Ke geografickému názvu České republiky Česko
Každý vědní obor si vytváří a užívá svůj přesný a zpravidla jednoznačně definovaný pojmový aparát, bez něhož nemůže fungovat a rozvíjet se. V případě geografie do tohoto aparátu náležejí i geografická jména různých geografických objektů, v našem případě států. Geografické názvy států geografie využívá pro jejich stručnost a výstižnost jak na mapách, tak ve psaných projevech, kde nejvíce vynikne jejich praktičnost zejména v tabulkách. Dalo by se očekávat, že čeští geografové budou aspoň ve svých písemných projevech v případě České republiky užívat také její oficiální geografický název Česko, v cizojazyčných pracích jeho jinojazyčné mutace (viz dále). Jak jinak se užívání geografického názvu nového státu může v domácím i cizím jazyce vžít? Až donedávna tomu tak téměř nebylo. Geografové i v tabulkách, kde se v případě ostatních států výhradně užívají jejich geografické názvy, soustavně užívali politický název Česká republika, či zkratku „ČR“, jinde si vypomáhali historickým pojmem české země, někdy s velkým „Č".
Každý stát má vedle svého oficiálního politického názvu rovněž oficiální zkrácený geografický název. Tento název je většinou jednoslovný. Ze 188 států světa jich 25 má geografický název dvouslovný. Většinou jsou to státy v Africe, pak ostrovní státy Karibské oblasti a Pacifiku. Z vyspělých států jsou to jen Spojené státy (lidé však u nás i v USA říkají Amerika - to je tzv. neoficiální geografický název (jako je jím nesprávně Anglie, jinak Británie pro Spojené Království - a myslí tím USA), Velká Británie či Spojené království (dále Nový Zéland a Jihoafrická republika). Seznam politických a geografických názvů států světa najdeme například ve zvláštním dokumentu „Jména států a jejich územních částí - Names of States and their Territorial Parts“, který naposledy vydal Český úřad zeměměřický a katastrální v roce 1993.
V úvodu této publikace se píše, že jejím účelem je „...poskytnout široké veřejnosti odborně stanovená, standardizovaná jména států a jejich územních částí. Standardizovaná geografická jména musí odpovídat stanoviskům jednotlivých států k pojmenování vlastního státu a jeho územních částí, stanoviskům zahraniční politiky České republiky, pravidlům českého pravopisu a zásadám pro tvorbu geografických jmen vypracovaných Názvoslovnou komisí při Českém úřadě zeměměřickém a katastrálním...“.
Dále se v něm konstatuje, že seznam „Byl zpracován a upraven v souladu s rezolucí č. 4 I. konference OSN o standardizaci geografického názvosloví (Ženeva 1967) a s rezolucí č. 2 III. konference OSN o standardizaci geografického názvosloví (Atény 1977). Používání standardizovaných jmen států a jejich územních částí se doporučuje všem uživatelům geografických jmen.“ (Seznam 1993)
Zmíněný úřad a jeho Názvoslovná komise v dohodě s Ministerstvem zahraničí ČR a po důkladných jazykových expertízách zařadil na jaře roku 1993 do uvedeného seznamu jednoslovný geografický název České republiky „Česko“ s jeho cizojazyčnými variantami Czechia (angl.), Tchéquie (franc.), Chequia (špaň.), Tschechien (něm.) a Čechija (rus.). Bylo nutné spěchat, svět se ptal, jak se bude nová stát zkráceně jmenovat. Již 3. ledna 1993 tehdejší ministr zahraničí České republiky J. Zielenec pro významný americký list N.Y. Herald Tribune uvedl, že nový stát se bude anglicky jmenovat Czechlands nebo spíše Czechia.
Proč byl zvolen právě název Česko? Jde totiž o název ústrojný, vytvořený podle všech jazykovědných pravidel, kde základem je název většinového národa, který obývá území daného státu - jež se ovšem v dějinách často měnilo. Stejně jako u názvů Německo, Polsko, Slovensko, Rusko, Maďarsko, Rakousko apod. tyto geografické názvy čeština odvozuje vždy podle jména většinového národa a jeho adjektiva (Slovák - slovenský - Slovensko, Polák - polský - Polsko Němec - německý - Německo; Rakušan - rakouský - Rakousko apod. ), tudíž v případě České republiky i Čech - český - Česko. Nejde tu navíc o žádný novotvar. Jde o pojem známý již od konce 18. století, ale do federalizace Československa v roce 1968, tj. i vzniku České (socialistické) republiky, vcelku nepotřebný. Je vhodný pro všechna historická období a užitečný ve všech ústních i písemných projevech neformálního charakteru. Ministerstvo zahraničí již v únoru 1993 informovalo o něm všechny české zahraniční mise s tím, aby partnerským orgánům doporučovaly výše uvedené cizojazyčné mutace názvu Česko.
Ovšem, jinému státu ani občanovi České republiky nelze „nové“ nevžité slovo, zde jednoslovný název jeho nového státu, vnucovat, ani jeho používání dokonce nařizovat. To je možné jen v případě názvu politického, stanoveného ústavou. Na zkrácený název si musí zvyknout. A zvykne si jedině tehdy, když jej slýchá a čte v médiích, od politiků a především ve škole. V ní potom především v hodinách zeměpisu, najde jej v učebnicích i na mapách. Nic naplat, že pojem Česko byl kodifikován ve Slovníku spisovné češtiny, že jeho německá mutace Tschechien je jako zkrácená verze názvu Tschechische republik uvedena v posledním vydání normotvorného Dudendeutsch Wörterbuch, že ji najdeme ve slovnících spisovného jazyka jiných národů, dokonce i irštiny.
V důsledku všeobecné laxnosti politiků, médií, učitelů a geografů vývoj po roce 1993 spěl k tomu, že se v médiích stále více začal používat jako synonymum politického názvu Česká republika název Čechy, což je politický, geografický a historický nesmysl (viz Jeleček, Rubín 1998). Reakcí na tuto situaci mj. bylo i založení občanské iniciativy Czechia v Brně v roce 1997, jejímž cílem je propagovat název Česko. Jinak ve všech proslovech vládly názvy „Česká republika“ nebo zkratka „ČR“.
Téměř úplná ignorance a především dosud trvající laxnost panuje zde u našich sportovních organizací. Připomenu např. olympiádu v Japonsku a dresy našich hokejistů. Jak se měla miliarda diváků přesvědčit, že vskutku nějaká Česká republika či český stát existuje, když naši hráči na dresech měli napsáno, že jsou „Czech“? Že tudíž každý hrál za sebe coby Čecha, že národní tým reprezentuje sebe, nikoliv náš stát. Nebo jiní mají na dresech „Czech team“ - tím je však i mužstvo Sokola Horní Dolní na zahraničním zájezdě. Pak si nás budou plést s Jugoslávií ještě 100 let. Ještě nikdy jsem neslyšel ani nečetl, že Finská republika porazila v hokeji Švédské království či Slovenskou republiku. Mnohým se však zcela patřičným jeví spojení, že Česká republika porazila Finsko, či Slovensko.
Ale snad se „blýská na časy“. Na mistrovství světa v atletice v Seville měli naši sportovci na dresech aspoň malými písmeny „Czech Republic“. Kratší název Czechia by mohl být ovšem větší a tím i čitelnější. Potřeba jednoslovného, zkráceného názvu je obzvláště naléhavá v ekonomice obecně a v zahraničním obchodě zvláště v případě značky: „Made in Czechia“.
Obdobné je to ve sféře byznysu, kde stručná a jasná obchodní značka má značnou hodnotu. Téměř se nepoužívá ani Made in Czechia, nahrazovaná Czech made (znějící jako „český šmejd“, Britům pak „šachmat“) či neobvyklé Made in (nebo Product of) Czech Republic. Viděli jste někdy výrobky označené Made in Federal Republic of Germany nebo Made in Kingdom of Sweden?
Česká pošta nahlásila do příslušného mezinárodního registru, že na známkách budeme mít „Česká republika“, když dříve se používal u bývalé federace název „Československo“. Používat druhý zkrácený název prý není možné. Jsou však státy, které tak činí. Například Francie.
Naši politici jsou v obcházení tohoto názvu obzvláště vynalézaví. Užívají, když ne ve všech souvislostech a příležitostech název Česká republika, hlavně pojmy jako: „tato země“ (nejvíce je slyšet od poslanců a senátorů), nebo dokonce „česká kotlina“ (a co „moravské úvaly?“, ptám se). Jako mnohým novinářům je jim lhostejné, že záměrné vynechávání či tabuizování kteréhokoli spisovného slova (tedy i odborného názvu „Česko“) znamená ochuzování mateřského jazyka. našim podnikatelům se zřejmě líbí patvary, jako např. název společné firem ČSA a Boeing „Boeing česká, a.s.“ (zřejmě polopřeklad Boeing Czech) - proč ne „Boeing Czechia“ ?
V již téměř ztraceném zápase jazykovědců o užívání názvu Česko přispěchala na pomoc obec českých geografů, historiků a jiných specialistů a kulturních pracovníků. Česká geografická společnost uspořádala totiž 29. ledna 1998 v budově přírodovědecké fakulty UK vědecké zasedání, na které pozvala všechna rozhodující česká média. Na zasedání bylo prezentováno „Stanovisko geografů, jazykovědců, historiků a pracovníků dalších vědních oborů k otázce oficiálního jednoslovného geografického názvu pro Českou republiku“ (dále „Stanovisko“) shrnující všechny podstatné odborné i jiné argumenty pro užívání jména Česko.
Výsledkem jednání bylo konečné znění Stanoviska, které bylo s různými podpůrnými materiály, včetně příslušné stránky z výše uvedeného seznamu jmen států, zasláno všem hlavním představitelům státu včetně prezidenta V. Havla, ministerstvům, Českému olympijskému výboru, hlavním médiím atd. Více o jednání srov. Chromý 1998. Výtahy z tohoto stanoviska byl mj. zveřejněny v tisku, a to dokonce i zahraničním - třeba v Amerických listech našich krajanů v USA.
Zasedání mělo mediální ohlas, následovalo vystoupení jednoho z organizátorů v České televizi, několik besed v rozhlase, obsáhlejší informace přinesly hlavně v Lidové noviny, MF Dnes a Hospodářské noviny. Ministerstvo zahraničních věcí opět zaslalo Stanovisko českým zastupitelským úřadům s tím, aby příslušné jinojazyčné mutace názvu Česko doporučovaly příslušným orgánům státu, v němž působí. Propukly však vášně - některé osobnosti naší kultury označovaly propagátory Česka jako jazykové a nekulturní barbary a vnášely do této diskuse nepatřičné aspekty líbivosti či nelíbivosti odborného termínu. Rubriky čtenářů byly a dosud jsou tribunou někdy vášnivých diskusí. V češtině je silná tendence vytvářet pro jednu danost jeden pojem a jednoslovné pojmenování. Začaly se proto sypat návrhy na „hezčí“ jednoslovné názvy - známý cestovatel M. Zikmund např. zcela vážně název navrhoval patrně mnohem „hezčí“ název „Čechrava“, jiní „Českozemsko“, Čemsko, Čechie.
Navrhoval se i název Českomoravsko. Pak by politický název našeho státu musel být Českomoravská republika. Názvy států se však z názvů jeho částí neskládají ani neodvozují. Jak by bylo asi „hezké“, kdyby se Německo nazývalo např. Bavsashesbaden“? V logice těch, kteří nazývají Českou republiku „Čechy“, by se Německo mohlo nazývat např. Bavorsko či Sasko. Někteří Češi žijící na Moravě - Moravané (sčítání lidu v r. 1991 vlastně kodifikovalo „národy“ Moravský a Slezský) argumentovali a argumentují, že v názvu Česko se „ztrácí Morava“. Že se však Morava „ztrácí“ v oficiálním názvu Česká republika jim však vůbec nevadí.
Mnohým našim občanům se název Česko „jenom“ nelíbí. Není se co divit - je to pojem nezdomácnělý, nepoužívaný, na který si nemohli zvyknout, neboť jej neslýchali, ani nečetli. Výraz Česko se sporadicky začal užívat po r. 1968, po federalizaci Československa a vzniku České (socialistické) republiky. Česká politická reprezentace tzv. normalizačního období se však přidržovala výlučně názvu Česká socialistická republika. Jednoslovné „Česko“ zřejmě pokládala za označení příliš apolitické. Ostatně po vzniku Československa v r. 1918 se zpočátku psalo Česko-Slovensko a proti pojmu Československo vystupoval zpočátku i Karel Čapek (Čižmárová 1999).
Jistou roli tu u starších občanů hraje i sentiment z rozpadu našeho společného státu, pojem Česko jim nostalgicky připomíná Československo, ale i Česko-Slovensko z období po Mnichovu! Hodně Čechů se totiž ztotožnilo s Československem, cítili se Čechoslováky. Nepotřebovali Česko, stačil jim třeba historický pojem České země. Ten je ovšem dvouslovný, avšak univerzální z hlediska časového, stejně jako pojem Česko. Nelze například říci, že „...v České republice propukla počátkem 15. století husitská revoluce“. Ta mohla propuknout jedině v Českých zemích, nebo v Česku. Kniha nazvaná „Dějiny Francie“ může pojednávat o celém historickém období, kniha nazvaná „Dějiny České republiky“ pak jen o dějinách Česka (Českých zemí) od roku 1968. I tato skutečnost dokládá potřebu zkráceného či jednoslovného, v čase i prostoru „univerzálního“ názvu státu.
Mnohými občany a novináři a publicisty nesprávně užívaný název Čechy je podle uvedeného Stanoviska (1998) „...zcela chybný z několika vážných důvodů: 1. z historického, zeměpisného ani jazykového hlediska neodpovídá pojmu Česká republika; 2. je projevem hrubé netaktnosti vůči obyvatelům Moravy a Slezska ("Brno je druhé nejvýznamnější město v Čechách"!); 3. projevuje se jím velká neznalost dějin vlastního národa a státu a narušené vědomí historické kontinuity; 4. neoznačuje samostatný subjekt mezinárodního práva (v tom spočívá absurdita, věcná nepřesnost a právní nezávaznost spojení jako "Polsko, Čechy a Maďarsko vstupují do NATO"); 5. zpochybňuje celistvost našeho státu (území Čech, angl. a lat. Bohemia, fr. Boheme, něm. Böhmen, se nekryje s celým územím České republiky); 6. porušuje názvoslovné normy OSN ..., což může vést k velmi nežádoucím státněpolitickým důsledkům.“
Nejde tu o malicherný problém. Je to problém, který má hluboké kulturní, politické a geopolitické souvislosti i důsledky. Právě jménem Česko se totiž důrazně vyjadřuje národnostně český charakter našeho státu, České republiky. Vždyť svět příliš nezajímá, zda jsme republika či království. Musíme si položit otázku, když si ji nekladou naši politici vyhýbající se dosud užívání názvu Česko, zda jsme vskutku vyzrálý a samozřejmý stát, když ani „nevíme“, jak se „podomácku“ jmenujeme? „Neexistenci“ zkráceného názvu pro území českého národa v Čechách, na Moravě a ve Slezsku lze proto chápat jako výraz méněcennosti naší národní identity.
Pokud to zřejmě nevadí některým našim politikům a mnohým novinářům, mělo by to však silně vadit aspoň českým geografům, pro něž by používání standardizovaných geografických názvů mělo být otázkou profesionality a ne líbivosti či jakéhosi nacionalismu, třeba jen zemského. I proto 19. sjezd České geografické společnosti doporučil v roce 1998 užívat název Česko zejména pak v učebnicích.tam, kde to je příhodné.
Slovo Čechy je překrásné a uchu každého libozvučné až jímavé - ale jako synonymum České republiky prostě použít nelze. Čechy jsou jen historickým územím, historickou zemí (zemská soustava byla zrušena v r. 1948), západní částí území České republiky, Česka, jehož východní část tvoří historická území, historické země Morava a české Slezsko. Název Česko tak vyjadřuje územní celistvost českého státu. Zkušenosti z moderních dějin (Jugoslávie, Rusko) naznačují, že naše staleté zemské zřízení by v dnešním světě by mohlo v sobě skrývat jistá rizika. Odmítavé stanovisko k jeho obnově v diskusích o tzv. vyšších územněsprávních celcích lze proto považovat za prozíravé.
Slovenská média začala v roce 1993 většinou používat název Česko. Pro české odpůrce tohoto názvu to byl vhodný argument, neboť tvrdili, že nás tímto názvem Slováci chcejí urážet stejně jako Hitler používáním názvu Tschechei. U obyvatelstva se však pojem Česko zřejmě nevžívá. I lidé žijící při hranicích s Českem (Moravou) „chodí na pivo do Čiech“. Na zadní straně jízdenky tatranské električky nabízejí obstarání jízdenky nejen do Maďarska, Rakouska a Polska, ale i do „Čiech“. Ale do Čech se jede přes Moravu!
Složitější je problém polského geografického názvu pro Českou republiku, kterým je pojem Czechy. Jedná se přitom o novotvar z 90. let, protože tento pojem nenajdeme v žádném polském slovníku či encyklopedii z 19. či 20. století (Malicki 1998). V případě evropských států je v polštině obdobně tvořen název Německa (Niemcy), Itálie (Wlochy) a Maďarska (Wegry). Nelze „mluvit“ druhému národu do toho, jak má náš stát geograficky nazývat. Přesto by polští geografové mohli například zvážit vyvoláni diskuse s polskými jazykovědci, zda zkrácený název České republiky nevytvořit obdobně jako je tomu u většiny států Evropy: Grecja, Bulgaria, Francja, Belgia, Dania ap., tj. zřejmě Czechia.
Nejsem jazykovědec, ale zdá se mi, že schůdnější by mohla být jiná cesta. Vzhledem k již dost vžitému pojmu Czechy jako synonyma pojmu Česká republika začít v polštině užívat pro označení vlastních Čech obecně známý a v jiných jazycích používaný pojem „Bohemia“. Myslím, že především geografové jsou povolání utvářet geografické názvy, které v případě jejich přijetí ve společností, v jazykové praxi, jsou posléze kodifikovány ve slovnících daného jazyka.
Závěrem „slovo do vlastních řad“. Podle Stanoviska (1998) „Stát, který vedle svého plného oficiálního pojmenování nemá k dispozici i jeho jednoslovnou variantu, se jeví jako něco výlučně oficiálního, umělého, postrádajícího svou samozřejmost, intimitu a obecně cítěnou soudržnost. Spojování politického názvu jednoho státu se zeměpisnými názvy jiných států působí jako komunikačně nevhodné, stylisticky neobratné, afektované a nediplomatické....Obecně platí, že užívání jednoslovného geografického názvu státy sjednocuje, posiluje a upevňuje, a to zcela nezávisle na jejich společenském a státním zřízení“. Geografický název státu je prostě trvalejší, stálejší, nemění se se změnou státního zřízení ani režimu - v tom je jeho velký politický, kulturní a národní význam - o praktičnosti ve vědě - v geografii a historii zejména - ani nemluvě.
Literatura
ČIŽMÁROVÁ, L. (1999): K peripetiím vývoje názvů našeho státu a postojů k nim od roku 1918. Naše řeč, 82, č. 1, s. 1-15.
CHROMÝ, P. (1998): Čechy, Čechrava, ČESKO. Geografické rozhledy, 7, 1997/98, č. 4, s. 98-99.
JELEČEK, L. - RUBÍN, J. (1998): Čechy jako synonymum pojmů Česká republika, Česko, české země... Geografické rozhledy, 7, 1997/98, č. 4, s. 100-102.
Jména států a jejich územních částí. Names of States and their Territorial Parts. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 1993, 113 s. + mp.příl. (3. přepracované vydání, zpracovali P. Boháč, J. Kolář)
MALICKI, J. (1998): Diskusja o nazwie panstva czeskiego. Poradinik jezykowy. Zeszyt 1-2, s. 66-71.
Stanovisko geografů, jazykovědců, historiků a pracovníků dalších vědních oborů k otázce oficiálního jednoslovného geografického názvu pro Českou republiku. Geografické rozhledy, 7, 1997/98, č. 4, s. 99-100.
