Nová kniha Noama Chomského:
Brutální pravdy se ztratily v absolutizujících generalizacích
Shrnujeme recenzi knihy A New Generation Draws the Line: Kosovo, East Timor and Standards of the West (Nová generace zasahuje: Kosovo, Východní Timor a měřítka Západu) od Noama Chomského, Verso, 154 stran, cena 15 liber. Vyšla anglicky v deníku The Irish Times na tomto místě.
Neříkají mu "Ten Chomsky, co přináší špatné zprávy", bezdůvodně. Ve své nejnovější knize pokračuje Chomsky v polemice, kterou zahájil v roce 1969 knihou American Power and the New Mandarins, Americká moc a noví mandaríni, byla to jeho první sbírka politických esejů. Chomsky ostře kritizuje americkou zahraniční politiku a pět amerických prezidentů už třicet let. Podle něho si Amerika hrdě pěstuje svou morální zkorumpovanost.
Chomsky je eklektická a fascinující osobnost. Narodil se v roce 1928 židovskému vědci, který uprchl z carského Ruska, a jeho manželce, litevské přistěhovalkyni. Vyrostl ve Filadelfii v dělnickém prostředí, které bylo obdobné jako tehdy mnoho amerických měst. Bylo etnicky bělošské a obsahovalo irské a německé přistěhovalce. Chomského židovská rodina byla v menšině, a tak Chomsky přímo zažil antisemitismus.
Studoval lingvistiku na University of Pennsylvania, pak přešel na Harvard a nakonec na Massachussetts Institute of Technology (MIT), kde působí dodnes, ve věku 72 let, jako profesor lingvistiky a filozofie. V roce 1957, ve věku 29 let, vydal knihu Syntaktické struktury, sto dvacet stránek, které zrevolucionalizovaly studium jazyků. Lingvistika bývala izolovanou disciplínou, nyní se stala významnou společenskou vědou, protože Chomsky postuloval myšlenku, že lidé sdílejí univerzální jazyk či gramatiku. Deník New York Times ho nazval "zřejmě nejdůležitějším žijícím intelektuálem dneška": (Pozn. JČ: Irská recenzentka trochu přehání: o syntaktických strukturách se posléze ukázalo, že je dost dobře nelze aplikovat na jazyky s pády a čeština se například podle Chomského receptu sotva dá vyučovat: zájem o jeho lingvistické teorie byl do značné míry konjunkturální.)
Ale další vášní Chomského se stala politika a jeho jméno je dnes známější v akademických kruzích pro jeho levicové a anarchistické názory, které sám charakterizuje jako "svobodomyslný socialismus". Po dobu třiceti let argumentoval Chomsky celkem v 70 knihách, že je Amerika demokracií, založenou na propagandě, že je to zkorumpovaná země, která je zkompromitována amorálními kapitalistickými výstřelky. Chomsky argumentuje, že mezi Republikány a Demokraty nejsou ve skutečnosti skoro žádné rozdíly: rozdíl je jen v míře jejich chybné orientace.
V Chomského nové knize je mnoho závěrů, které se budou každému objektivnímu pozorovateli americké zahraniční politiky zdát nesporné. Spojené státy se staly obětí arogance a unilateralismu, jejich zahraniční pomoc je lichvářská, je absolutně minimální, i když do toho započítáme, že podstatná část rozvojové pomoci plyne bohaté zemi, Izraeli, a Egyptu, který je s Izraelem spojen. Doktrína americké zahraniční politiky, která, jak se zdá, přestala dodržovat pojem suverenity, pokud jde o lidská práva, je přetvářkou. Porušování lidských práv je pro Spojené státy důležité jen tehdy, když jim jde o určité hospodářské zájmy a o národní prestiž.
Chomsky se v mnoha argumentech skutečně nemýlí, ale přitom není lehké ani příjemné jeho knihu číst, i když s ním souhlasíte. Jeho rétorika přehání, jeho tón je zahořklý, jeho jazyk sarkastický. Ti, kdo se v roce 1999 postavili na stranu USA a NATO při bombardování Srbska, jsou zesměšněni a odmítnuti jako zcela bezvýznamní. Havel, například, "prokázal vítané ocenění vysoké morálky západních vedoucích politických představitelů", posmívá se Chomsky. Spojené státy nejsou ani altruistické ani humanitářské. Ale jejich postoj vůči světu nevědomý. Není pravda, že by Spojené státy svět úmyslně zanedbávaly. Není pravda, že učinily Spojené státy a NATO prostě chybu, když se rozhodly začít bombardovat Srbsko. Nebyla to jen politická chyba Spojených států a NATO, které bombardováním urychlily srbské etnické očišťování a zabíjení v Kosovu: byl to americký státní terorismus.
Stejně argumentuje Chomsky, co se týče amerického selhání zabránit brutálním zvěrstvům Turecka proti svému kurdskému obyvatelstvu. Tím, že Spojené státy dodaly Turecku zbraně a pak už do věci nezasahovaly - protože je Turecko pro Spojené státy strategicky nesmírně významné - má Amerika odpovědnost za tamější humanitární katastrofu. Totéž se týká Východního Timoru. V kapitole, nadepsané "Zelená pro válečné zločiny" argumentuje Chomsky, že Spojené státy mohly zabránit zvěrstvům na Timoru prostě tím, že Indonésii měly říci: "Ať vás ani nenapadne se něčeho takového odvážit."
To všechno se zdá trochu příliš zjednodušené. Chomsky často pozoruje a analyzuje přesně a inteligentně, co Spojené státy dělají při své zahraniční politice: nevysvětluje však vůbec proč. Přináší jen absolutní odsouzení politického a společenského přístupu celého národa - člověku to připomíná absurdní odmítnutí celého Sovětského svazu jako "říše zla", kterého se dopustil bývalý americký prezident Ronald Reagan. Chomsky nám nikdy nevysvětluje, proč si myslí, že jsou Spojené státy svou podstatou tak strašné. A to, bohužel oslabuje, celou jeho knihu.
Poznámka JČ: Povšimněte si, že irská autorka této recenze není schopna přijmout absolutně černobílé vidění světa, rozdíl mezi "říši zla" a "říší dobra", jak o tom hovořil ve své přednášce Cas Mudde.
