Klamavé titulky 2
Znovu a znovu volám po zklidnění výměny názorů jako prostředku ke koncentraci na témata skutečně společensky významná.. Irituje mne, že nejméně jednou týdně se na stránkách Britských listů objeví nervózní neužitečná polemika - občan o "ptákovinách" - a vždy podle stejného mustru.
Někdo přijde s více či méně výslovnou (často ovšem rovněž nedokonalou) kritikou nedokonalosti spisků dopisovatelů či i samotné redakce, což jsem v řadě svých filipik nazýval porušením metod a procedur veřejného diskurzu. Ani Britským listům se nevyhýbá nákaza "komentaritidy" (jinak jimi samotnými kritizovaná a samo slovo tuším vymyslel Tomáš Pecina).
Tak třeba 15.11 v v BL objevuje stejný nešvar, který jsem ve svém příspěvku "Klamavé titulky" kritizoval 23. 10. Opakování je možné mimo jiné i proto, že dosud nebyl otištěn a tak ani plodná výměna názorů nemohla nastat. Uvádím komentovaný citát a čtenář ať se pokusí zjistit, jakými myšlenkovými pochody mohl redaktor dojít k užití právě titulku:
Nezralý politik do čela ČSSD? Místopředseda ČSSD Stanislav Gross, který je spolu s místopředsedou Vladimírem Špidlou považován za potencionálního nástupce Miloše Zemana v čele strany, hovoří v souvislosti s prohranými volbami o novém politickém stylu a způsobu prezentace sociálnědemokratické politiky. Přestože tato Grossova vyjádření připomínají volební kampaň, odmítl i dnes jako předčasný dotaz novinářů, zda se bude ucházet o místo šéfa ČSSD na jarním sjezdu.
Ve zprávě jsou jen tři poznatky, takže analýza nebude pracná:
- Jde o Grosse, který patří k nejmladším politikům nejen ČSSD. S nízkým věkem může být spojena úvaha o nezralosti. Proč pak je za nadpisem otazník
- Členové stran obvykle souhlasí spíše s jejími cíli a spíše se liší v názorech jak k nim dospět. Zvláště po volbách, prohraných nebo vítězných. Z toho snad na nezralost nelze usuzovat.
- Takže snad nezralost spočívá v tom, že zálusk na šéfování buď opravdu nemá, nebo (a pak je to s tou nezralosti úplně na levačku) opravdu považuje za předčasné se s ním teď (právě v konsternované straně, která potřebuje všechno více než půroční otevřený boj o křesla) vytasit. V Právu Mitrofanov položil Grosovi (ovšem plným právem) tuto impertinentní otázku snad čtyřikrát a dostal čtyřikrát obdobnou odpověď.
Titulek je typická "komentaritida" ve zpravodajství.
Ještě horší to je s komentář, resp. redakčními poznámkami za článkem. Na necelé stránce kritizuje Dalibor Matušinský "Podivné argumenty" (resp. čtyřřádkovou parafrázi Jana Čulíka) - aniž by si všechny formulace zasluhovaly tesání do žuly. Následující, více než celostránková Poznámka JČ řadu nedostatků nachází, ale také není zcela neprůstřelná. Také jsem v Anglii nějakou dobu žil, ale nemohu potvrdit, že by tam v cechu řemeslnickém a obchodnickém nebyly žádné černé ovce (což JČ sice výslovně netvrdí, ale tento dojem z jeho argumentace vzniká). Londýský bobík s pendrekem býval "kráčející zákon", ale už prý také fasují střelné zbraně. Debatu o policejním násilí při příležitosti finančního festivalu se zájmem sleduji. Byl bych nerad, aby se u nás v policii zabydlely móresy, které nám ukazují dnes a denně americké filmy (a v Británii se uplatnily vůči birminghamským a manchesterským údajným teroristům).
Co ale postrádám, je poklidný věcný tón výměny názorů. A toho nelze docílit, když proti nepřesnostem a ukvapenostem postavíme opět nepřesnosti a ukvapenost. Ne vždy je člověk ve formě - nejsem bez chyby, třeba poznámku o Anesteziijsem uspěchal a za to se tímto veřejně kaji.
Ale stejně jsem zvědav, zda se mi podaří vyvolat alespoň něčí zájem o metody a procedury diskuse.
