Britské listy

Pan František Roček v Britských listech napsal: " Mám strach z lidí, kteří píší jako Jan Jařab. Přečetla jsem si článek pana Jařaba pozorně. To, že celá řada našich novinářů zachází s pravdou a informacemi jen jako s podpůrnými prostředky ze kterých používá jen tu část, která se jim hodí je prostě pravda.

To, že takto často postupuje naše veřejnoprávní televize, je rovněž pravda. A čemu se chceme divit. Oni přece vytvářejí veřejné mínění a jsou si toho vědomi. Objektivitě je nikdo neučil. Ale o své moci se velmi rychle přesvědčili sami.

Jak vypadalo zpravodajství za socializmu, si pamatujeme. To jsem si ale myslela, že novináře někdo nutí, aby byli tak servilní a sloužili do roztrhání těla. Myslela jsem si, že by rádi hledali pravdu, že jenom nemohou.

Omyl. Velký omyl. K psaní polopravd, k neobjektivnímu informování, k zatajování části faktů snad někdo televizní novináře nutí?

Pevně věřím, že nenutí. Pevně věřím, že to funguje takhle "nemám Tě rád, tak teď Ti to nandám". Protože můžu. Mám k tomu prostředky. Kamarádi z redakce mi v tom případně pomohou. A vůbec nejlépe to jde, když je to NÁŠ nepřítel. Čím více je nás jedné barvy, jednoho názoru, jedné úrovně kvalifikace na jednom pracovišti, v jedné redakci, tím snadněji sami sebe přesvědčíme, že to co píšeme, nebo vysíláme, je vlastně pravda.

Způsoby pana premiéra Zemana jsou všeobecně známé a jeho láska k novinářům též. Jenomže ani to jeho hulváctví není bez příčiny. Od roku 1990 každý člověk, který by chtěl jen upozornit na to, že pan Klaus a jeho strana něco nedělá dobře, byl pány novináři označován za hlupáka, kryptokomunistu atd.

Posmívání, zhlehčování každého takového názoru i toho člověka bylo normou.

Když náhodou byl v televizi záběr pana Zemana, tak to byl vždy záběr ze kterého si divák odnesl srovnání : Zeman = oči v sloup , slina u úst, nebo jiný záběr kde zrovna nezdobil, zato pan Klaus usměvavý dynamický muž - to byla také norma.

A kdo ze starých profesionálů, disidentů a jiných autorit proti tomu protestoval?? Kdo učil ty mladé ambiciozní začátečníky profesionalitě, novinářské cti. Tehdy by to asi ještě pomohlo.

Jenomže každému tyto sprosťárničky a sprosťárny začnou vadit teprve potom, když se stane jejich obětí sám. To je potom teprve překvapen. Potom je vidí.!!

Přesně takto byl překvapen pan Jařab. Přestože stejným způsobem se novináři z české televize chovají už léta zejména ke členům sociální demokracie, samozřejmě ke komunistům, a postupně si začínají "troufat" i na ODS, protože i ta je nyní u nich v nemilosti.. Ale tam jen opatrně, protože by přece jen mohli narazit. A ono té "statečnosti" zase tolik není.

I když jsem ten pořad s panem Uhlem neviděla, docela věřím, že si na něm česká veřejnoprávní televize "smlsla". Pan Uhl je oblíbený terč. Jeho smýšlení je levicové, takže jde o povolený hon. Co na tom, že je to slušný, velmi vzdělaný a pracovitý člověk.

Jistě statečnější, než celá kompletní redakce České televize.

Co na tom, že on svoje názory dokázal hájit v době, když my jsme se báli. Naše veřejnoprávní televize přece nemá důvod být k němu slušná, když se jí pan Uhl prostě nelíbí. Není těm správným lidem sympatický, takže má smůlu.

Neuvěřitelně mi to všechno vadí. Ta nekorektnost, nespravedlnost, nepoctivost. Jediná cesta jak by snad tihle novináři mohli pochopit jak špatnou službu společnosti poskytují, by bylo, kdyby o každém z těchto autorů někdo natočil a zveřejnil stejně nekvalitní, tendenční a neseriozní informace. A oni by se nemohli adekvátně bránit. Potom by snad pochopili. o čem je řeč. A snad by se jim v hlavě rozsvítilo. Ovšem toho se jistě nedočkáme.

Snad by pomohl skutečný profesionál v čele naší veřejnoprávní televize. Ale kdo o něj vlastně stojí?! Jen ti kteří "serioznost" naší milé veřejnoprávní televize již okusili na své kůži. A ti ostatní? Dokud jsou pouze v pořadí budou doufat, že jich se to netýká, a pro ně je vše v pořádku. Zatím.