Malý národ pod vlivem velkých emocí řídí herci
Včerejší den byl demonstrací moci médií a vlivu osobností zábavného průmyslu. Vše nasvědčovalo tomu, že jsme se opět sjednotili proti společnému nepříteli pod heslem: "Nechceme, aby politici kontrolovali Českou televizi. Česká televize má kontrolovat je." Krásný, správný a jasný cíl. Je v tomto okamžiku už zbytečné diskutovat nad tím, co bylo příčinou vyhrocení situace - výměna generálního ředitele v tak rekordním čase je velmi podivná a jen těžko se schová za snahu udělat v ČT pořádek a dát jí kvalitního ředitele. Stejně nejasné navenek je, proč redakce zpravodajství reagovala svým vzdorem. Mnohem zajímavější ale je, začít se zabývat důsledky vzniklé situace.
Ve zpravodajských relacích ČT jsem vždy postrádal jednu věc - zpravodajství. Jak jinak by bylo možné, že dodnes nevíme pravdu o topných olejích, o Viktoru Koženém, IPB, různých kufřících, Olovech?
Proč své koncesionáře ČT výrazně nevarovala před vkládáním peněz do různých fondů, které slibovaly neuvěřitelné výtěžky? Zpravodajství ČT totiž nikdy nemělo skutečně veřejnoprávní charakter a nikdy občan nezískal pocit, že ČT je službou veřejnosti či dokonce zdravou a objektivní opozicí vládě. Tu se zábavný charakter zpravodajství přiblížil komerčním televizím a onde zase k pravicovým nebo levicovým tendencím.
Moc bych chtěl znát příspěvky a reportáže zpravodajské redakce ČT, které jí vedení nepovolilo vysílat. Kde jsou? Čekal jsem, že se při revoltě těch téměř nejdůležitějších zaměstnanců ČT dozvím neuvěřitelné skutečnosti, které mi byly dlouho zatajovány.
Anebo alespoň konkrétní příklady ovlivňování naší veřejnoprávní televize politiky. Vždyť to jsou, nebo by měla být fakta, která je mají sesadit.
Jinými slovy nejsem přesvědčen, že revoltující zpravodajská redakce pochopila dobře svoji funkci. Sesazovat politiky křikem tisíců hrdel vedených herci a zpěváky je anarchie. My, koncesionáři, chceme znát pravdu a chceme záruku, že nadále ji bude ČT hledat a sdělovat bez ohledu na to, komu je tato pravda nepříjemná. Je skupina lidí, kteří ovládli zpravodajství ČT schopna nám tuto záruku dát? Je schopen nám ji dát ředitel Hodač?
Ano chceme změnu. Ale proč jsme udělali vše pro to, aby byla k horšímu? Světu jsme ukázali neuvěřitelnou nezralost naší demokracie, neschopnost používat její nástroje. A za několik měsíců přijde bilancování a my uslyšíme, že rozpočet ČT je deficitní a že není dostatek prostředků na oba kanály a dojde na slova, která už zazněla - privatizovat.
Co vlastně teď můžeme vyhrát? Novou Radu, nového ředitele, novou vládu? To všechno šlo udělat chytřeji a elegantněji a bez takových ztrát.
