Malá čarodějná bytost někde napůl cesty
(Vyšlo v anarchistické revue Existence, převzato se svolením autorky)
Byla jednou jedna malá čarodějná bytost. Nosila červený špičatý klobouk s černou růží a dlouhé šaty z černého sametu přepásané rudou šerpou. Byla velice přemýšlivá, všímala si čarodějnic a kouzelníků kolem sebe a také toho, jak se k sobě navzájem chovají. Taktéž jí neuniklo, že čarodějnice nosí všechny krvavě rudé šaty a kouzelníci černé jako uhel. Bydlela na planetě v jisté galaxii, miliony světelných let vzálené od té naší, ale zajímala se i o ostatní slunce, hvězdy a měsíce, mléčné a čokoládové dráhy, černé a červené trpaslíky a obry a nespočet jiných vesmírných těles.
Škola ji velice bavila. Ráda se dozvídala nové věci a zajímavosti. Jejími nejoblíbenějšími předměty byla vesmírná nauka, kterou vyučoval velice vážný profesor v černých šatech s modrými hvězdami, potom konverzace s duchy dávno zesnulých, již vedl elegantní učitel v černém plášti se stříbrnou šálou, a historie kouzel, kterou nadšeně přednášel ctihodný stařík celý černý, že v noci nebyl ani vidět.
Ve škole se mimo jiné dozvěděla, že kdysi dávno nebyl život na její planetě vůbec ideální. Panovala zde závist, nevraživost a všichni se navzájem uráželi. A tak se čarodějnice rozhodly, že by s tím něco mohly udělat, a začaly pořádat naučná setkání s duchy svých předků, neboť staří a zemřelí zde byli daleko mírumilovější a moudřejší než bytosti živé. Tato setkání začala být brzo velice populární a tak je navštěvovalo stále více a více čarodějnic. Vůbec je přitom nenapadlo, že by tyto seance mohly zajímat i kouzelníky. Ti na to ovšem časem přišli sami, což se některým čarodějnicím vůbec nelíbilo a jedna se dokonce nechala slyšet, že moudří a angažovaní kouzelníci se stávají škaredými a pro čarodějnice tedy nezajímavými.
Kouzelníci se ale nedali, spolčili se s čarodějnicemi jejich zájem vítajícími a vyhráli spolu nejednu bitvu. Bylo to ovšem velice složité. Mnoho času a úsilí je totiž stála péče o měsíční prach, z kterého se rodili malí kouzelníci a čarodějnice, a sběr cukru po ránu se objevujícího v trávě, z něhož pochází kouzelná energie. Radost neměli ani z názorů některých čarodějnic, že se k ničemu jinému nehodí.
Od té doby však uplynula řada let, století, tisíciletí, statisíciletí a naše malá čarodějná bytost byla velice ráda, že se s podobnými problémy již nemusí potýkat, a začala se zajímat o setkání s duchy předků. S velkou energií se vrhla do boje za mírumilovnější a moudřejší kouzelnou společnost. Za začátku na seance chodila s obrovským nadšením a hltala moudrá slova o společném sběru cukru a péči o měsíční prach. Obdivovala ty čarodějnice a kouzelníky, kteří se navzájem podporovali, pomáhali si se všemi všedními i nevšedními starostmi a povinnostmi a v neposlední řadě se také oboustranně inspirovali a nabádali do dalšího boje.
Časem si ale všimla, že mezi aktivními bytostmi převládají čarodějnice. To ji velice zarazilo. Vždyť se ze všech stran doslýchala o rovnoprávnosti čarodějnic a kouzelníků a nevšimla si, že by toto ty nejaktivnější a nejváženější čarodějnice nějak porušovaly. Začala se tedy více zajímat o kouzelníky, kteří se na setkáních s duchy předků pravidelně vyskytovali. A hle - většina kouzelníků docházela v doprovodu čarodějnic, horlivě duchům přikyvovala a čarodějnice byly rády, že mají doprovod. S jedním kouzelníkem se i skamarádila, dlouho do noci spolu vedli diskuse o tom, jak by ta jejich vysněná společnost měla vypadat a dokonce se domluvili, že založí Iniciativu proti nabubřelosti některých čarodějnic (IPNNČ).
Jednoho krásného dne, kdy nejbližší slunce svítilo obzvláště jasně a celé město, kde malá čarodějná bytost bydlela, bylo zalité oranžově růžovým světlem, se konala jedna z nejdůležitějších seancí posledního století. Naše bytost zde ale marně hledala svého kamaráda kouzelníka. Čarodějnice, s kterou na setkání docházel, jí sdělila, že se spolu pohádali a už se nevídají. Malá čarodějná bytost zprvu nechápala souvislost mezi vztahem k této čarodějnici a kouzelníkovým nadšením pro dobrou věc. Za měsíc jej ale potkala ve společnosti jiné čarodějnice, on ověšen taškami s cukrem a ona vykračující si s prázdnými rukama. Na naši čarodějnost bytost se pouze rozpačitě usmál.
Poté, co malá čarodějná bytost překonala svůj smutek, rozhodla se sama začít vymýšlet nová kouzla. Duchové zemřelých totiž stále tvrdili, že je důležité vymýšlet vlastní kouzla a neopakovat pořád ta stará. Nejvíce si cenili iniciativy a nových nápadů. Mezi bytostmi tímto se zabývajícími opět převažovaly čarodějnice. Samozřejmě, že zde byli i kouzelníci, ti však spíše představovali výjimku potvrzující pravidlo.
Malá čarodějná bytost však stále neztrácela naději a snažila se navázat kontakt s každým nově příchozím kouzelníkem, který projevil nějakou iniciativu. Všimla si jednoho, který se zajímal zejména o kouzla spojená s výrobou různých odstínů modré barvy. V tomto velice vynikal. Malé čarodějné bytosti se modrá také líbila a tak spolu vymysleli spoustu hezkých odstínů. Časem se kouzelník zakoukal do čarodějnice, jež preferovala žlutou. A od toho dne vyráběl samé odstíny žluté a nenechal si vymluvit, že žlutá je barvou nejdůležitější a pro budoucí společnost nejprospěšnější, protože je nejveselejší. To, že modrá uklidňuje a takto zmírňuje napětí a agresivitu, jej úplně přestalo zajímat.
Během celé této doby se malá čarodějná bytost také setkala s řadou kouzelníků, jež neustále mluvili o důležitosti vymýšlení nových kouzel a chození na seance a kteří velice ochotně čarodějnicím pomáhali, sháněli jim různé ingredience pro výrobu odstínů barev, ohlíželi se po obzvláště vhodných místech pro setkání s duchy a pilně na ně zvali čarodějnice a kouzelníky, kteří se těchto akcí ještě nikdy nezúčastnili. Nikdy je ovšem nenapadlo začít vymýšlet nová kouzla nebo duchy přímo kontaktovat. A aktivním čarodějnicím to nepřipadalo nijak divné, protože tomu tak bylo odjakživa a iniciativní kouzelníci tvořili menšinu a nestěžovali si.
Malé čarodějné bytosti se její planeta, kdě čarodějnice nosily červené šaty a kouzelníci černé, časem začala zdát taková rudočerná. Moc se jí to nelíbilo, ale když nad tím tak uvažovala, nenapadlo ji, koho by za tento stav měla vinit a kdo by se měl zlepšit. Došla k závěru, že na své planetě odpověď nenajde, a vydala se do vesmíru na zkušenou.
Po dlouhé cestě se jí v dálce začala vynořovat modrá planeta. Velice ji zaujala, neboť tak krásnou planetu ještě nikdy neviděla. Sestoupila na ni, zdolala několik oceánů, pohoří a řek, až se dostala do země, kde se nedávno před její návštěvou konalo velké setkání zdějších obyvatel také se snažících o něco podobného jako ona. Sice jinými prostředky, ale jinak jí byli velice blízcí. Časem zjistila, že situace zde byla se vším všudy stejná jako na její planetě. Akorát že přesně naopak. Tato země jí připadla černorudá.
Velice iritovaná malá čarodějná bytost sebrala své barevně nedefinované koště a odletěla na jinou planetu asi v polovině cesty zpátky, kde se od té doby snaží založit společnost, kde čarodějnice i kouzelníci budou nosit dvoubarevné šaty jako ona.
