Je nám třeba víry v Boha? (část druhá)
Zásahem vyšší moci jsem byl týden bez počítače a tudíž uvízlý mimo
informační dálnici. Konflikt v "registrech Oken 95", jestli snad někdo ví o
co jde (já ne.) Vše bylo nabouráno a musel jsem vložit znovu všechny
programy, včetně internetového. Bylo to velmi napínavé, ještě že mám plno
času, zotavujíc se z operace výměny kyčle.
Konečně je vše v pořádku, dokonce jsem si přidal paměť (bohužel jen
v počítači). Se zájmem jsem otevřel Britské listy, jelikož jsem očekával
nějakou reakci na můj příspěvek o potřebě víry v Boha. Byla tam celá řádka
zajímavých prací. Zajímaly mě hlavně kritiky a námitky. Musím s úlevou
konstatovat, že na mě všichni byli velice hodní a slušní. Tak by to ale
mezi dobrými křesťany mělo být.
Mám, jistě oprávněný, pocit, že zde hodně dlužím. Proto se k tomuto
tématu znovu vracím.
Předně přiznávám, že jsem se kopnul s tou poznámkou o Desateru. A
hned několikrát. Nechtěl jsem, ať už to vyznělo jakkoliv, vzbudit dojem, že
nechápu morální hodnotu tohoto dokumentu. Byl a je to universální návod,
jak se člověčenstvo má chovat. To, co jsem napsal o nedostatku lidské
paměti, že těch přikázání je trochu na slabší paměť moc, mělo být chápáno
spíše jako sarkasmus, v žádném případě cynismus. Též to je reakce na snahy
některých zdejších (US) politiků,kteří by chtěli dát do zákona, aby ve
všech školních třídách, veřejných (na př. soudních) budovách atd., bylo
Desatero vyvěšeno. Sám jsem se nikdy Desateru nazpaměť neučil a přesto vás
mohu ujistit, že jsem nikdy nikoho nezabil, neokradl, rodiče jsem nade vše
miloval, k manželkám sousedů jsem se choval slušně, uctivě a nic víc, a
když jsem tedy nikoho neokradl, tedy samozřejmě, a tím spíše ne, souseda.
Ta první tři přikázání, (někde se píše, že byly vytesány na první desce,
ostatních sedm na desce druhé) jsem se snažil dodržovat, když jsem byl
ještě malý chlapec. Rodiče mě k tomu vedli. Před nějakými třemi ticíci
lety, možná trochu více, snad Mojžíšovi vypadly z rukou, nebo co, dosti na
tom, rozbily se a pánu Bohu nezbylo, než je tesat znovu. Ani ty duplikáty
se nezachovaly a teď se vlastně neví to správné pořadí a rozložení. To však
není ani tak důležité. Židé se snaží podle těchto pravidel morálky žít už
od prvopočátku. Dočetl jsem se, že Křesťané až někde v devátém století. Ale
to, co jsem napsal, že by stačilo jedno, jednoduše zapamatovatelné pravidlo
- Nečiň druhému, co by se nelíbilo tobě samému - jsem myslel vážně.
Nelíbilo by se mi, aby mě někdo zabil, okradl, aby mi někdo chodil za
manželkou a nebylo by mi jedno, kdyby mě neměly mé děti rády a tudíž ani já
bych to nečinil druhým.
Tak to je jedna věc a částečná odpověď panu Navrátilovi, který se
dosti podrobně mým článečkem zabýval. Mimo jiné píše, že Oregon, ve kterém
dílem osudu žiji, není "bašta pravičáckých věřících". To opravdu není. Je
to a vždy byl, podle mého názoru, poměrně pokrokový stát. Velký rozlohou,
(251.180km) víc než třikrát než Česko, ale jen se třemi miliony obyvatel.
Kdybych zde žil před sto lety, mým nedalekým sousedem by byl známý
žurnalista John Reed, který odpočívá v pokoji u Kremelské zdi. Žila zde i
jeho manželka Louise Bryant a Emma Goldman, která spolu s nimi prožila
Velkou Říjnovou a po návratu (po smrti Johna Reeda) napsala zajímavou knihu
"My Disillusionment in Russia" (Mé zklamání v Rusku). Oregon má systém
"přímé demokracie" a jako jediný v Unii (a druhý na světě) má zákon, který
dovoluje lékařům ukončit pacientovo trápení v případě smrtelné nemoci.
(Částečná euthanasie). Přesto ale, co se týče náboženství, zbožnosti,
bigotství, pověrčivosti, křesťanského fundamentalismu, si nemyslím, že se
nějak zvláště liší od amerického průměru. Mohu to tvrdit ze zkušenosti
pozorováním a čtením tisku, ale i v několika případech, kdy jsem se snažil
nějakou debatu začít, nebo, když jsem reagoval na něco, co podle mého vkusu
bylo velice naivní a nesmyslné. (Pracoval jsem s jedním velice zbožným
mladíkem, otcem čtyř dětí, který žil a pracoval pro kostel. Ten mi tvrdil,
že mám zajištěné místo v pekle, protože jsem "nepřijmul Ježíše." Nezáleží
prý na tom, jak člověk žije, jak se chová, jestli hřeší, když přijme
Ježíše, jde do nebe.)
Zmínil jsem se o tzv. Křesťanské koalici, (Pat Robertson, Ralf Reed,
Jerry Bauer atd.) kteří mají své televizní kanály, silnou organizaci, která
se snaží prosadit účast náboženství v politice a státním aparátu a chtějí
zasahovat i do školní výuky - povinné modlení a zákaz výuky bezbožné
evoluční theorie. Pan Navrátil mi přetiskl část řeči prvního prezidenta USA
George Washingtona. Je to více než 200 let starý dokument, i ta archaická
angličtina mi neseděla, ale co hlavní, s čímž nemohu souhlasit, je tvrzení
o neoddělitelnosti náboženství a mravnosti, spojitost zbožných politiků s
občanskou blažeností, nemůže si představit spravedlivý soud, bez náboženské
přísahy, a tvrzení, že bez náboženství a jeho principů nelze zachovat
národní mravnost. Mohli bychom do nekonečna dokazovat, že slušnost, tedy
mravnost, není naprosto podmíněná vírou ve Vyšší moc a už vůbec ne
příslušností, nebo vyznáváním jakéhokoli náboženství. Jako chlapec jsem byl
Skaut a byli jsme vedeni k dobru, bez modlení. (Zde, v USA v Boha nevěřící
děcko má dveře do Skautu zavřené!) Sdílím názor s těmi, kteří tvrdí, že to,
co K.K. prosazuje by byl drastický zásah do svobod občanů, svobod, které
činí Ameriku Amerikou. Tyto snahy nejsou nijak nové. V padesátých letech se
jim podařilo uzákonit motto "IN GOD WE TRUST", které musí být na všech
platidlech! (Jakkoli je to komické! - tedy, samozřejmě, jak pro koho) Do
přísahy k vlajce zákonem vmontovali slůvka "...UNDER GOD..." Tehdy jen
těsně neprošel zákon, že do státních, (vládních) služeb a funkcí mohou být
nominováni pouze občané věrní Bohu. Každý soudný člověk musí uznat, že zde
neexistují snahy komukoli zakazovat, či přikazovat jakoukoli víru, ale
právě naopak, tito zbožní fanatici dělají vše pro to, aby vnutili svá
přesvědčení, svůj způsob žití těm druhým. Tito Boží bojovníci používají
všech možných prostředků, včetně vraždění, násilí a ničení. (Ta druhá
tabulka Desatera je pro ně prostě ta podřadnější)
Vypadá to též, že pan Navrátil nesouhlasí s mým názorem, že
náboženství působilo a působí negativně. Já jen vzpomněl na inkvizici,
různá křižácká tažení, násilné šíření víry ve světě s tisíci obětí, vliv
dogmatismu na rozvoj vědy, šíření dědičného hříchu Židů, za ukřižování
Krista, kterážto tvrzení způsobila nesmírné utrpení milionům Židů. (Znám
několik zbožných Katolíků, kteří dodnes nevědí o usnesení Druhého
Vatikánského Koncilu, kde toto dávné, nepravdivé tvrzení bylo zrušeno)
Stovky náboženských válek, nerovnoprávnost žen a v současnosti neustálé
nabádání lidí, aby se nebránili a více množili a dalo by se vyčíslovat a
pokračovat. Papež se omluvil za upálení Jana Husa, ale rehabilitace není
prý možná. (V moderní češtině něco jako "zůstatkový trest")
A ještě - pan Navrátil se mě ptá, jestli mohu doporučit nějakou
vědecky podloženou práci, která vysvětlí vztah mezi režimem hlásícím se k
filosofii Nietzscheho, založeným na budování národního socialismu s tím,
jak jsem já napsal - "Gott mit uns" - a náboženstvím. Tam samozřejmě žádný
vztah není, tudíž žádné vědce tím nebudeme obtěžovat. Já jsem jen naznačil,
že ta nesmírná svinstva, která se za toho režimu děla, byla prováděna
tvory, kteří toto heslo na opasku nosili, zbraněmi posvěcenými kněžími,
požehnáním Vatikánu, pod vedením Vůdce, který se velmi často ve svých
projevech odvolával k Prozřetelnosti. Není tajemstvím, že Hitler sám
nepřipouštěl míchání se církví do své politiky, ale jeho víra v Nejvyššího
je známá.
Ani s definicí historie, jako " Lži, se kterými souhlasíme", (údajně
řečeno Napoleonem) nemohu souhlasit a vztahovat to na to, co jsem napsal
opravdu nechápu. Přece to moje vyznání nemohl nikdo brát jako "přepisování
historie?" Neskrývám se s tím, že nemám žádné vyšší vzdělání, jediný titul,
který jsem za Komunistů, v roce 1952 dostal, je honosný titul s dekretem,
"Universální nástrojař", v tříleté učňovce nás latině neučili a o
Voltairovi, Humeovi, Kantovi a jiných filosofů jsem sice slyšel, ale nikdy
je nestudoval. Nechci tvrdit, že nebýt Komunistů, by ze mě snad byl rektor
Karlovy University, ale faktem je, že když jsem ukončil v roce 1949
měšťanku, s Kainovým znamením v kádrovém posudku jsem měl dveře k vyššímu
vzdělání zavřeny. (Otec, aby uživil za První republiky rodinu, střílel do
dělníků.) Ale myslím, že přes moje čistě empirické názory, měl bych snad
mít možnost zúčastnit se debat o zajímavostech doby, ve které nám pán Bůh
umožňuje existenci.
Účastníkům naší debaty bych doporučil jednu knížečku, dílko
Bertranda Russella "Why I am not a Christian" (Proč nejsem křesťan) Je tam
mnoho zajímavých postřehů, ale zde není na to místa. Bylo by velmi poučné
slyšet námitky proti tvrzení tohoto světoznámého filosofa. Nebo k názoru
Alberta Einsteina, Russellova obdivovatele, který napsal, že náboženství
vznikala u primitivních lidí ze strachu z nevysvětlitelných aktů přírody,
nemocí a smrti - nazval to náboženstvím bázně. Však už v obecné škole jsme
se učili o našich předcích z krajin pod Řípem, že se klaněli "Dědkům",
Řekové měli Bohy pro všechno možné a teprve Mojžíš dostal vnuknutí, že by
bylo rozumnější to nějak "zcentralizovat". Na svou dobu to bylo velice
pokrokové a taky to mělo hodně nepřátel. Je ale k podivení, že v
jedenadvacátém století někdo ještě může věřit v duchy, čerty, ďábly a
anděle, (podle průzkumu, 56% dospělých Američanů tak věří) na pravdivost
legend z Písma svatého atd. Chápu, když někdo věří v nějaké to
transcendentno, když mu nejde do noty myšlenka, že první zde byla hmota a
to, co nazýváme duší, myšlením a vnímáním se z té prvotní hmoty vyvinulo.
Ale věřit, že to stvořil Bůh, tak jak to dnes existuje, popírat evoluci, po
tolika důkazech a nálezech to přesahuje obzor mého chápání.
Nemínil jsem nikoho urazit, zesměšnit či nic podobného! Mám zato, že
je zdravé diskutovat, vyměňovat názory. Z každé debaty něco v paměti uvázne
a v každém případě to pootevře obzor. Myslím, že můžeme být šťastni, že
žijeme v době tak rozvinutých technických zázraků, jako je internet. Amen!
