Ještě jednou k " Českým botám"
Chtěl bych se ještě vrátit k článku pana Hanleye "Úpadek českých bot".
Píše:
"První byl nápis, který vyrobila jakási vlastenecká společnost nebo národně založený cech řemeslníků a byl vystaven v uměle vytvořené
obuvnické dílně z 19. století. Byl to seznam více než jednoho sta "nesprávných" domácích výrazů pro různé části boty, odvozených z
němčiny, a jejich "správné" české ekvivalenty. Správnost byla definována podle slovníku, který napsal v devatenáctém století český
nacionalistický slovníkář Josef Jungmann, který si doslova vymyslel stovky takových termínů, když nebyl k dispozici vhodně slovanský
původ."
Toto byla od Josefa Jungmana "zpozdilost", kterou si podle pana Hanleyho asi neměl dovolit. (Nazvat ho "nacionalistickým slovníkářem"
je podle mne zhovadilost přímo nestydatá.)
Modernizoval totiž češtinu novými slovy a tvary, odpovídajícími (tehdy) změněné situaci ve společnosti a hospodářství. V tehdejší době totiž
nastával pohyb českého, dosud převážně venkovského obyvatelstva do doposud převážně německy mluvících měst. Toto obyvatelstvo
mělo problémy se slovní zásobou, dostačující pro jejich život na vesnici, nepostačující již při životě ve městě a v zaměstnání.
Jungmann při tom mnohdy použil jako vzor skladbu německých slov nebo sousloví. Touto modernizací jazyka bezesporu usnadnil získání
všeobecně dostupné slovní zásoby pro nejširší okruh českého národa a odstranil z běžného používání počeštělá německé slova, která
většinou ani zvukově neladila s češtinou a byly častou příčinou " zábavy" německého obyvatelstva při zesměšňování Čechů a češtiny.
Nevím, zda je autor Brit anebo Američan. Pokud je Američan, jeho nevědomost budiž omluvena. Pokud je Brit, mohl by být informován
o snahách například Irů o obnovu jejich jazyka, přestože již mnoho generací používali jako mateřského jazyka angličtinu a seznam irských
( a skvělých) spisovatelů píšících anglicky by zabral pěkně velký kus papíru.
Pokud vím, v Evropské unii si ( přes toto "nacionální šílení") vedou velmi dobře a jejich hospodářský růst je jeden z největších.
Stejně tak je možné ( pokud se mýlím, pan Čulík mě jistě opraví) pozorovat podobné snahy u Walesanů.
Mohl bych ještě uvést Izraelce, kteří obnovili svoji hebrejštinu, jako státní jazyk, i když už více-méně fungovala jen jako jazyk rabínů při
motlitbách.
Všechny tyto jazyky bylo určitě nutné modernizovat, jako to udělal Jungmann s češtinou.
I nesporně evropská a demokratická Francie uznala za vhodné bránit se živelnému pronikání anglických slov do francouzštiny a dokonce
byl parlamentem vydán speciální zákon o jazyku.
A představte si, to všechno v moderním dvacátem století ! A nikdo jim nevyhrožuje vyhazovem z EU ! Ani neobviňuje z nacionalismu !
Neustále mě zaráží často neoprávněná kritika poměrů v ČR ať už cizinci, nebo dlouhodobými emigranty. Vřele souhlasím s panem
doktorem Plevou z New Yorku.
Ne že by nebylo co kritizovat - je , a to hodně. Každý , kdo žije v ČR by ale mohl uvést desetkrát více špatných věcí než kterýkoliv
zahraniční kritik.
Co potřebujeme, není poukazování na to, co u nás nefunguje (to sami víme) ale spíše ukazování toho, jak co funguje v jiných zemích v
Evropě.
Také se mnohdy kritizuje fungování věcí, které je sice třeba upravit, ale zdaleka nejsou pro nás prioritní, zatímco záležitosti prioritní jsou
ignorovány. Anebo se kritizují věci, které nefungují ani tam.(příklad - kritika našeho zpřísnění cizinecké politiky, zatímco v zemích
původců kritiky je situace ještě přísnější - nebo - jako v článku pana Hanleyho- kritika vytlačování vietnamských a jiných zahraničních
pracovních sil z pracovního trhu. Zkuste získat pracovní povolení v USA nebo GB !)
Na závěr bych chtěl panu Hanleymu a také redakci New Presence poděkovat. Cizinci, kteří ji čtou, určitě nabudou o Češích velmi
pozitivní dojmy.
Nejlepší na tom je to, že pan Hanley je asi hluboce přesvědčen o tom, že nám pomáhá, a že bychom mu měli být vděčni.
Poznámka JČ: Jazykový purismus, který v Čechách kvetl především koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století, kdy se z jazyka vymycovaly dokonce i výrazy, jejichž syntaktické vazby byly jen vzdáleně podobné němčině, považují filologičtí odborníci v Čechách i v zahraničí za přehnaný. Jazyky se totiž obohacují přejímáním cizích výrazů - angličtina by nebyla angličtinou, kdyby v sobě neměla obrovské množství latiny. Ruština zase francouzštiny i angličtiny. Je to přirozený vývoj a francouzská vláda pronikání angličtiny do francouzštiny nezastaví žádným zákonem. I britská welština či skotská galština jsou prošpikovány množstvím anglických výrazů.
Na rozdíl od Josefa Dobrovského, který v osvícenském období racionálně vypracovával gramatiku a slovník českého jazyka, aby jeho kodifikací usnadnil vzdělancům (ve svém normálním diskursu používajícím latiny a němčiny) šíření osvěty mezi prosté lidi, kteří uměli jen česky, jazykovědné práce a překlady Josefa Jungmana byly do určité míry vzdorným, emocionálním, romantickým gestem: překládal například do češtiny exkluzívní literární texty Johna Miltona a Chateaubrianda v době, kdy pro ně neexistovalo skoro žádné literární publikum. Veden stejnou motivací vytvořil s přáteli rozsáhlý, pětidílný Česko-německý slovník. Pro preromantiky (sentimentalisty) jako byl Jungmann či Kollár bylo totiž češství definováno jazykově - v jazyce cítíli a téměř zbožšťovali mýtického národního ducha. (Předchozí generace vnímaly češství ve smyslu "boehmisch" - teritoriálně. Bernard Bolzano argumentoval, že Čechy jsou vlastí dvou kmenů, Čechů i Němců, kteří jsou obojí navzájem "boehmisch". Bohužel, právě lidé kolem Jungmanna rozbili tuto toleranci a založili pojem češství čistě na úzkém jazykově nacionalistickém základě, německé obyvatele Čech odmítli. Můžeme dnes spekulovat, stejně jako to udělal v devadesátých letech minulého století Hubert Gordon Schauer, zda bylo české národní obrození skutečně rozumné a zda je pro české společenství v globalizujícím se světě hospodářsky a politicky výhodnější, že mluví vlastním, jinde nesrozumitelným jazykem. Odpovídala by však skutečně němčina české národní mentalitě, existuje-li něco takového? Dosáhla by česká věda a české umění v rámci němčiny větších úspěchu, než když Češi museli začínat v devatenáctém století, jak na to poukazoval Schauer, zbytečně se vším úplně znovu? Nebo je to kacířství? - Ideální by byla situace, jaká nyní vládne řekněme v Holandsku nebo ve skandinávských zemích - kde se mluví v rodině místním jazykem, ale většina lidí umí anglicky.
