl! Samozřejmě že Američané chtějí Kosovo! Je to geopolitický pupek světa, životně důležitá křižovatka mezi Evropou, Asií a Afrikou!
Jsou mladí, skrznaskrz poangličtění, žijí tady už léta, mnoho z nich bylo před touto válkou proti Miloševičovi - nevěří ani slovo britskému žurnalismu. Proč, ptají se, informují britští novináři o tom, co říkají uprchlíci, bez nezávislého ověření faktů? Samozřejmě, že si Albánci ta zvěrstva vymýšlejí. Je to pro ně typické.
Proč, ptám se tedy, nesmějí západní novináři do Kosova, aby se na místě přesvědčili, jak to tam vypadá? Cha! Kdyby vás tam pustili, jen byste všichni lhali jen o to víc. Avšak, protestuji, tím, že nás tam nechcete pustit, nutíte nás, abychom spoléhali na svědectví uprchlíků. Aha, už to chápu, říká jeden mladý muž. Kdybych vám řekl, že mých sedm bratrů unesli mimozemšťani, taky byste to dala do novin?
Takže si britští Srbové skutečně myslí, že všechna svědectví o zvěrstvech v Kosovu jsou lži? Jako lidé, kteří popírají dodnes existenci nacistických koncentračních táborů, skutečně jsou snad upřímně přesvědčeni, že se svět záměrně spikl, aby vytvořil falešné záběry statisíců lidí v nejvyšším zoufalství, je to všechno brilantní podvod? Ano, odpovídají a věří tomu. (Viděli film "Vrtěti psem".) Albánci, tvrdí, utíkají před bombardováním, nikoliv před etnickým očišťováním. Kdyby se vesničani u Londýna octli uprostřed války, taky by přece prchali. Ne, tito lidé nechtějí věřit, nemohou věřit soudcovské autoritě BBC ani široké politické rozmanitosti britského tisku.
Je jasné, že by nevěřili ani záběrům, které v této válce tak fatálně chybějí - živým satelitním záběrům statisíců hladovějících uprchlíků, ostřelovaných v kosovských kopcích. Nevěřili by ani fotografiím - kdyby nějaké existovaly - vojenských čet, provádějících etnické očišťování. Guardian otiskl děsivý rozhovor s příslušníky jedné takové čety od Maggie O'Kanové (jeden přítomný demonstrant pohrdlivě vykřikl její jméno a nazval ji lhářkou).
Je to zdravá připomínka, že novinářská práce, ať je poctivá nebo podvodná, má daleko menší vliv na názory lidí, než si myslíme.
Mnoho Srbů se dívá na CNN, ale nedělá to na ně žádný dojem. Neudělal by na ně dojem ani komický plán NATO, donutit srbskou televizi, aby denně vysílala šest hodin zpravodajství BBC. Pravda nebo propaganda, budou věřit tomu, čemu chtějí věřit. Můžeme jen doufat, jak se začnou objevovat malé trhliny, že více Srbů, nejen Miloševičův náměstek, vyjde na veřejnost a bude konstatovat, že nikdy Miloševičovi nevěřili anebo že si jeho podporu nyní rozmysleli. Západní tisk nedosáhne v této věci ničeho.
V této válce salónních stratégů, kde jsou dokonce i piloti stihaček NATO téměř tak vzdáleni od cílů útoků jako hráči Nintenda, jsou hlavními aktéry války, bojovníky, novináři, i když třeba neochotně. Všichni, kdo o válce píší, ať z domova nebo z Balkánu, jsou také hráči v této válce. Vedoucí představitelé na obou stranách zkoumají protivníkovu rozhodnost a čtou tisk druhé strany, aby zjistili, jak je protivník ještě pevný.
Bezpochyby studuje se zájmem Miloševičův tým každý den stoh denních výstřižků od kritiků NATO z tisku v Británii, ve Francii, v Německu, v Itálii, v Řecku a ve Spojených státech. (To, že Miloševič nerozumí pluralitní demokracii, bude znamenat, že bude ty kritické hlasy interpretovat chybně.) Jeho tisk, samozřejmě, neprozrazuje nic, ale i my jsme schopni poznat i tu nejmenší známku srbské psychické slabosti.
O nás novinářích, kteří silně podporujeme tuto válku, se tvrdí, že jsme otrockými nástroji propagandy NATO. Ti autoři, kteří stejně silně píší proti ní, mohou být obviněni, že u Miloševiče vyvolávají iluzi, že je rozhodnost NATO slabá a že se NATO rozloží první.
Bombardování televizní stanice bylo velkou taktickou chybou a všechna smrt civilistů je tragická, nepovažuju to však za výjimečné zvěrstvo. Je ostudné, že britský odborový svaz novinářů vydal od začátku této války jediné prohlášení, a to týká se bombardování této televize: "Toto je barbarství. Zabíjení novinářů nezabraňuje cenzuře, jen působí další útlak. Vede to k pochybnostem, zda demokratické hodnoty, které tím údajně bráníme, za to stojí." Tento britský odborový svaz novinářů nevydal však vůbec žádné prohlášení k vraždě Slavko Čuruviji, disidentského srbského šéfredaktora, ani k zákazu rozhlasové stanice B 92.
Tisk rád rozšiřuje pověsti o tom, jak důležitá je novinářská práce. Že je to vznešené povolání a novináři po celém světě hledají obecnou pravdu. To není v žádném případě názor veřejnosti: tisk je pokleslá profese, s výjimkou případů, kdy musí čelit útlaku. Ani v britském tisku spolu nesdílí novináři z několika liberálních deníků a řekněme z Murdochova tisku, nemluvě o našich srbských bratrech, žádné společné hodnoty.
Velmi jsem se smála, když jsem četla citáty, sebrané na oslavu Dne svobody světového tisku. De Tocqueville napsal: "Oslabilo by význam novin, kdyby se domnívaly, že existují jen proto, aby zaručovaly svobodu - noviny zaručují civilizaci." Mně by stačil skromnější citát od Wole Soyinky: "Největší hrozbou svobodě je absence kritiky."
Mluvčí NATO možná někdy lžou, avšak rozrůzněnost západních sdělovacích prostředků zaručuje kritiku, ať už říkají cokoliv, zatímco Miloševič své kritiky umlčuje.
