Dvojí měřítka pro Billa
Tento článek Williama Saletana vyšel v americkém internetovém časopise Slate. Článek byl přetištěn v deníku Guardian.
Kritikové nespravedlivě útočí na to, jak Bill Clinton vede válku o Kosovo
Už týdny prohlašují kritici války, že se tato válka nedá vyhrát. Je to prý druhý Vietnam, prezident Clinton to všechno zkazil.
To, zda Clinton a jeho spojenci dokáží tuto válku vyhrát, se uvidí. Ale jedna věc je jistá: nemohou vyhrát debatu o válce, pokud je povoleno jeho kritikům ji podvodně zkreslovat skrytými premisami:
Výběrová analýza. Kritikové pořád poukazují na to, že se mnoho věcí od počátku letecké války nepodařilo. Avšak kdyby NATO nepoužilo síly proti Srbům, co by Srbové nakonec udělali kosovským Albáncům? Jestliže, jak poznamenávají kritikové, se Srbům podařilo očistit etnicky Kosovo za méně než čtyři týdny, čeho by asi NATO dosáhlo, kdyby začalo před měsícem přípravou pozemních vojsk (která trvá velmi dlouho?)
Američtí reportéři se domnívají, že je jejich úkolem zkoumat práci amerických tvůrců zahraniční politiky, nikoliv už zahraničních tvůrců zahraniční politiky. Takže zatímco novináři na místě informují o srbských zvěrstvech, novináři v televizním studiu z toho v podstatě viní NATO a Clintona.
Tato neobjektivnost vyvolala na americké pravici bizarní zaujatou hru podle hesla "Nejprve obviňujme Ameriku". "Vyvolali jsme právě tu katastrofu v oblasti lidských práv, jaké jsme chtěli zabránit," řekl Pat Buchanan v pořadu Face the Nation. Komentátorka Arianna Huffingtonová srovnala Kosovo s městem Waco a argumentovala, že tak jako když před šesti lety Clintonovy činy "urychlily" sebevraždy příslušníků náboženského davidovského kultu v městě Waco v Texasu, i tentokrát Clinton "omylem způsobil jednu z největších humanitárních katastrof dvacátého století".
Když Srbové usmrtí dalších 50 kosovských Albánců anebo vyženou dalšího půl miliónu lidí z Kosova, považuje se to za normální. Když NATO omylem zasáhne humanitární konvoj a zabije desítky lidí, je to šokující tragédie. "NATO tím přišlo o své etické zázemí," prohlásil John McMaughlin a využil při tom formule morální ekvivalence, kterou normálně konzervativci pohrdají.
Podvodné závěry. Dnešní sdělovací prostředky přinášejí zpravodajství okamžitě a očekávají, že i události dospívají k svému závěru okamžitě. Vzhledem k tomu, že letecké údery nepřivedly za čtyři týdny Srby ke kapitulaci, sdělovací prostředky došly k závěru, že se to nestane nikdy. Republikáni v Kongresu rozhodli, že je celá akci "odsouzena k selhání", podle Freda Barnese.
Kritici neustále srovnávají Kosovo s Vietnamem. Opakují dvojí poučení z Vietnamu: že "postupná eskalace války" nikdy prý nefunguje a že "bombardování" nemůže nepřítele zničit.
Trikem při používání takovýchto analogií je to, že to ignoruje rozdíly. Válku o Kosovo vede 19 zemí proti jedné. Žádná supervelmoc není ochotna podporovat zemi, s níž se bojuje a dnešní letecké útoky i letecká špionáž jsou daleko přesnější než před třiceti lety.
Kritikové na pravici argumentují, že vzhledem k tomu, že je Clinton nedůvěryhodný, nedůvěryhodná je i válka. Jak napsal minulý týden George Will, to, že americký soud kritizoval Billa Clintona, že se dopustil pohrdání soudem, když falešně popřel, že měl s Lewinskou poměr, je prý "včasným upozorněním na Clintonovu prolhanost, které prostupuje celým jeho prezidentstvím, včetně jeho politiky na Balkáně".
Skryté dichotomie. Jediným měřítkem, podle nichž jsou sdělovací prostředky ochotny poměřovat nějakou politiku, je, zda "funguje", anebo zda "selhala". Takže dospěla média v otázce války o Kosovo k závěru, že politika NATO "selhala". Jak to formuloval Tim Russert otázkou položenou náměstku ministryně zahraničí Strobu Talbottovi v pořadu Meet the Press: "Zvěrstva pokračují. Na jaký úspěch můžete poukázat, že je vaše strategie nosná?"
Kritikové tvrdí, že Clinton už měl dávno zničit srbskou televizi a nemá se pořád vyhýbat vyslání pozemních vojsk. Vysmívají se těmto "politickým rozhodnutím" a zesměšňují NATO, že nechce bombardovat Miloševičův palác, protože jsou v něm kulturní klenoty, včetně obrazu od Rembrandta. "Představa, že Itálie a Řecko protestují proti pozemní válce, a my bychom proto neměli učinit, co je nutné, abychom tuto válku vyhráli, je absurdní," protestoval v pořadu This Week Bill Kristol. Ale co je definicí vyhrané války? Clinton a ostatní vedoucí představitelé NATO se snaží vytvořit v podstatě mezinárodní policejní konsorcium. Znamená to, že musí uzavřít se spojenci kompromis, protože tito spojenci jsou opatrnější při užívání síly a vybírání cílů.
Skeptikové tvrdí, že bombardování Kosovcům nepomáhá. "Bombardování mostů přes Dunaj je hloupost," rozčiloval se Pat Buchanan v pořadu Face the Nation. "Nevím, jak to může těm Kosovcům pomoci." Tato dichotomie ignoruje strategii, které se veřejně přidržuje NATO od samého začátku: učinit cenu Miloševičova "vítězství" vyšší než odměnu - je to politika cukru a biče. Konzervativci tuto politiku zastávali (říkali jí "odstrašení"), když ji kázal a praktikoval prezident Reagan. Alespoň to povede k tomu, že si příští tyran své chování rozmyslí.
