Opět k Ozvěnám plus aneb "Reportér nemůže nahrávat politika, když je nervózní, protože on pak může odpovědět ke své škodě nevhodně"
Poslankyně Kateřina Dostálová byla podle svých slov poškozena pořadem Ozvěny plus. Podle ní v nich redaktor Respektu Jindřich Šídlo lže a já jsem porušil principy etiky a profesionality redaktora veřejnoprávního rozhlasu.
Nepřekvapuje mě její reakce, ostatně už v pondělí si Ozvěny plus vyžádal generální ředitel Českého rozhlasu v písemné podobě, aby je hned následující den chtěl na kazetě. V úterý mě o rozhořčení poslankyně Dostálové informoval redaktor Šídlo, ve středu se Ozvěnami plus zabývala rada Českého rozhlasu a ve čtvrtek mi tlumočili vážně míněné stanovisko jednoho z radních, že není možné nahrávat politika, pokud je nervózní, protože on pak může odpovědět nevhodně, ke své škodě. Zvykám si pomalu, ale zvykám. Ostatně, jak správně píše paní poslankyně, jsem redaktorem veřejnoprávního rozhlasu. Přesto k její stížnosti.
Pořad nebyl vystavěn na tvrzení Jindřicha Šídla, podle kterého Dostálová označila pořady Intolerance, Sněží a Katovnu za "neuvěřitelné sprosťárny a útok proti parlamentní demokracii", ale na těchto skutečnostech:
Břetislav Rychlík, autor cyklu Intolerance, zaznamenal útoky na svou nezávislost. Stěžovali si na něho politikové, musí nyní dávat scénáře Intolerance mnohem dříve ke schválení než doposud, musel zcela nestandardně zdůvodnit, proč si vybral zrovna téma poslanecké rozpínavosti a má potíže s prosazením svého nového projektu.
Paní poslankyně Dostálová hovořila o Intoleranci s ředitelem České televize v Brně Drahošem.
Útoky na svou osobu zaznamenal i autor komentáře v Intoleranci Přemysl Rút.
A konečně své vyslechl od poslankyně Dostálové i další spoluautor Intolerance redaktor Jindřich Šídlo.
Kromě Přemysla Rúta dostali v pořadu možnost se vyjádřit všichni jmenování.
To znamená, že se pořad neopíral výhradně o tvrzení redaktora Šídla. A i kdyby, s poslankyní Dostálovou jsem mluvil dvakrát po telefonu. Po prvé jsem jí seznámil s tématem pořadu a s otázkami k němu, po druhé jsem jí zavolal ze studia a nahrával její odpovědi. K mé škodě, že nemám nahraný první rozhovor, ale nemám ve zvyku nahrávat někoho, kdo je nepřipraven nebo může být zaskočen.
Navíc z telefonu, který máme k dispozici v kanceláři, nelze nahrávat. Přesto Dostálová v prvním telefonátu skutečně potvrdila, že se s redaktorem Šídlem o Intoleranci bavila, a že se jí Intolerance nelíbila (v pořadu jasně řekla, že Intolerance tentokrát vybočila z toho, o čem měla původně vůbec být).
Dále řekla, že přece není možné, aby Česká televize útočila takovým způsobem na rozhodnutí politiků, kteří byli přeci zvoleni ve svobodných volbách. Řekla, že není možné takto zpochybňovat demokraticky zvolené politiky. To co mi řekla, se obsahově zcela shoduje s tím, co měla říci redaktoru Šídlovi.
Při nahrávání odpovědí při druhém telefonátu volila samozřejmě mírnější slova. Zde je přepis jejích odpovědí, které jsem z časových důvodů nemohl do pořadu zařadit, ale mám je nahrané. Na otázku, zda si skutečně myslí, že Intolerance tím, že zpochybňovala rozumnost obrovských investic do objektů poslanecké sněmovny, útočila na parlamentní demokracii, uvedla:
"Já jsem přesvědčena o jedné věci, a já jsem sice tehdy v žádné poslanecké sněmovně, parlamentu, nebyla, že o tom, jaké budovy se spravují, kde bude sídlo českého parlamentu, rozhodovali demokraticky zvolení zástupci lidu, a takovéto ex post vysvětlování problému mi přišlo nefér."
Zde je přepis další nepoužité nahrávky, která se týká konkrétně toho, co měla Dostálová říci redaktoru Šídlovi.
"Můžu těžko reagovat na takto vytržené věci. Ale pokud vezmeme třeba jeden z těch zmiňovaných pořadů, jako třeba Sněží, tak jsem přesvědčena, že byl tím, tento poslední díl, který nemá co dělat na obrazovce veřejnoprávní televize."
A tečka na závěr - paní poslankyně Dostálová se ve své reakci podivuje, proč její slova redaktor Šídlo parafrázoval až v mém pořadu a nepřetiskl je mnohem dříve v Respektu. S trochou nadsázky musím říci, že upřímně závidím poslankyni Dostálové tuto spekulaci, protože já, coby redaktor veřejnoprávního rozhlasu, bych se nad jejím použitím, vzhledem k nynější atmosféře ve veřejnoprávních médiích, velmi rozmýšlel.
Daniel Tácha
