Poznámky na téma Václav Bělohradský
Když jsem si v Lidových novinách z 10.4. přečetl esej Václava Bělohradského Válka v Kosovu je levičácká válka, nemohl jsem uvěřit tomu, že by tezi o levičáckém spiknutí západu proti Miloševičovi mohl myslet vážně. Nakonec jsem došel k závěru, že Václav Bělohradský chce záměrně vyprovokovat diskusi na toto nelehké téma. To se mu myslím docela povedlo, alespoň pokud mohu soudit z odezvy na stránkách Lidových novin.
Rád bych za sebe připojil pár poznámek ke dvěma jeho výrokům.
První se týká jeho kritiky levičáckého zdůraznění etiky v politice proti praktickému pojetí politiky. Ironický podtext tohoto tvrzení je jakoby vystřižen z knihy Paula Johnsona Intelektuálové.
Osobně jsem přesvědčen, že morálka se má k politice stejně jako ekologie k ekonomice. Pro každé ekonomické rozhodování se v daném okamžiku ekologické ohledy jeví jako přítěž. Co se však v přítomnosti zanedbá, vrátí se v budoucnu jako zátěž mnohonásobně vyšší. Zanedbání etiky v politice, které se v přítomnosti jeví jako úspěšný kompromis, se pak v budoucnu vrací jako společenská katastrofa. Pro nás Čechy není názornějšího příkladu než Mnichovská dohoda.
Druhá poznámka se týká srovnání problematiky Kosova s henleinovským hnutím. Pro tenhleten nápad se mi už jako vysvětlení nehodí ani můj výchozí předpoklad o záměrné provokaci k diskusi. Copak tehdy Češi před šedesáti lety Němce vyvražďovali? A lze snad srovnat albánskou iredentu v Kosovu, která je podporovaná malou a slabou Albánií, s iredentou německou, která byla podporována velkým a silným Německem?
Tato moje výhrada ovšem platí za předpokladu, že nejsme všichni obětí vrtění psem, že masové hroby popravených albánských civilistů skutečně existují, že mrtví v těchto hrobech nejsou obětí UCK, a že stovky tisíc kosovských uprchlíků neopustily své domovy dobrovolně jen proto, aby poškodily obraz jugoslávské vlády.
