Bombardování srbské televize: Nová kulturní politika NATO

Mily pane Culiku,

cetl jsem pozorne Vase argumenty v souvislosti s bombardovanim jugoslavske televize a posilam Vam pekny clanek od docenta Jana Kellera, znameho sociologa, ekologa a publicisty. Pise take do Listu. Mohl byste tento clanek v BL uverejnit? Ono to vyslo pravdepodobne v Pravu, ale snad by to neskodilo, pro osvezeni diskuse, uverejnit i u Vas.

Vzpomnel jsem si na snad jediny povalecny pripad, ze by druha zeme proti vsem mezinarodnim ujednanim prepadla druhou zemi s tim, ze ji zachranuje pred genocidou . Byl to Vietnam, ktery koncem 70. let obsadil Kambodzu a osvobodil ji pred hruzami pol-potovcu.

Byl jsem velmi zdesen, kdyz jsem se pozdeji dozvedel, ze USA a Velka Britanie striktne trvali na mezinarodnim pravu a stale uznavali za platneho zastupce Kambodzi na mezinarodnim foru Pol Pota. Inu, nazory se meni, podle toho, jak to komu vyhovuje.

Vzpominam na mnoho svedectvi Palestincu, dokazujici muceni a vrazdy izraelske policie a armady. Reakce USA a Velke Britanie byly vsak vzdy velmi zdrzenlive.

Takovych pripadu ve svete najdeme spoustu. Zrovna nedavno jsem cetl o Litve. Tam jsou pry legalni srazy byvalych clenu litevskych divizi SS.

Zato ruska mensina nema temer zadna prava. Je pokladana za okupanty. V CT toto jednani s velkou davkou skodolibosti schvalovali. Obyvatele Litvy jsou rovnez z velke casti nadseni zasahem proti Jugoslavii a nabizeji sva vojska. Dalsi maler na obzoru.

Hodne jste se zlobil v souvislosti s clankem prof. Belohradskeho, ale nevsiml jsem si Vasich odpovedi na znepokojujici Belohradskeho otazky (krome vztahu levice-pravice). Nemyslim, ze Belohradsky temito svymi clanky muze ziskat nejakou popularitu. Naopak mu skutecne v nasich podminkach hrozi zakaz publikovani v LN a MFD, jak jste si to pral.

V souvislosti se vztahem levive-pravice chtel Belohradsky jenom naznacit, ze pochybnosti o smyslu teto akce NATO nemaji jen komuniste, jak se u nas vyklada, ale i mnoho priznivcu americke republikanske pravice. Pravda je rovnez, ze valku rozpoutala zapadni levice (vcetne prezidenta Clintona). Pokud se znepokojujete tim, ze se v CR malo vysvetluje valecne usili NATO, muzete byt naprosto klidny. Novinari typu pana Leschtiny delaji, co mohou.

A je jich u nas vetsina.

S pozdravem

IH

Nová kulturní politika NATO

Jan Keller

Vybombardování bělehradské televize v noci na 23. dubna hezky zapadlo do oslav 50 let trvání aliance. Když přední zastánce euroamerických morálních hodnot Bill Clinton zabořil den předtím na mapě Bělehradu svůj doutník právě do tohoto cíle, možná ani netušil, že zahájil zcela novou etapu v procesu šíření svobody slova.

Srbská televize se provinila tím, že její pořady byly krajně tendenční a kopírovaly politickou linii prezidenta, zvoleného parlamentu a vlády své země. Srbští občané, usoudilo NATO, nemají svůj vlastní rozum. Jsou to v podstatě nesvéprávní lidé, kteří byli pomýleni, a proto nedokáží rozlišit, co je v jejich zájmu a co není. Proto je třeba odstínit je od účinků nebezpečné propagandy, které tak snadno podléhají.

V oblasti kultury a informací se jedná o významný precedens. Ve štábu NATO je jistě již vypracován seznam televizních a rozhlasových společností, které informují své diváky a posluchače neobjektivně a tendenčně. Jejich degradování do podoby haldy šrotu uvolní prostor pro šíření svobody slova.

V podobě letadel NATO dostává liberalismus konečně křídla. Rozhodování, co budou a co nebudou od večera poslouchat, je sejmuto z beder samotných posluchačů. Budou mít plnou svobodu poslouchat ty stanice, které nebyly vybombardovány.

Vojensky zničit šiřitele opačných názorů je jistě mnohem efektivnější než svého odpůrce pracně přesvědčovat. Navíc se tím nositelé pravdy zbavují rizika, že by v diskusi museli čas od času třeba i uznat, že nic není černobílé a že i některá z myšlenek oponenta může být koneckonců pravdivá.

Takové přiznání je ovšem nebezpečné, protože nás zbavuje monopolu na pravdu. Pokud bychom ztratili tento monopol a zpochybnili svoji pravdu, nemohli bychom si být jisti, zda třeba druhý nemá stejný nárok vybombardovat některou z našich televizních či rozhlasových stanic, kterou za tendenční považuje zase on. Naštěstí jako členové NATO monopol na pravdu máme, a proto víme, že takový čin druhé strany by byl jednoduše kriminální a odporoval by elementárním zásadám lidskosti.

Zbývá veřejnosti objasnit, proč máme nezadatelné právo při bombardování cizí televize pozabíjet i její personál. Svým způsobem byli ti vevnitř také lidé, i když notně pomýlení. Rozhodně to nebyli ozbrojení vojáci, kteří by se mohli bránit.

Hezké vysvětlení podal v pátek večer v české televizi redaktor Svobodné Evropy Jan Jůn. Personál bělehradské televize je možno pozabíjet, protože to nejsou novináři, nýbrž pouzí propagandisté. A zabít propagandistu, tedy člověka s jiným názorem, je pochopitelně nutné v zájmu šíření svobody slova. Jan Jůn naštěstí není propagandista, proto se během svého naprosto objektivního vystoupení v televizi nemusel dívat směrem vzhůru, jestli náhodou něco nepřiletí. Přesto byl velice nervózní a i přes obrazovku se mu viditelně potily ruce. Že by snad svědomí?

Jan Keller