Když se za "svobodou informací" skrývá Moc
Richard Falbr je pokrytec
Tak mnoho velkých slov a vzletných frází je slyšet ve sporu o ČT, že je s podivem, proč současné společenské poměry dosud nesplňovaly ani ty nejumírněnější představy o demokracii, máme-li v republice tolik výtečných osobností ochotných statečně strážit svobodu a spravedlnost.
Jenže právě: jak se tito lidé, hrající si na výron všech lidských ctností, chovali včera, kdy ještě nebyli chráněni oponou manipulativně a s profesionálním rozmyslem vybičovaných emocí?
Jak točili dnešní veřejnoprávní strážci "objektivity" a férového informování? Jak informovali o protestech proti MMF? Kolik prostoru věnovali mocnému Karlssonovi a kolik prostoru jeho obětem - dělnicím nelidsky vykořisťovaným v mexických textilkách ze zón volného obchodu, například? Zeptali se nezaměstnaného z Mozambiku, co si myslí o sociálních škrtech předepisovaných mozambické vládě měnovým fondem? Jak objektivně se postavili k policejnímu násilí? Jak moc byli ochotní zprostředkovat obsah protestů anarchistů a kolik snahy věnovali na zveličení násilí proti symbolům globálního kapitalismu a policejní ochránce finančníků?
Jak moc se bránili (a brání) svým sympatiím k čtyřkoalici? Jak moc těžce nesli, když kopírovali politický diskurs a všechny kritiky kapitalismu označovali za nebezpečí pro demokracii a všechny anarchisty za chuligány bez rozumu?
A odborový byrokrat Falbr? Dnes označuje fakt, že je zpravodajům odepřen přístup k toaletám, za teror a podporuje jejich okupační stávku. Nedávno, loni na jaře, když vyhlásily symbolickou jednodenní okupační stávku zaměstnanci brněnského Zetoru (pod tlakem zradikalizovaných zaměstnanců, kteří byli v kontaktu s anarchistickými myšlenkami přímé akce díky organizaci revolučních anarchistů Solidarita, o čemž rovněž nikdo neinformoval), jejich okupační stávku odsoudil a prohlásil, že zavádí do ČR anarchii. Tehdy se rázně stavěl proti přímé akci a jeho byrokraté vedli nekonečný kolotoč jednání.
A je-li nutnost používat chemické WC terorem, proč podobně důrazně nehovoří o situaci těch, jejichž zájmy by měl hájit (kdo tomu ještě věří?)? Vyhodí-li zaměstnavatel na ulici člověka před důchodem, který je příliš neflexibilní a neperspektivní, než aby jej někdo zaměstnal, to není teror?
Kněz Halík potom v materiálu zveřejněném na stránkách radia Proglas říká, že pokládá "za svou lidskou, občanskou a kněžskou povinnost být s lidmi v mezních situacích, zvlášť pokud se do této situace dostali proto, že následují hlas svého svědomí a brání zásadní hodnoty svobodné společnosti". Nemáme-li si o něm myslet, že je pokrytec, je třeba, aby doložil koherentnost svého postoje. Ale vskutku: "… nechci být mezi těmi, kdo se krčí ve svých sekretariátech, ale po důkladném rozmyslení a modlitbě ´jdu do věci´," říká a svá slova dosvědčuje svým jednáním právě při protestech proti MMF v Praze. Když I. Langer vyzval policisty, aby byli mnohem tvrdší, strávil prý Halík noc na ulicích, mluvil se stovkami (sic!) policistů … a "poděkoval jim, že se nedali vyprovokovat k použití násilí"! Možná se mohl stavit na policejních služebnách a poděkovat i těmto strážcům pořádku, poznamenejme na okraj.
Všechny tyto otázky a příklady svědčící o nesouvislosti postojů našich výtečných občanů mají společnou odpověď: zatímco včerejší příklady jsou ty nevděčné, v nichž šlo o zájmy obyčejných lidí a o něž si lze popálit prsty, je dnešní dění v ČT hrou o Moc. Kněz Halík navazuje na ty nejslavnější tradice katolické církve, uchází-li se o světskou moc. A "táta pracujících" skutečně jedná podle logiky systému, když se tolik zastává televizních rebelů: vidí správně, že redaktoři a redaktorky ČT nejsou příslušníky pracující třídy - mají totiž nesrovnatelně větší sociální moc než dělníci a dělnice ze Zetoru.
Tím to je: proto bude taková tlačenice na noclehy ve velíně.
Co se angažujících se umělců týče, jim jde jistě spíše o to, aby se potvrdila jejich "nenahraditelnost" ve funkci "svědomí národa". Připomeňme ale slova Ludvíka Vaculíka o tom, že přece "není možné", aby zaměstnancům šéfoval někdo, koho si ve funkci šéfa nepřejí. A sledujme, zda tak hlasitě vystoupí, až budou příště stávkovat proti svému šéfovi třeba právě zaměstnanci Zetoru.
