Co s Haiderem?

Tento komentář vyšel v týdeníku Observer v neděli 6. února 2000.

Nejstarším argumentem, jemuž čelí každý demokratický systém, je otázka, zda existuje nějaká událost, která ospravedlňuje odmítnutí demokratické vůle občanů. Poválečný liberální konsenzus, jemuž stáli v čele filozofové jako Karl Popper a Isaiah Berlin, argumentovali, že se lidé mohli a  měli postavit proti demokratické volbě Adolfa Hitlera německým kancléřem. Žádná demokracie nemůže přijmout stranu ani vedoucího politika, jejímž cílem je zlikvidovat svobody a širší kulturu, na níž je ta demokracie založena.

To, že Strana svobodných Joerga Haidera vstoupila po nedávných všeobecných volbách v Rakousku do vládní koalice, vyvolává poprvé od ukončení druhé světové války tuto kontroverzní otázku. Strana svobodných není stranou fašistickou: její hospodářský program je kvazithatcherovský. Ale její širší postoje jsou hluboce rasistické: Haider je připraven zaujmout postoje, o nichž on ti, kdož ho poslouchají, vědí, že jsou v Rakousku ospravedlněním nacistických postojů k přistěhovalcům a k lidem, kteří nemluví německy. Strana svobodných považuje tyto lidi za geneticky naprogramované zloděje či osoby, které se příliš rychle rozmnožují a jsou tedy příčinou zločinnosti a sociální dislokace. Haiderova strana je proti rozšiřování Evropské unie, protože to otevře Evropskou unii lidem, kteří jsou rasově nežádoucí.

Tato strana se vychloubá, že její kořeny jdou až k německému romantismu a že tedy není vinna fašistickými tendencemi. Jenže, jak si povšiml před více než čtyřiceti lety Isaiah Berlin, romantismus byl kulturní základnou pro nacistické představy o německé výlučnosti a rasové nadřazenosti. Řekneme-li to otevřeně, v Evropské unii nyní existuje vládnoucí politická strana, která mimo jiné zastává názor, že je lidstvo možno rozdělit do kategorie dobrých a špatných lidí na základě jeho genů. To je naprosto zásadní výzva veškerému pojetí evropského práva i lidských práv.

Jak by měla reagovat Evropská unie? O minulém víkendu se spojil rakouský prezident Klestil osobně s ostatními šéfy vlád zemí EU a informoval je, že jen zahraniční intervence by mohla zabránit účasti Strany svobodných ve vládě. Rada ministrů EU reagovala tím, že přislíbila omezit diplomatické styky s Rakouskem na oficiální minimum. Evropská komise se pokusila ránu zmírnit s tím, že existující pracovní vztahy s Rakouskem budou pokračovat. Ale směr politiky EU je jasný, i když to nezabránilo Straně svobodných vstoupit do vlády.

Britští euroskeptikové reagovali typicky a odsoudili akci EU jako nepřijatelné vměšování do záležitostí jednoho členského státu. Racionálnější názory se obávají, že tato akce může být kontraproduktivní, může vyvolat rozhořčení a sympatie pro Haidera a tak posílit jeho postavení. V každém případě dosud neučinil nic proti žádné smlouvě s Evropskou unií.

Nesouhlasíme. Argumentem proti preventivní akci vždycky je, že by to celou věc mohlo zhoršit. Udělat něco vždycky znamená zvýšit riziko. Ale je neučinit nic počestnou anebo i jen politicky realistickou alternativou? Pro Evropskou unii je naprosto legitimní, vzhledem k tomu, že ústava EU vyžaduje jednomyslný souhlas v klíčových otázkách, vyjádřit názor ohledně toho, zda bude možné spolupracovat s vládou, jejíž hodnoty zpochybňují základní zásadu Evropské konvence o lidských právech a smluv Evropské unie. To, že Haider odmítl své výroky odvolat, jen tím více opravedlňuje postoj EU. On a jeho strana jsou mimo hranice civilizovaného světa. Je možné, že Haidera reakce Evropské unie posílí a že Rakousko z Evropské unie odejde. Ať tomu tak klidně je. Nechť mají Rakušané právo zvolit si do čela svého státu neonacistické rasisty, ale my ostatní se na jejich volbě nemusíme podílet.