ČT nebyla nikdy objektivní
V souvislosti s událostmi v ČT by konečně v naší zemi měla být diskutována role novinářů ve společnosti. Novináři jsou specialisté na shromažďování a předávání informací druhým. Pohybují-li se v této oblasti, nelze jim nic vytýkat. Vzbouření novináři si však přivlastnili jinou funkci. Vystupují v rolích učitelů a kazatelů morálky. Domnívají se, že mají právo poučovat lidi o tom, co si mají myslet a co mají dělat. Víra, že novináři mají právo se tak chovat a že je třeba jim věřit, je jednou z typických pověr současnosti (viz výzkumy veřejného mínění o důvěře vládě, parlamentu a médiím).
Problém moci médií je problémem nejen českým, ale celosvětovým. Mnozí filozofové i politici se zamýšlejí nad jejich vlivem a dochází k názoru, že média jsou sice nejvlivnější velmocí dneška, která však rezignovala na své povinnosti. Jsme svědky kolapsu zdvořilosti a pospolitosti. Novináři by si měli klást stejné otázky, jaké kladou jiným: komu slouží, na jaké jsou úrovni a proč povyšují své zájmy nad zájmy veřejnosti. Zatímco kladné a záporné názory na toho, či onoho čteme v médiích permanentně, o nekvalifikovaných soudech novinářů neslyší veřejnost nic. Přitom je evidentní, že i novináři jsou osoby veřejného zájmu.
Největším problémem zpravodajství a publicistiky České televize byla tendence neoddělovat zprávy od komentářů. Dokonce i novinář začátečník si v krátkém televizním spotu neodpustil na závěr říci, že "podle odborníků je to nesmysl". Potíže s kultivací žurnalistiky vyplývaly z toho, že v ČT nebylo kodifikováno, kdo je a kdo není novinář, jaké mají být jeho profesní kvality a vzdělání. Novináři navíc odmítali nést za své omyly a dezinformace odpovědnost. Nekladli si otázku, zda by v případě selhání neměli odejít, ale naopak to soustavně požadovali a požadují od druhých.
Liberální žurnalistiku, která kvete v České republice, začíná ve vyspělých evropských zemích nahrazovat model žurnalistiky sociálně odpovědné. Ta má přispívat ke společenské stabilitě, ke klidnému fungování státu a k politickému konsenzu. Sociálně odpovědná žurnalistika vyžaduje, aby média byla kontrolována zákony a veřejností. Cílem je pro ni společenská stabilita.
ČT samozřejmě byla pod téměř absolutním vlivem čtyřkoalice, to musel vidět každý soudný divák. Argumenty typu, že se vzbouření novináři zpravodajství bojí politického vlivu jsou naprosto směšné. Sami totiž intenzivně prosazovali politiku čtyřkoalice pod rouškou kritiky všech ostatních. Důkazem toho je i prostý fakt, který spočívá ve srovnání počtu, délky vstupů a hodnocení jednotlivých osob.
Konkrétním příkladem tohoto obrazu může být například školství. V televizi na téma školství - ať už ve zpravodajství nebo v publicistických či diskusních pořadech - hovořili nejčastěji poslanci US - Petr Matějů, Ivan Pilip, a s nimi názorově spříznění představitelé MU v Brně. Žádného z uvedených pánů nezhodnotila ČT nikdy negativně. Naopak i ta nejprostší informace, kterou poskytlo MŠMT, jako orgán státní správy a tedy - stejně jako ČT - instituce veřejnosti, bylo zhodnoceno vždy a povětšinou pejorativně, nemluvě o samotném ministrovi (Eduard Zeman, ČSSD). V ČT o školství nehovořívali ani poslanci ODS, ani KSČM, ani rektoři, kteří měli jiný názor než například rektor MU Jiří Zlatuška.
O jaké objektivitě, která je údajně ohrožena se tedy hovoří? O jaké jde odpolitizování ČT?
(Vladimíra Al-Malikiová je poradce minstra školství.)
Příloha:
Přepsaný text pořadu Tady a teď: Eduard Zeman 3 řádky textu + negativní hodnotící komentář, Ivan Pilip 10 řádek textu
Problematika placeného vysokoškolského studia
ČT 1, 19:37, 4.9.2000, Tady a teď
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Dnes se zaplnily třídy na základních a středních školách, za měsíc do lavic usednou i vysokoškoláci. Začátku školního roku předcházel jako vždy boj o peníze, který letos opět nedopadl pro vysoké školy dobře.
Ivo MOŽNÝ, děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v BrněTo, že ministerstvo školství prakticky zablokovalo růst financování, dokonce snížilo o 250 milionů z roku na rok rozpočty vysokých škol, tak nevidím jinou cestu než to, že by si ti lidé na studium připláceli.
Ivan PILIP, poslanec US Současné vedení ministerstva školství a ministr školství upřednostňují takzvané malé školy, čili zejména základní školy, ze kterých pan ministr vyšel. To je věc, která je zjevně vidět na tendenci rozpočtu a skutečně ty vysoké školy staví do horší situace.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Vysokým školám stále chybí peníze. Díky tomu u nás po ukončení středoškolského studia pokračuje v dalším vzdělávání pouze 25 procent mladé populace. Tímto počtem se řadíme hluboko pod průměr Evropské unie, kde se tento počet pohybuje v průměru okolo padesáti procent. Nižší počet studentů než u nás mají už jen Mexiko a Turecko.
Zuzana BRÁZDOVÁ, prorektorka Masarykovy univerzity Brno To je jedno z rozhodnutích ministerstva školství. My bychom velmi rádi přijali více studentů, dokonce naše kapacita je taková, že bychom byli schopni mít o 1 200, 1 400 studentů v prvním ročníku více.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Stát ale na jejich studia nemá, i to je důvod, proč u nás každý druhý absolvent začíná svou kariéru na úřadech práce pobíráním sociálních dávek. Z posledních dvou středoškolských ročníků je v tuto chvíli bez práce 68 tisíc mladých lidí. Jako jednou z možných cest se nabízí zavedení školného.
Ivan WILHELM, rektor Univerzity Karlovy Pokud se na tom politici shodnou, že by to bylo potřeba postavit tak, aby tato okolnost finančního příspěvku, třeba i stoprocentního, já nevím, ale třicetiprocentní, dvaceti a padesátiprocentního, aby se nestalo sociálním sítem, které způsobí, že to studium stejně bude někomu nedostupné. Čili v kombinaci s výhodnými půjčkami na to studium.
Martin MÁCHA, ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí No veškeré administrativní náklady na nezaměstnaného se často ty odhady pohybují okolo deseti tisíc korun měsíčně.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Oproti tomu nejdražší vzdělání na vysoké škole, což je studium veterinární medicíny, přijde měsíčně stát na sedm tisíc za jednoho studenta, ale i bez ohledu na finance je nesrovnatelně společensky prospěšnější, dochází-li mladí lidé do školy, než na úřad práce pro podporu.
Ivan PILIP, poslanec US Tendencí sociálnědemokratické vlády je tvářit se, že vše je zadarmo, přitom samozřejmě i na studium vysokoškoláků se všichni skládají na daních.
Miroslav ŠEVČÍK, Liberální institut Tady prosím nejde o sumy desetitisícové měsíčně, které by znemožnily studium některým sociálně slabším studentům, ale o pár tisícovek, na které si konec konců studenti mohou vydělat během letních brigád.
Eduard ZEMAN, ministr školství ČR, ČSSD Nevidím důvod, proč bychom měli zavádět školné na veřejných vysokých školách.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Současné podmínky přijetí a studia na vysokých školách jsou spravedlivé jen zdánlivě, studuje totiž jen malá část zájemců a to za peníze nás všech. Většina těch, kteří přijímací zkoušky zvládli a kteří mají o studia zájem, je odmítnuta, protože se nevejde do kvóty stanovené ministerstvem školství, jejich výše je limitována zase především penězi.
Ivan PILIP, poslanec US V jakési snaze po rovnostářství, aby všichni měli zdánlivě stejné podmínky, se dostáváme k tomu, že menší procento lidé může studovat sice zadarmo, i když to tak úplně zadarmo není, ale jiné procento, možná větší lidí je znerovnoprávněno tím, že studovat nemůže vůbec.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Ten, kdo získá vysokoškolské vzdělání, má bezesporu větší šance se později uplatnit na trhu práce a profitovat ze získaného vzdělání celý život. Mezi dnešními nezaměstnanými jsou jen tři procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí. Daleko hůře jsou na tom učni a lidé se základním vzděláním, kteří tvoří 71 procent žadatelů o práci. Školné je v řadě zemí běžná věc, umožňuje přijmout větší počet studentů a má v sobě i určitý prvek spravedlnosti a motivace.
Ivan PILIP, poslanec US Já nevidím mnoho důvodů, proč by ti, kteří sami studují, by se nemohli skládat ve stovkách o něco více, budou-li mít možnost půjček či jiných podpor například ze strany bank.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Výše školného samozřejmě může být nastavena různě, je nesporné, že by pro nikoho neměla znamenat stop pro studia. Desetitisícové školné ročně, což představuje 833 korun měsíčně, by touto hranicí být nemělo.
Eduard ZEMAN, ministr školství ČR, ČSSD Deset tisíc školného neřeší problém vysokých škol.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Při dnešním počtu studujících by to znamenalo příjem do rozpočtu vysokých škol v hodnotě dvou miliard korun. Trochu nevyrovnaně pak vyznívá požadavek pana ministra.
Eduard ZEMAN, ministr školství ČR, ČSSD Částečně na některé věci prostředky chybí, proto také letos požaduji pro vysoké školy 2,5 miliardy navíc.
Jana ŠKOPKOVÁ, redaktorka Ty ovšem zaplatíme my všichni.
