|
Zahajme racionální diskusi o zdravotnictví ujasněním základních fakt, pojmů a statistikZdeněk VaněkPříspěvek pana Bakaly by mohl odstartovat diskusi o ekonomice českého zdravotnictví. Začal bych s terminologií. Zdravotnický personál mluví o mzdě a lidi mluví o příjmech lékařů. Jejich vzájemný vztah naznačuje následující žert:"Víte kdo je největší ekonomický kouzelník v ČR? No přece lékaři. Podle Ratha mají 10 tis. měsíčně hrubého, podle ministerstva 20 tis. měsíčně čistého a každý druhý rok si primář koupí auto za půl milionu." Proto by mělo být veřejně ujasněno, z čeho kromě platu vzniká příjem lékařů a proveden odhad, kolik procent příjmu je mimo plat z různých projektů, grantů a poplatků. Potom by měla být definována kvalita standardní lékařské péče, aby mělo smysl mluvit o nadstandardu. Já sám v tom mám zmatek. Mám ošklivé zuby a zachtělo se mi implantátu. Měl jsem se dostavit na testy s tím, že zubní implantáty jsou nadstandardní výkon a vše hradím ze svého na místě v hotovosti. Sestřička mne ale vyhodila, protože jsem neměl sebou průkazku zdravotní pojišťovny a doporučení obvodní stomatoložky. Vysvětlila mně, že přece každý zákrok se hlásí na pojišťovnu a to nezávisle na tom, jestli ho platím nebo ne. Divila se, odkud jsem, že to nevím. Tak nevím, je implantát nadstandard, anebo na něj přispívá zdravotní pojištění. Anebo zdravotní zařízení inkasuje 2 x ? Za třetí by se měly harmonizovat české statistiky se zeměmi EU (Eurostatem), abych mohl srovnat výdaje, počet lékařů, lůžek, rentgenů a pod. na 100 tis. obyvatel. Když se podívám na webu na statistiky Státního zdravotnického ústavu a srovnám je s údaji publikovanými funkcionáři Lékařské komory, tak se jedná o velmi rozdílná čísla. Za čtvrté by se měly porovnat odvody na zdravotní (i na sociální) pojištění v ČR a v zemích EU a to jak procentuálně, tak definicí základu, ze kterého se procenta vypočítávají. Myslím, že právě zákonem nařízené odvody zdravotním pojiš'ťovnám třeba z vedlejšího pracovního poměru, z autorského příjmu či nájemného přehánějí chápání tzv. sociální solidarity. A to již nemluvím o zákonné diskriminaci zaměstnanců oproti tzv. podnikatelům ve výpočtu základu a jeho stropu u podnikatelů, který zaměstnanci nemají. Poslanci sami pro sebe tento problém vyřešili náhradami, jejichž tvorba a výše by v podniku při první kontrole vyvolala oznámení o trestném činu krácení daně a odvodů. Ale běžný podnik se potýká s tím, že právě celkové zhruba 50% odvody z mezd činí značně přispívají k nízké konkurenceschopnosti české pracovní síly. Za páté by se měla porovnat administrativa okolo odvodů, která zvyšuje ve srovnání s EU režijní náklady v českých podnicích a tím dále snižuje jejich konkurenceschopnost. A to jsem pominul celou oblast výdajů ve zdravotnictví. Nejedná se jenom o výdaje na léky. Jde třeba o investice. Pan Rath rád srovnává zdravotnický personál s autoopravnou. Nikdy jsem neslyšel, že by nějaká nadace vybavovala autoopravny diagnostickými přístroji. A jak se do kalkulací promítají odpisy zařízení zakoupených za přispění různých nadací typu Stromy života? Patří tyto odpisy za tyto přístroje k nadstandardní lékařské péči, kterou mají pacienti hradit? Každý motoristický časopis uveřejňuje testy kvality a ceny práce v autoopravnách. Ale o kvalitě a cenách lékařské péče jsem pana Ratha také nikdy neslyšel mluvit. Znám metodiku a výsledky měření kvality zdravotnických služeb v Hongkongu podle normy ISO 9001. Nikdy jsem neslyšel o pokusu podobné měření udělat v Česku. Proč? Bojíme se výsledků? Otázek je celá řada a na jejich zodpovězení je nutné znát fakta. Ta postrádám. |