Moudřejší ustoupí
Velké divadlo "boje o Kavčí hory" spěje k neslavnému poslednímu dějství. Polistopadová "národní fronta" znova prokázala, že není schopna řešit problémy země. Jde-li o zvětšení podílu na moci, jde úcta k zákonu stranou. V přesilovém boji proti narušitelům veřejného pořádku ve velíně zpravodajství na Kavčích horách zůstalo nové vedení České televize, dosazené k tomu oprávněnými orgány tohoto státu a v souladu se zákonem, téměř úplně bez opory. Politické strany se k vzniklé situaci postavily z hlediska potřeb nově se formujícího spojenectví proti ODS, jehož tahounem by měla být čtyřkoalice. Sociální demokraté, kteří jako vládní strana měli na sebe vzít největší díl odpovědnosti a nepříjemností spojených s obnovením pořádku, hodili vedení ČT přes palubu a dali přednost dobrým vztahům s čtyřkoalicí, v naději, že snad v příští vládě na ně zbude aspoň nějaké podřadné křeslo.
Výsledkem bylo podivné usnesení Poslanecké sněmovny, zatížené rozporuplnými kompromisy. Přijetí usnesení "ani ryba ani rak" způsobilo, že bojující strany i po jeho vydání ještě ze setrvačnosti pokračovaly v boji. Legální vedení se snad pošetile domnívalo, že potvrzení zákonnosti dosazení Jiřího Hodače mu dává naději na postupné ovládnutí bojiště, byť snad pod jiným generálem. Naproti tomu "vzbouřenci" dále lpěli na své představě, že jedině správné bude to vedení, které jmenují oni sami, pár desítek samozvanců, stojících nyní vysoko nad vládou, parlamentem a předsednictvy politických stran. Hněv politiků za tento stav se ovšem snesl na ty, kteří se před tím silou zákona stali prodlouženou rukou státu ve veřejnoprávní televizi, zatímco "povstalci" byly jakékoli kritiky ušetřeni, mimo neměnného jasného a logického postoje ODS. Orgány tohoto státu odhodily své věrné bez milosti, jako použité hadry.
Ochromení veřejnoprávní televize zatěžovalo stát nad únosnou míru a bylo jasné, že je nelze protahovat do nekonečna. I když se zdálo, že Hodačovo vedení jde soustavně a neústupně za svým a nechce se nechat vychýlit z dráhy, jeho pracovníci přišli k rozumu jako první. Ve večerních hodinách dne 9. ledna bylo ukončeno vysílání z pronajatých prostor a byla oznámena první demise. Tak to bývá: rozumnější ustoupí.
Televizním povstalcům toto pochybné vítězství přeji z celého srdce. Časem poznají, že celé rozčilování kolem obsazení ředitelského postu na Kavčích horách, jejich pokažené vánoce a roznícení sporu napříč celou společností, se ve skutečnosti netočilo kolem nich a nebudou to oni, kdo na ostudných událostech vydělá.
Není v této chvíli zcela jasné, co se bude v ČT dít dále a je to v podstatě jedno. Pokud se někomu zdálo, že Česká televize nebyla dostatečně nezávislá a kvůli tomu se angažoval ve prospěch "povstání", sklidí co zasil, neboť po takto zahnané bouřce bude televize závislá zcela určitě. Buď v ní skutečně převezme moc nějaký sovět pracujících, který bude vysílání řídit v duchu chaotických představ o permanentní revoluci, nebo ji skrytou cestou ovládnou vítězné politické strany. Taktéž stopy narušení vztahů mezi účastníky sporu nezmizí tak snadno jak se vytvořily a budou mnohým z nás hodně dlouho otravovat život.
Způsobem, jakým bylo státními orgány opuštěno legální vedení České televize, udělala Česká republika udělala velký úkrok zpět na cestě k budování právního demokratického státu k evropské integraci. Všichni ti, kdo se svezli na "revoluční vlně" těchto událostí, řekli otevřeně světu, že jsme jako stát připraveni používat nástroje parlamentní demokracie při tvorbě a výkonu politické moci ve shodě se stanovenými pravidly pouze tehdy, pokud nám právě nebudou překážet v přetahování o moc. Přesně podle Lenina, soudruzi kryptobolševici: krok vpřed k Evropě, dva kroky zpět na Balkán či ještě dále na východ.
