Ožehavé téma zdravotnictví
Vážený pane Jírovče
Téma zdravotnictví je opravdu hodně ožehavé, speciálně, pokud o něm diskutujete s panem Žůrkem :-)...
Asi znáte současnou situaci v ČR. V praxi to vypadá tak, že každý vydělávající člověk u nás platí průměrně nějaké 2000 Kč měsíčně jako zdravotní daň, z blíže nevysvětlených důvodů zvanou zdravotní pojištění. Lékařská lobby tvrdí, že je to málo a měli bychom platit více.
Už kdysi jsem si spočítal, že pokud takto na daních zaplatím 24 000 Kč ročně, plus peníze, které jdou do zdravotnictví přímo z klasických daní, je to více, nežli kolik zaplatím na roční zdravotní pojistce při cestě do zahraničí (bylo to od 12 000 Kč ročně, dnes to asi bude trochu víc). Je proto s podivem, proč tyto prostředky nestačí.
Důvodem může být bezbřehé zneužívání péče, která je zdánlivě zadarmo. Čekárny jsou plné lidí, kterým dohromady nic není. K lékaři se běží s každým nachlazením, acylpyrin nebo paralen dostane zadarmo každý simulant. Mnoho psů, zajícova smrt, říká jedno přísloví a zde to platí doslova.
Důsledkem je nedostatek financí na opravdu závažné případy. Pojišťovny bez mrknutí oka zaplatí tuny levných léků, ale když dojde k léčbě kupříkladu nádorových onemocnění, musí se pacient podrobovat ponižující návštěvě u revizního lékaře, který rozhoduje, zdali mu léky poskytne nebo nic.
Co je ovšem naprosto zrůdné, je celý systém financování. Pacient=daňový poplatník MUSÍ zaplatit pojišťovně zdravotní daň. Pokud tak neučiní, nastoupí penále a další sankce ze strany státu. Naopak pojišťovna lékaři, který pacienta ošetří, zaplatit nemusí, a to třeba celé měsíce. Navíc pojišťovna nemusí s lékařem uzavřít smlouvu a tím jej prakticky zlikviduje.
Pacient totiž pojišťovnu nepotřebuje, on potřebuje lékaře. Nechápu, proč nemůže fungovat jednoduchý řetězec pacient - lékař - pojišťovna. Namísto toho máme zauzleninu pacient - pojišťovna - lékař - pojišťovna - pacient. Pacient si za své peníze nemůže svobodně vybrat lékaře - musí brát jen z těch, které mu schválí pojišťovna. Lékař nemůže pacienta léčit dle své nejlepší úvahy nebo pacientova přání - i zde je limitován vůlí pojišťovny.
Mnohem spravedlivější je dle mého názoru systém komerčních pojistek (viz pojištění pro cesty do zahraničí). V praxi to vypadá tak, že pacient uzavře s pojišťovnou pojistku, ne na základě výše platu, ale na základě svých představ o péči, kterou chce čerpat. Při návštěvě lékaře na místě zaplatí za ošetření a léky, které mu pojišťovna později proplatí.
Tento systém zabezpečí, že lidé nebudou k lékaři chodit jen tak - uvidí, že to přece jen něco stojí. Přitom je to finančně nevyčerpá, protože pojišťovna jim jejich účty později proplatí. Lékař bude moci otevřít svou praxi kde chce a kdy chce a účtovat si za svou práci kolik chce - pokud bude neschopný nebo příliš drahý, lidé k němu prostě nebudou chodit, konec konců pojišťovny jistě stanoví maximální hranici hodinových odměn, podobně jako je tomu u havarijních pojistek. A pokud nějaká pojišťovna nebude plnit své závazky, lidé od ní odejdou, nebudou žádní vykořisťovaní zdravotníci.
Je mi jasné, že výše popsané schéma je velice zjednodušené a nehodí se kupříkladu pro péči v nemocnicích. Ale to lze řešit - každá pojišťovna jistě bude mít smluvní nemocnice, kde pacienti nebudou muset platit v hotovosti, ale účty proplatí přímo pojišťovna.
Dnes máme socialistický systém "bezplatné zdravotní péče", který dříve nebo později musí začít drhnout, protože je zneužíván. Chápu, že lékařům se líbí jejich jistoty a pacientům zdánlivá láce, ale dovedu si představit lepší péči a lépe placené lékaře.
Že to dlouhodobě nemůže fungovat, to si lze lehce nasimulovat v každé kanceláři. Pokud bude každý zaměstnanec přispívat deset korun denně na kávu a bude si jí moci nalít neomezené množství - jak to dopadne?
