Soudní výroky
Více než šest let se někdejší poslanec Sládek snažil vyhnout tomu, aby soud rozhodl o incidentu, kdy v kadeřnictví ztloukl paní Martu Petrovovou za to, že se ohradila proti jeho nadávkám na adresu prezidenta Václava Havla a tehdejšího předsedy vlády Václava Klause.
I bez výroku soudu slušní lidé věděli, že zbít ženu je odporné, a to bez ohledu na to, co si ti dva před tím u holiče řekli.
Včera Miroslav Sládek v odvolacím řízení spor definitivně prohrál a má to dvojí důsledek: Zaprvé zaplatí paní Petrovové odškodné a uhradí náklady soudního řízení, a za druhé na základě soudního výroku lze veřejně konstatovat, že pan Sládek "fyzicky napadl" paní Petrovovou.
Vzhledem k presumpci neviny bylo ještě předevčírem nutné říct: "údajně fyzicky napadl". Jsou případy, kdy na odstranění toho slova "údajně" čekáme netrpělivě nikoli pouze proto, abychom mohli hrubost nazvat hrubostí, ale například proto, aby nám, daňovým poplatníkům, bylo vyplaceno odškodné čítající miliardy.
Nezávislé soudce nemůžeme nutit, aby o podvodech rozhodli, že se jedná o podvody, nicméně můžeme je ubezpečit, že když k takovému názoru dospějí, mohou počítat s naší vděčností.
Autoritu soudní moci včera vedle zmíněného Městského soudu v Praze posílil i výrok ústavního soudu v Brně.
S jeho nálezem, že Poslanecké sněmovně jako sboru zákonodárnému, nepřísluší rušit rozhodnutí obecních samospráv, se neztotožnili pouze starostové obcí, ale i sami poslanci.
Posuzovat sporná rozhodnutí náleží soudu - parlament je zde od toho, aby v souladu s ústavou přijímal zákony. Nebude-li se rozptylovat tím, co mu nepřísluší, třeba se dočkáme přehlednějšího právního řádu.
Jestliže díky tomu nepravostí zjevných, nic méně pouze údajných ubude, jistě ubude i nepravostí.
6. dubna 2000
