Jiří Voskovec o Bohu

Člověk je sám. Strašně sám v přírodě a jenom na chvilinku. Na návštěvě. A příroda je děsně lhostejná. A není na chvilinku. A člověk má strach, tak si vymyslel pánaboha. Ale to, jak už jsem řek, je šidítko. A státní filosofie, to jsou taky šidítka. Berličky, protézičky. Praktická věc, to jo. Moc lidem se s tím líp chodí.

Ale já myslím, dokud se nenaučíme si autoritu najít v sobě, uvnitř, tak budeme život konit dál a setrváme v nebezpečí kolektivní sebevraždy... Budeme se muset smířit s tím, že jsme menší zvíře na malinký planetě, obíhající kolem stálice podprůměrné velikosti na okraji jedné z nespočetných miliard spirálových galaxií.

Jak to krásně napsal vynikající hvězdář, profesor Harlow Shapley: "Organická struktura a společenské zvyky homo sapiens nesvědčí, že by byl žádoucím klientem pro astronomické životní pojištění." Soudě podle našeho dosavadního chování a podle prostředků zhouby, které jsme si uklohnili, mají ryby v oceánu a hmyz na pevninách neskonale vyšší pravděpodobnost, že během příštích deseti tisíc let zdědí svět, než homo...

(Svědectví 89/90. Melantrich 1990 str. 330, výbor z článků, rozhovor s Jiřím Voskovcem byl zveřejněn ve Svědectví 58/79)