Britské listy

Dovolím si na Váš dopis reagovat a abychom se někam v diskusi dostali, omezím se pouze na problém samotný. Všechny Vaše námitky k legitimitě mé osoby jako toho, kdo kritiku pořadu Volejte řediteli vznáší, hodlám s dovolením ponechat jako argumenty "ad hominem" bez odpovědi. Soudit mou morálku jistě můžete, pokud chcete, já však považuji za důležitější přidržet se věci.

Můj dopis nebyl ani přitakáním článku Fabiana Golga, ani kritikou fenoménu diváckého úspěchu televize Nova, a nebyl ani o tom, zda Vladimír Železný ve svém pořadu kdy za někoho konkrétního loboval. Byl o jedné konkrétní mediální manipulaci, kterou chci nazývat iluzionismem.

Popsal jsem na základě své vlastní zkušenosti, jak byl pořad připravován. Zde jsem zmínil v reakci na tvrzení Fabiana Golga, že "úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, i když existence tohoto aktu byla v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci." Vy to nazýváte rétorikou, já svědeckou výpovědí, která by u soudu měla hodnotu tzv. hearsay (něco z doslechu).

Dále jsem uvedl, že dotazy se vybíraly jen takové, jaké se hodily. Zkusme prosím o fenoménu výběru toho, co se nám hodí, zapřemýšlet.

Tvrdím že vždy, všude a ve všem, kde dochází k jednosměrné komunikaci, např.když jako pracovníci médií šíříme informaci k "mase příjemců", užíváme jen to z "Reality", co se nám hodí.

Je úplně jedno, zda jsem výběrcem já, Vy , Vladimír Železný, redaktor zpravodajství nebo Svatý Augustin.

Ze střepů reality, událostí, názorů si každý z nás vybere jen to, co odpovídá naší verzi světa, naší ideologii, našim hluboce zažitým přesvědčením. Vědomě či nevědomě, jde pak ve výsledku sdělení (stejně ve zpravodajství jako ve Volejte řediteli) vždy o prosazení našeho zájmu. I ten, kdo SÁM prezentuje více protichůdných stanovisek, aby tak dal divákům možnost uvořit si vlastní názor, sleduje nějaký vlastní zájem, má ke skutečnosti nějaký vlastní postoj. Mám-li k prosazení vlastních zájmů a postojů k dispozici hlásnou troubu masových médií, dostává se mi obrovské moci.

Proto musí být každé masmediální jednosměrné sdělování vystaveno důsledné společenské kontrole. Platí pro editoriální politiku zpravodajství stejně jako pro Hovory z Lán. Co z toho, co tvrdíte že JE (existuje, stalo se atd.) jste si do pořadu vybral a proč? Co jste si do pořadu nevybral a proč? Co z toho považujete za důležité a proč? Jaká pravidla při výběru, jaká kritéria při hodnocení, použiváte ?

Všechny tyto otázky - a mnohé další - má veřejnost právo neustále pokládat a má i právo znát odpověď. Nejenom novinář ve veřejném zájmu, ale každý občan. Každý občan je novinář.

Televize jak ji dosud známe je médiem jednosměrného sdělování, protože neumožňuje širokou participaci všech občanů na principu rovnosti a protože její zájmy, postoje, pravidla a technologie nejsou transparentní.

Tvrdím, že když televize není transparentní, je nejen nedůvěryhodná, ale je pak ze své skryté podstaty manipulativní.

A jsme u jádra mého článku, u iluzionismu.

Pokud chodíte do kina, paní Leporská , dobrovolně usedáte do tmy sálu, abyste spolu s ostatními diváky spoluprožila napětí, dojetí, očistný smích … Víte, že jde o hru, fikci, a tak Vám jistě nevadí, že seance filmového představení je v režii tvůrců filmu, technických prostředků kinematografu a filmového sálu. Věřte, že vše, co se na plátně odehrává je detailně promyšlené a záměrně inscenované v několika prostorových plánech obrazového pole, které ve tmě, spolu s jinými, často zespoda nahoru, v nadživotní velikosti, obklopena stereofonním zvukem, sledujete. Manipulace? Nikoliv, myslím si. Vím totiž, že jsem klamán, a znám pravidla hry.

Veškeré televizní vysílání (nejenom zábava, ale i zpravodajství) je také konstruované a inscenované, jen o tom diváci mnohem méně vědí. Neznají pravidla hry. Seriózní moderátor televizního zpravodajství, v dobře padnoucím saku a nalíčen, sedící za stolem, Vám sice jaksi z očí do očí vemlouvavě říká, co "přinesl den", jenže on vlastně čte ze čtecího zařízení text sestavený někým jiným podle Vám zcela neznámých editoriálních kritérií . Vážný moderátor pak možná v reálu sedí za stolem jen v trenýrkách s nohama v lavoru se studenou vodou. Proč taky ne, když je horký letní den a divák ho od pasu dolů nevidí , protože nohy nejsou v záběru?

Všechno, co je v záběru, má však v inscenované televizní realitě svou promyšlenou funkci.

Mají ji i telefonistky v přímém přenosu pořadu Volejte řediteli.

Proč tam jsou?

Aby mohli lidé v průběhu pořadu volat, jak píšete? Proč mají ale lidé vůbec do přímého přenosu volat, když se nikdy řediteli nedovolají (dovolají se vždy jen jeho telefonistkám)? Nestačil by pak místo telefonistek telefonní záznamník?

Manipulace? Ano, jsem přesvědčen. Nevím, že jsem klamán, neznám pravidla hry. Mediální kouzelník vytváří dojem nutnosti přímého přenosu (žádná nutnost není, kromě kouzelníkovy potřeby aktuální reakce na společensko-politickou situaci) - předstíráním on-line interakce s diváky, k níž ve skutečnosti nedochází.

Kouzelník nechť buď nechá diváky volat naživo přímo JEMU, nebo ať přizná, že se mu v průběhu vysílání lidé dovolat nemohou, protože jde o předem připravené vystoupení pod jeho plnou kontrolou.

Znám mnoho televizí na celém světě, paní Leporská. Nikde jsem však neviděl, že by v demokratické zemi měl ředitel velké celoplošné televize na obrazovce svůj vlastní pořad. Rád se nechám vyvést z omylu, pokud takovou zemi znáte. Jde o mi o soudobou praxi, nikoli o televizní dávnověk.

Proč Volejte řediteli jinde není ? Protizákonné? Ne nutně. Třeba jen Nebezpečné, Nehorázné, Neslušné … a velmi Nedemokratické.

Znám jenom dvě celoplošné televize světa, kde ředitel k národu přímo a pravidelně promlouvá.

Českou televizi Nova (týdeník) a slovenskou televizi Markíza (čřtrnáctideník).

Svérázné příspěvky nás, Čechů a Slováků, k dějinám televizního vysílání …

S přátelským pozdravem,

Petr Sládeček