Vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

Projev Petra Matějů (US)

Když jsem poslouchal Václava Klause, měl jsem to, čemu se říká de javue. Ač jsem se tomu velmi bránil, jeho slova mi připomínala slova představitelů bývalého režimu, kteří v roce 1989 (potlesk) také snahu prosadit svobodu slova označovali za snahu destabilizovat společnost, k čemuž šikovně využívali známých osobností kultury, umělců, scénáristů a novinářů.

Teď bych se chtěl vrátit k tématu, které projednáváme, věcně. Na jaře zvolila tato Poslanecká sněmovna třetí Radu České televize jednoznačně podle politického klíče. Schema 3, 4, 1, 1, jak je zde stále citováno, bylo bohužel přijato jako princip. V tomto smyslu Poslanecká sněmovna, podle mého soudu, nejednala v souladu s duchem, ale zřejmě ani v souladu s literou zákona o České televizi, který v § 4, odst. 1, říká, že členy Rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní proudy. V § 5 výslovně říká, že člen rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo v politických hnutích a ani nesmí působit v jejich prospěch. Jaká je skutečnost? Bohužel taková, že v důsledku uplatnění tohoto principu 3, 4, 1, 1 v Radě České televize je několik členů politických stran či lidí, kteří zřetelně působí v jejich prospěch.

V této souvislosti si nyní dovolím připomenout závažný dokument Rady Evropy, který byl kupodivu schválen 20.12. m. r. pod číslem 2000/23 a který se symbolicky týká přímo nezávislosti a fungování regulačních autorit ve vysílacím sektoru. Nemám samozřejmě dost času, abych tady tento celý dokument citoval, udělám z něj krátký výtah.

Rada Evropy členským státům v tomto dokumentu doporučuje založit nezávislé orgány pro vysílací sektor, přičemž ve směrnicích týkajících se nezávislosti těchto regulačních orgánů Rada Evropy stanovuje, že pravidla určující složení těchto regulačních orgánů musí být definována tak, aby tyto orgány - teď cituji - "byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy".

V odst. 2, který se týká jmenování, složení a fungování těchto regulačních orgánů, doslova stojí:

Pravidla určující regulační orgány vysílacího sektoru, zvláště pak jejich složení, jsou klíčovým prvkem jejich nezávislosti. Proto musí být tato pravidla definována tak, aby regulační orgány byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy. Z tohoto důvodu musí být definována zvláštní pravidla bránící tomu, aby regulační orgány se dostaly pod vliv politické moci a aby jejich členové byli zájmově spojeni s firmami či organizacemi v mediálním sektoru.

Dámy a pánové, je známo, že situaci v České televizi sledují a komentují nevýznamnější světové agentury, jejichž tisk, vysílání či jiné mediální výstupy sledují nejen občané vyspělých zemí, ale jak už to bývá, i významní politici, z nichž pěkná řádka působí v orgánech politických či jiných, do kterých Česká republika buď usiluje vstoupit, nebo už v nich je.

Jednou z těchto politických institucí je i Rada Evropy. Nepochybně kolegové z delegace v Radě Evropy mi připomenou, že je to instituce bezvýznamná. Přitom je to instituce, která se velmi tvrdě postavila proti tomu, co se dělo v Čečensku. Pravda, někdy je bezvýznamná, někdy si svůj význam získává.

V této souvislosti si dovoluji vyslovit obavu, že situace v České televizi a situace v této zemi, která okolo této krize vzniká, která je významnými agenturami interpretována jako ohrožení svobody slova, ať tady o tom říkáme co chceme, že by mohla být důvodem k zařazení bodu Česká republika a ohrožení svobody slova na příštím zasedání Rady Evropy, které začíná 22. ledna.

Horší variantou by bylo, kdyby v této souvislosti byl podán návrh na obnovení monitorování České republiky Radou Evropy. Jen říkám, že tuto variantu nelze vyloučit. Velmi bych si nepřál, aby se to stalo.

Včera jsem poslouchal krátké vystoupení prvního náměstka ministra zahraničí pana Teličky, který nás informoval o tom, že evropské orgány sledují vývoj v České televizi a v České republice s velkým znepokojením. Před časem se nám podařilo v Radě Evropy odvrátit hrozbu monitorování, která bohužel vznikla zjednodušeným pohledem na to, jak se u nás vyvíjí situace romské populace. Tenkrát jsme byli jako členové Rady Evropy schopni jednat společně a jednotně a podařilo se nám vysvětlit, že v naší zemi existují zřetelné legislativní iniciativy, jejichž smyslem a cílem je tento problém řešit. Kladu si teď otázku, zda budeme schopni prokázat, že mínění hlavních světových agentur o tom, co se nyní děje v České republice, nejsou podložená a že naše zákony a kroky Poslanecké sněmovny a Rady České televize skutečně jsou v souladu jak se zákony, tak samozřejmě s ústavou, tak s doporučeními Rady Evropy, pro která jsme všichni jako členové delegace hlasovali. K problému dodržování zákonů ve svém vystoupení kolega Langer říkal, že je potřeba se podívat zpět a osvěžit si paměť. Stále častěji se v případě krize v České televizi upozorňuje na to, že je třeba v prvé řadě se řídit zákony a vzniklou situaci řešit výhradně v rámci těchto zákonů. Ivan Langer dne 29. 12. formou tiskové zprávy vyzval senátory a poslance k respektování zákonů a k tomu, aby se vzdali veřejné podpory těch, kteří tyto zákony porušují, neboť tím závažným způsobem porušují slib senátora a poslance.

O nutnosti respektovat zákony tentýž den v tisku psal Martin Říman. Na adresu situace v České televizi napsal: Nezvládne-li státní administrativa tento střet a ustoupí, otevřou se dokořán vrata pro všechny nátlakové a zájmové skupiny, pro které je zákon pouze malou nepříjemností na cestě k prosazení vlastních cílů.

Citoval jsem z článku, který vyšel v Mladé frontě dnes 29. 12. Je mi to, vážení kolegové, velmi líto, ale nemohu nepoložit otázku, zda oba pánové - tedy jak pan Langer, tak pan Říman - netrpí ztrátou paměti, a nebo v horším případě schizofrenií. Jinou pravděpodobnou variantou by totiž bylo, že Martin Říman, autor článku, není oním Martinem Římanem, který byl na podzim 1998 šéfem volební kampaně ODS a že to nebyl právě on, kdo rozhodnutím postavit lešení na Letné za účelem billboardu s Václavem Klausem, přestoupil zákon hned třikrát.

Mladá fronta na toto téma tenkrát napsala toto: zcela nic. Čili ani rozčilené reakce volebního manažera ODS Martina Římana nezmění nic na faktu, že tato strana umístila obří plakát s Václavem Klausem na bývalém místě Stalinovy sochy na Letné na černo. Potvrdili to ostatně pracovníci všech odborů Obvodního úřadu 7. Městské části, které do instalace takového zařízení mají co mluvit. Je to o to závažnější, že v čele pravicové strany, která se zcela zjevně neobtěžovala ctít platné zákony, stojí předseda parlamentu. Citováno z Mladé fronty dnes z 3. 11. 1998. Vedoucí stavebního odboru obvodního úřadu Prahy 7 paní Ludmila Kohoutová - mluvím k věci - v zápětí po tom, co ODS zaplatila za porušení zákona příslušnou pokutu, ze své funkce - údajně - v souvislosti s touto kauzou odešla.

Slova: údajně, zřejmě, možná nemám příliš v oblibě, protože mě nutí k tomu věřit, místo toho, abych věděl. Proto jsem si dal tuto práci a získal na paní Ludmilu Kohoutovou kontakt a zjistil jsem následující: bezprostředně po skončení kauzy na Letné, která…

Místopředseda PSP František Brožík: Pane kolego, nezlobte se, ale projednáváme skutečně zprávu Rady České televize o současné situaci v České televizi. Neprojednáváme kauzu ODS, ať už ze sponzorských darů nebo billboardů na Letné. Já bych vás prosil, abyste se držel tématu.

Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, mluvím o tématu, které zde bylo nadneseno, a to je dodržování zákonů, ale já se hned vrátím ke kauze, kterou zde projednáváme. Jenom bych dokončil tím, že tato dáma byla okamžitě ze své funkce odvolána bez udání důvodu. Myslím, že to docela dobře svědčí o tom, jak vypadá právní stát a dodržování zákonů v podání těch, kteří pokud se jim to hodí, zákony nejen porušují, ale za udělení trestu se zřejmě myslí těm, kteří podle zákona jednali, aby v jiné situaci do nekonečna omílali, že zákony je třeba dodržovat, i když se to někomu nehodí. Pokud jde o Ivana Langera a jeho naléhavou výzvu jednat podle zákonů nebo se vzdát mandátů, musím se ptát, zda jde o téhož Ivana Langera, který v té době byl místopředsedou ODS a nevyzýval nikoho k dodržování zákonů. Ale musím říci, že současnému Ivanu Langerovi, který nás k tomu vyzývá, dávám plně za pravdu. Mandátu bychom se totiž měli vzdát všichni, a to za to, že jsme dovolili volit Radu České televize podle stranického klíče, což bylo v rozporu se zákonem o České televizi a v ostrém konfliktu s řadou doporučení Rady Evropy, která se týkají transparentnosti a nezávislosti médií. (Potlesk na galerii.) Těm, kteří poslední dny tak hlasitě volají po respektování zákonů v souvislosti s kauzou Česká televize, bych rád ještě připomněl slova soudce Soudu pro lidská práva ve Štrasburku Boštana Župančiče, o kterém naše právní obec tvrdí, že patří vůbec k nejlepším právníkům ve východní Evropě. Jeho slova, která bych zde rád ocitoval, jsem našel z příspěvku předsedkyně Nejvyššího soudu dr. Elišky Wágnerové, nedávno uveřejněnév publikaci s velmi přiléhavým názvem Komunismus v nás. Cituji: Mám za to, že ve střední a východní Evropě došlo k evoluci od spíše kognitivního k cynickému přístupu, který je dnes charakteristický pro příslušníky právních profesí v tomto regionu. Považuji za přirozené, říká Župančič, že se v určitém bodě přehnaný právní formalismus změní v selektivní právní formalismus. V tomto případě totiž už nejde o profesionální kognitivní přístup. Právní formalismus již není naivně preskriptivní, je instrumentalizován za účelem sémantické manipulace tak, aby bylo prostě možno dospět k předjímaným politickým závěrům, které nevyplývají ani z litery, ani z ducha zákona.

Cynický zvyk užívat právo jako kouřovou clonu pro politicky stravitelná rozhodnutí je dalším přirozeným krokem hodnotově dezorientovaných členů právních profesů. Právní formalismus se stává vysokým uměním inteligentního podvodu či klamu a nebo méně inteligentním sebeklamem. Ve většině případů jde o překrývání obou forem.

Ačkoliv tato slova byla pronesena v jiné souvislosti, přesnější popis dobových tanců okolo dodržování zákonů v České televizi jsem zatím nikde nenašel.

Včera při projednávání situace v České televizi pan poslanec Miroslav Kučera velmi emotivně citoval slova Jana Krause, který údajně řekl: "My vám tu televizi nedáme". Pan poslanec Kučera se ptal, komu že tu televizi nedají. Slova pana Krause použil jako důkaz o tom, že redaktoři České televize se pokusili si televizi přivlastnit.

Já jsem těm slovům rozuměl trochu jinak. Mám pocit, že pan Kraus chtěl říci: "My vám, politickým stranám, televizi nedáme". (Silný potlesk hostů na galerii.) Jakkoliv jsem členem politické strany a jakkoliv se přiznávám, jednou jsem se byl podívat v České televizi na situaci, jak tam vypadá, mám pocit, že se s tímto významem výroku pana Krause ztotožňuji. Česká televize je totiž veřejnoprávní instituce, obrazně řečeno patří veřejnosti.

Mělo by nás tedy možná jako poslance, zajímat, co si o situaci v České televizi myslí veřejnost.

Nechám nyní stranou demonstrace na podporu redaktorů České televize, i když i ty říkají, jak situaci v České televizi vnímá a hodnotí veřejnost. Kdekdo říká - jsou to hrstky lidí. Názory veřejnosti však lze zjistit i poněkud exaktnějším způsobem - výzkumem veřejného mínění. (Hlas: Zaplaceným.)

Předseda Václav Klaus ve svém projevu včera k novinářům řekl věc, se kterou bych se - kdyby nepoužil slov, která nyní budu citovat - obsahově velmi ztotožnil. Řekl, že konečně se problém České televize dostane z ulice tam, kam patří, to je do sněmovny. Já bych jenom na rozdíl od pana Václava Klause nepoužíval slovo ulice. Občany této země totiž nepovažuji za ulici, ale za důležité partnery politiků, neboť to byli právě občané, a ne ulice, kdo nás do této sněmovny zvolil. (Potlesk z galerie hostů.)

Mluvíme-li tedy o veřejnoprávním médiu, veřejné mínění o tom, v jakém stavu se nalézá, v jaké situaci nyní je, mělo by nás poslance, zejména pro Radu ČT, jejíž zástupci zde doufám někde sedí, nebo si aspoň přečtou stenozáznam z tohoto jednání, zajímat, jak vypadá rozložení veřejného mínění. Já bych si dovolil vás seznámit s výsledky výzkumu veřejného mínění, který byl proveden 28. 12. 2000 firmou Median pro Mladou frontu Dnes a bylo mi umožněno do tohoto výzkumu nahlédnout právě Mladou frontou Dnes. Upozorňuji, že výzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 381 respondentů. (Výsměšný potlesk několika poslanců.) Děkuji přítomným sociologům, kteří nepochybně rozumějí principu výběru, já je hned poučím.

Výběr byl proveden, resp. sběr dat byl proveden metodou CATI neboli Computer Assisted Telephone Interview, kde - jak možná přítomní sociologové, kteří před chvílí tleskali, velmi dobře vědí - telefonní čísla v této metodě se vybírají přísně náhodně. Jinak jsem se podíval na složení tohoto souboru, porovnal jsem jej s výsledky cenzu, a mohu vás ujistit, že reprezentativní je.

Co tento výzkum říká? Na otázku, zda krizi v České televizi považují za závažný problém, odpovědělo "za velmi závažný problém české společnosti" 90 % dotázaných. Na otázku, zda současná situace kolem České televize představuje vážné ohrožení svobody informací v České republice, odpovědělo "ano" 84 % dotázaných. Na otázku, kdo má podle respondenta pravdu ve sporu o Českou televizi, 66 % dotázaných řeklo, že protestující zaměstnanci a umělci a pouze 7 %, že to je ředitel Jiří Hodač a ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková. Ostatní řekli, že se k tomu nevyjádří. Na otázku, zda by Jana Bobošíková vzhledem k tomu, že pracovala pro Václava Klause, neměla být ředitelkou České televize, 85 % dotázaných odpovědělo, že "ano". (Hlas: To znamená - měla by být.) Na otázku, zda "souhlasíte s postupem redaktorů, kteří odepřeli poslušnost novému řediteli a odmítají opustit redakci zpravodajství" 80 % odpovědělo, že "ano".

A já bych takto mohl pokračovat a zdržovat vás tady hodně dlouho. Neučiním tak. (Ohlas v sále.) Vím, že jste rádi. Chci jenom konstatovat, že veřejné mínění, které bylo zjištěno podle platných metod a pravidel, jasně říká, že ti, kteří se obávají, že v této zemi jde o ohrožení svobody slova a že zákony nebyly využity, ale zlomeny a zprzněny pro to, aby bylo dosaženo politických cílů, jsou v naprosté většině. Děkuji za pozornost. (Potlesk z galerie hostů.)