Školné odmítáme! A ty sochy z Růžové fontány taky!
Pan Zdeněk Štefek se ve článku Školné odmítáme! (Britské listy, 15.3.01) velmi kriticky vyjadřuje k novele vysokoškolského zákona. OK, každý má právo na názor. To co napsal, je jeden pohled. Dovolte mi dát pohled druhý.
Autorova kritika “pokusu implementovat 3-2-3 systém” se opírá o to, že ne pro všechny obory se to hodí - zmiňují se o učitelích a lékařích. U lékařů to asi opravdu vhodné není - ale to také nikdo nenavrhuje. Dlouhé magisterské programy mohou být přece stále zachovány. Ale nedejte se mýlit - bakalář na pedagogické fakultě nemusí být nutně poloučitel. Což takhle vychovatel, sociální pracovník?
V souvislosti s možností univerzit podnikat se v textu objevilo staré známé heslo o tunelování vysokých škol. Cituji přesně: “veřejná vysoká škola je veřejnoprávní nepodnikatelské instituce”. Co to znamená “nepodnikatelská”? To neznám. Každý přece něco podniká. Řekl bych spíš nezisková. Náš veřejnoprávního statut univerzit je nejblíže tzv. obecně prospěšné společnosti, což je neziskový subjekt. Ale pozor, nedejme se mýlit. Přestože jde o neziskovou aktivitu, jde o byznys. A je to tak úplně v pořádku. Trošku se mi zdá, že si pletete univerzitu se střední školou. Cituji opět: “škola má učit a ne podnikat.” Univerzita má opravdu učit, ale nejen to. Na stejné, a někdy i vyšší hladině priorit je přece výzkum, vytváření vědomostního centra, udržení a obnova lidského kapitálu.
A co jiného je výzkum, než forma podnikání? Musíte si přece sehnat klienta (nějakou grantovou agenturu), udělat práci a obhájit ji (=prodat ji). Ono se to dělo i dosud - řada výzkumných prací se zhodnotila na trhu. Jenomže ji nezhodnotila univerzita, ale její jednotliví pracovníci. Tomu říkám tunelování. Namítnete, že se jim to dá zakázat. Ano, je to pravda, a často opravdu šlo o aktivita na hraně zákona či dokonce za ní. Zákazem dosáhnete jediného: ty schopné na škole neudržíte.
Autorovy argumenty proti uznání kreditů za placené programy celoživotního vzdělávání (cituji: “uchazeč za úplatu by mohl být přednostně přijat (navíc bez přijímaček), či dokonce snadněji vystudovat (možnost úplatků, jak např. nad rámec kapacity naplnit laboratoře?), jakékoliv školné znamená sociální síto, je porušením práva na vzdělání.”) jsou úplně zmatené. Jak jste přišel na to, že budou přijímání bez přijímaček? To je přece upraveno úplně jinak! Může se stát, že si škola vytvoří takový systém přijímacího řízení, který umožní výrazně úspěšným uchazečům vstoupit téměř automaticky. Ale když bude uchazeč opravdu dobrý (a proč by nebyl, když má takový zájem o vzdělání, že si jej je ochoten platit), tak se dostane. No a co lidé, kteří místo celoživotního vzdělávání projdou nějakou hodně kvalitní (třeba i placenou) střední školou? Nebo ti, kdo si zaplatí jazykové kurzy? To je přece úplně totéž. Ale chápu vás - z textu níže vyplývá, že se bráníte jakémukoliv studiu za úplatu.
A co ona větší transparentnost při přijímacích zkouškách? Opozičnímu názoru, že transparentnost je nutná, ale v této podobě je problém diagnostikování a možnost lobbování firem atd., příliš nerozumím. Diagnostikování čeho? Lobbování jakých firem, ve prospěch čeho, a u koho? Jaké atd.? Mimochodem, byl bych velmi šťastný, kdyby nějaká velká firma začala lobbovat ve prospěch struktury přijímacích testů, ale ještě lépe výstupních zkoušek, aby měla možnost ovlivnit kvalifikaci svých potenciálních zaměstnanců. Takhle jen slyším povzdechy o tom, jak jsou univerzity nepraktické a jak málo dají člověku do života, ale že by někdo řekl, co mají absolventi skutečně ovládat, to zase ne….
Autor mluví jménem seskupení SOS student. To prý “odmítá jakékoliv školné na státních školách. Školné totiž znamená vždy sociální síto.” Analýzy sociální nespravedlnosti ve studiu však ukazují, že situace je přesně opačná (neudávám citaci zcela záměrně, protože jsou všechny uvedeny právě na stránkách poslance Matějů - asi jde pro autora o nedůvěryhodné zdroje, s tím nic nenadělám. Já ale datům OECD věřím - co mi zbývá jiného.) Inu, naštěstí autor dále zmiňuje i skutečnost, že školné je doprovázeno návrhem na systém půjček, kdy by student měl splácet půjčku po studiu, až dosáhne průměrného platu. Hned to však zpochybňuje větou: “Copak nemalá část vysokoškolských studentů nekončí na úřadech práce?” Na to je odpověď snadná: nekončí. A mají navíc evidentně nadprůměrné příjmy. Tečka.
Jediný správný údaj, který jsem v textu našel, se váže k tomu, že “v Bangladéši vyvolalo zavedení školného studentské bouře, proti kterým zasáhla armáda a policie a jen 29. ledna 2001 1 studenta zabila a 15 zranila…” Protestní akce, stávky a okupace škol, které autor měkce navrhuje, se mi zdají zajímavým podnětem do diskuse. Hlavně je neorganizujte o prázdninách a o zkouškovém období. Jsem totiž učitel na univerzitě, a tak mi okupace školy či výstražná stávka během semestru ušetří spoustu času - ten věnuji samozřejmě na to, abych si někde vydělal…
Druhou stranou mince celého textu jsou podle autora samého samozřejmě problémy ve vysokém školství. Malé kapacity VŠ, někdy nízká vybavenost VŠ, nízké platy pedagogů apod. To je pravda, stejně jako je pravda autorovo tvrzení, že “školné tento problém nevyřeší.” Školné má totiž úplně jinou funkci, a příjem univerzit je jen jeho vedlejší produkt. Ta hlavní funkce je zainteresovanost studentů jakožto klientů školy, jakožto někoho, kdo si kupuje službu, někoho, kdo tráví velmi důležitou část svého života v učebnách, a tak by měl sakra právo mít možnost říkat, jak kvalitní ta služba má být. Tohle vám, pane Štefku, nedošlo? Co je špatného na tržním chování škol, když ten trh jsou právě oni studenti, jejich klienti? Oni si mohou říkat, co chtějí a co nechtějí studovat, oni sami vědí, co je zajímá, a většinou mají o skutečném životě a trhu s pracovními příležitostmi daleko větší povědomí, než učitelé, kteří většinu svého času tráví na univerzitě.
Mimochodem, přebytek humanitně a ekonomicky zaměřených studentů vznikl právě proto, že scházel jakákoliv zpětná vazba - prostě se schvalovaly nové a nové programy a obory, a nějací studenti se na ně vždy přihlásili. Nebo si myslíte, že strukturu vzdělávací nabídky mohou vyřešit úředníci či sami učitelé, které pojednou osvítí duch svatý a oni prozřou? No, jak myslíte.
Uváděné programové návrhy skupiny SOS student jsou bezesporu překrásné a idylické (právo na bezplatné vzdělání na všech stupních škol, žádné školné, dotace cen skript a dalších učebních materiálů, cenově dostupné koleje, žádné hostely na úkor studentů, kteří pak musí dojíždět z větší dálky, stavbu nových kolejí, systém dopravních slev pro studenty, zastavit zdražování cen v menzách, posílení studentské samosprávy na VŠ), to by si přála opravdu řada lidí. Každý tento výkřik má za sebou spoustu argumentů a spoustu zvažování. Preferujete dlouhodobé koncepce vývoje směrů a potřeb společnosti, dlouhodobou koncepci vzdělávání a celoživotní vícestranný rozvoj člověka. Dobrá. Kdo je má dělat? Kdo je bude dělat a kdo je dělá? Uvědomte si, že tu základní dlouhodobou koncepci vzdělávání si dělá každý sám pro sebe - až když ji má trochu ujasněnou, může se poohlédnout po tom, kde ji uskuteční. Možná to nebude žádná škola v ČR, proč ne?
Sám to píšete: “Celoživotní vzdělávání je pro nás kvalitativní postup člověka, obohacování jeho znalostí o nové objevy, metody, prohlubování a rozšiřování jeho vědomostí apod., který se tedy neměří kvantitou sebraných základů řady oborů v rychlokurzech).” Ano, to je pravda. Jste na tahu.
Ale myslím, že mluvím do větru. Váš poslední odstavec o zhoubných snahách EU, o plýtvání pod prapory humanismu, vás dostatečně identifikuje. Republikáni hledají nového šéfa. Vaše příležitost?
