Navzdory nynější nedůvěře mezinárodních trhů v nové internetové firmy mění internet mezinárodní ekonomiku k nepoznání
Shrnujeme článek Roberta E. Litana, který vyšel v angličtině v časopise Foreign Policy na tomto místě.
Je sice pravda, že trhy nyní nedůvěřují novým internetovým firmám. Oázy vysoké technologie v zemích jako je Malajsko či Indie neosvobodily tyto země jako celek z chudoby. Nová ekonomika však vznikla.
Ano, je pravda, že bublina investic do internetových podniků splaskla a že se tržní hodnota akcií obchodovaných na americké burze NASDAQ snížila na polovinu. Bylo by ale chybou obviňovat z tohoto poklesu internet. Konec konců, nikdo nezpochybňuje transformační vliv železnice a automobilu, přestože už neexistují tisíce firem, které vznikly v důsledku jejich vynálezu. Konkurence si vybere jen těch několik málo firem, které jsou schopny přežít, takže výhody nových technologií se dostanou k zákazníkům.
Avšak nové technologie změnily celý způsob, jak nyní firmy po celé ekonomice obchodují. Potenciální úspory nákladů pro podniky, které využijí internetu, jsou velké, a to zejména pro tradiční podniky ze staré ekonomiky. Internet způsobuje, že je levnější navrhovat výrobky na velké vzdálenosti, omezuje potřebu mít velký inventář, poskytuje lepší prostředky na zaměření zákazníků, komunikaci s nimi a jejich obsluhu, snižuje náklady na dodávku mnoha služeb a pomáhá firmám zbavit se mnoha vrstev byrokracie. Podle studie, kterou dokončujeme, je zřejmé, že internet ušetří do pěti let Američanům až 200 miliard dolarů ročně. V ekonomice, která má hodnotu přibližně 10 trilionů, se tato dvouprocentní úspora rovná potenciálnímu ročnímu zvýšení produktivity o 0.4 procenta. Během deseti let by to vedlo ke zvýšení příjmů průměrného Američana o 4 procenta, tedy přibližně o 1600 dolarů - což je částka, o níž se hovořilo v prezidentské kampani v roce 2000 jako o částce, o niž je třeba snížit daně.
Podobné zvýšení produktivity je možné podle nedávné studie UNCTAD, United Nations Conference on Trade and Development, i v jiných průmyslových zemích. UNCTAD odhaduje dlouhodobý vzrůst produktivity o pět procent. UNCTAD je pesimističtější ohledně role internetu v rozvojovém světě, i když i tam by mohl internet vyvolat dokonce ještě větší úspory. Už nyní má internet velký vliv v zemích jako Brazílie, kde banky radikálně mění svou podnikatelskou praxi a přesvědčují zákazníky, aby s nimi komunikovali online.
Není pravda, že kolaps internetových firem, které vznikly po světě za posledních deset let, ohrožuje i novou internetovou ekonomiku. Internetové společnosti ukázaly tradičním výrobním sektorům, jak důležité je podnikat na síti a že existují velké možnosti jak omezit náklady. Všechny pobočky obří firmy General Electric přecházejí na internet. Caterpillar, výrobce těžkých stavebních strojů, předpovídá, že její nový elektronický trh jí v roce 2001 uspoří 100 milionů dolarů.
Některé internetové firmy se vyhýbají nynější ekonomické stagnaci v elektronickém sektoru hospodářství tím, že se spojují s modernizujícími, tradičními firmami.
Loni oznámilo americké ministerstvo obchodu, že i když počítačový průmysl zahrnuje méně než 10 procent americké ekonomiky, v letech 1995 - 1999 přispěl téměř celou třetinou hospodářského rozvoje USA. Nevyčíslitelný je ale dopad elektronických technologií na zjednodušení prodejních transakcí: to, že si člověk může objednat výrobek z domova ze svého počítače.
Kalifornské křemíkové údolí je možno vytvořit i jinde po světě. Bangalore v Indii se stalo proslulým městem, které poskytuje softwarové inženýry celému světu. Koridor Tel Aviv - Haifa se stal magnetem pro americké společnosti vysoké technologie - vznikly tu také četné izraelské softwarové společnosti. Švédsko a Finsko se staly známými svým předním postavením v oboru internetové technologie, stejně jako Japonsko, Tchajwan a Irsko.
Jaké jsou základní principy, umožňující tento úspěch? Dobře rozvinutá komunikační infrastruktura, velký rezervoár kvalifikovaných pracovníků, kteří buď vycházejí z místních univerzit, stojících přímo na špičce technologického vývoje, anebo je produkují multinacionální společnosti, které byly přivítány s otevřenou náručí (například v Irsku a v Izraeli), dále prostředí, které povzbuzuje vznik nových podniků a pracovníci, kteří hovoří anglicky, vzhledem k tomu, že 80 procent internetových stránek je v angličtině.
Dodáte-li tyto principy k všeobecnějším zásadám bezpečných majetkových práv a zdravé fiskální a měnové politiky, vzniká recept na hospodářský úspěch v jednadvacátém století. Zahraniční investice, a s nimi nové nápady a myšlenky a manažerské talenty se pohrnou do zemí, které mají kvalifikované pracovní síly, moderní komunikace a zabezpečená vlastnická práva.
Ale promění takové investice radikálně ekonomiku země i její pracovní kulturu, tak, jako se to stalo v USA v Křemíkovém údolí? To, zda hospodářský úspěch v oblasti elektroniky a vysokých technologií povede k výraznějším změnám v celé ekonomice, závisí na velikosti země. Ve velkých zemích, jako je Indie, zaměstnávají softwarové firmy 340 000 lidí z celkového počtu 1 miliardy Indů, z nichž je 50 procent negramotných. Čína je lepší model pro velké země: tím, že vzdělává své děti k tomu, aby využívaly moderních technologií, by měla mít možnost rozšířit technologické změny po celé zemi.
V malých zemích, jako je Irsko a Izrael, vedl úspěch v elektronickém sektoru k velkému hospodářskému oživení. V Irsku rostlo hospodářství v letech 1993 - 1998 každoročně o osm procent a nezaměstnanost tam klesla z 20 na 5 procent.
Zhorší internetová revoluce příjmovou nerovnost?
Po určitou dobu ano. Začátkem devadesátých let zjistil ekonom Alan Krueger z Princetonu, že Američané, kteří byli počítačově gramotní, vydělávali o deset procent více než počítačově negramotní Američané. Tento rozdíl v průmyslových zemích Západu postupně mizí, jak se počítačová gramotnost šíří do celého světa.
Je však obtížné být optimistický ohledně rostoucích rozdílů v příjmech mezi bohatými západními zeměmi a rozvojovým světem. Indie má nyní jen 15 telefonních linek a dva počítače na tisíc obyvatel. Světová banka odhaduje, že zavedení adekvátní technologické infrastruktury do rozvojového světa by vyžadovalo investice ve výši 300 miliard dolarů. Třetina obyvatel zeměkoule nemá ani přístup k elektřině.
Rozvojové země budou muset podniknout agresivní kroky. Nutné je zreformovat telekomunikace. Nutně musí být zavedeny paušální poplatky pro místní telefonní hovory, bez ohledu na jejich délku. Kdyby takovéto poplatky neexistovaly ve Spojených státech, užívání internetu by se nerozšířilo: srovnejme s USA Japonsko, kde má Nippon Telegraph and Telephone Company téměř monopol. Vzhledem k tomu, že se v Japonsku platí za telefonní připojení za každou minut, na internet je v Japonsku připojeno jen asi 25 procent obyvatelstva, ve Spojených státech je to 50 procent.
Avšak přístup k internetu nestačí. Vlády musejí poskytnout obyvatelstvu kvalifikaci pro užívání počítačů, nejen pro žáky ve školách, ale i pro dospělou populaci. Dá se to udělat pozváním zahraničních společností, které vyškolí místní lidi.
Omezí regulace globální růst elektronického obchodu?
V prvních letech existence internetu ho internetoví volnomyšlenkáři považovali za jediný svobodný "prostor", kde vlády nezasahovaly.
Autoritářské vlády ovšem považují internet za hrozbu, jako nástroj pro šíření podvratných myšlenek, pornografie a dalšího nevítaného obsahu. V demokratických společnostech vznikly obavy, že internet ohrozí vybírání daní a ohrozí autorská práva hudby, videonahrávek a jiného materiálu.
Vlády postupně začínají internet regulovat. Evropská unie zavedla novou, přísnou ochranu soukromí. Nejkontroverznější otázkou je vládní cenzura internetu, k níž přikročily nejen Čína a Singapur, ale i Francie, která donutila Yahoo, aby zabránilo francouzským uživatelům v přístupu k nacistickému materiálu.
Cenzurní obavy jsou důvodné, ale je nutno je brát s rozumem. Nikdo v současnosti vůbec neví, kolik financí produkuje internetový obchod přes hranice států. Otázkou je, zda bude zapotřebí nějaké mezinárodní kolektivní akce, aby pokusy jednotlivých států regulovat internet individuálně nezahltily v budoucnosti globální internetový obchod. Příliš úzkostlivá individuální regulace v jednotlivé zemi by však vedla k tomu, že by se internetová revoluce té zemi vyhnula.
