Britské listy

Proslavená česká "televizní válka" z odstupu nepůsobí dojmem politického zápasu o vznešené myšlenky, jakými jsou "svoboda, svoboda", nezávislost, volný přístup k informacím či úcta k zákonům, nebo obyčejná slušnost, ale předčasné oslavy masopustu, pečlivě zbavené všech stop po humoru, zohavené ošklivými škleby. V předváděných scénách neúčinkují rozveselení koledníci, ale zachmuření šílenci, přísahající na zcela protichůdné, ale o to nevyvratitelnější pravdy. Nejsme již ani směšní, jsme jen trapní.

Zdá se, že všichni docela upřímně věří i naprostým nesmyslům, které obě strany postupně pronášejí nebo dělají. "Zde stojím a nemohu jinak". Nepřekročitelná dělící čára mezi stoupenci Jiřího Hodače, či přesněji mrzké úcty k zákonu a posádkou velína zpravodajství, čili domnělými obhájci vznešených ideálů, probíhá již i manželskými ložnicemi. Hádají se i ti, jichž se spor ani zdaleka netýká.

"Vymknuta z kloubů doba šílí" - řekl kdysi klasik a dnes by to asi s pláčem desetkrát opakoval. Rozumné východisko není na dohled. Zaměstnance televize, kteří jako první vyvolali neposlušností požár, nelze přesvědčit, že nejsou tvůrci dějin, ale pouze neukáznění a možná i zneužití zaměstnanci.

Hodačova parta bojuje hrdě dále. Je sice v právu, ale televizi neopanuje, i kdyby dnes zvítězila. Politici se na všestranně přijatelném východisku neumí dohodnout, pouze ukazují jedni na druhé jako malí kluci: to oni, my nic.

Vláda, aby nemusela přistoupit k nepopulárním opatřením, raději nevládne. Prezident naznačuje sympatie k nerespektování zákonů. Obě sněmovny vydaly usnesení, v kterých dílem mluvily do věcí, jež jim nepřísluší a dílem přijali výzvy, jejichž naplnění se neobjede bez znásilnění zákonů.

Občané si vůbec nevšimli, že na počátku všeho zmatku byl také spor mezi Radou ČT a Dušanem Chmelíčkem o jejich koncesionářské poplatky. Vděčně podporují ty, kteří hájí svůj nárok na věčné pokračování v plýtvání penězi koncesionářů.

Zanechejme stranou politické pozadí ostudných událostí, jejichž smyslu se asi stejně nedobereme. Obvykle za vším jsou až na posledním místě peníze, v tomto případě se všichni tváří, že o ně vůbec nejde. Přemýšlejme, zda je to pravda.

Mluví se o ohrožených příjmech různých televizních pracovníků a lidí kolem televize. Nahrazení Dušana Chmelíčka ředitelem, který přišel z úplně jiného prostředí a není k zaměstnancům televize vázán osobními známostmi, by mohlo zhoršit příjmy některých lidí. Je to ale jen možnost, o které nemůžeme s jistotou tvrdit, že by nastala.

Naproti tomu nelze vyloučit, že také vedení televize, které by si určili "vzbouřenci", by nakonec mohlo být tvrdou realitou přinuceno sáhnout na peníze třeba i svých současných bojových druhů.

Opět je to jen možnost. V žádném případě nelze však počítat s tím, že by pracovníci České televize jako celek získali nějaké finanční výhody proti těm, které měli již dříve. V nejlepším případě si zachrání "své jisté", navíc nedostanou nic.

Finanční zátěž s větší pravděpodobností hrozí koncesionářům. Odvolaný generální ředitel mluvil o nutnosti zvýšení koncesionářských poplatků za účelem vyrovnání ztrátového hospodaření televize. "Televizní revoluce" však finanční situaci dále zhoršila. Způsobila bezprostřední škody a další ztráty budou vznikat ještě i po "normalizaci" jako důsledek odlivu zadavatelů reklamy. Potřeba zvýšení koncesionářských poplatků tak proti "předrevolučnímu" období spíše vzroste. Opět to je však jen nepříjemná možnost na obzoru, avšak žádná jistota.

Bezprostředně na katastrofě v České televizi vydělávají komerční stanice, které přebraly část neuspokojených požadavků na reklamu.

Velmi výhodným je chaos v ČT také pro podnik Sazka a. s. Ten by měl jistě důvod odměnit se České televizi za odvysílání nepříjemné reportáže přenesením zakázek do komerčních televizí. Je možné, že by za předčasné odstoupení od smluv musel zaplatit. Díky prosincovým bouřím však odešel od stolu bez placení a naopak má možnost se na ČT hojit za neodvysílané pořady.

Zisk politických stran a zájmových skupin v České televizi se pohybuje v oblasti možností, případné zvýšení koncesionářských poplatků není jisté a nebude nesnesitelně velké. Za kouřovou clonou veřejných výtržností a politického spektáklu však zvoní tvrdé peníze "tady a teď" úplně jinde, než bychom čekali podle plamenných řečí rozhněvaných účastníků prosincových bouří.

Takže je nakonec možné, že jsme si o vánocích masově vjeli do vlasů kvůli cizímu prospěchu, a ani jsme si nevzpomněli, že vánoce jsou svátky míru a pohody.

Když jde o peníze, vše ostatní musí přece jít stranou.