Britské listy

Ja si myslim, ze tady pan Langer panu Pecinovi ocividne slibuje dalsi termin ("Váš závěr, že BL nemají nadále zájem o rozhovor ..., musím s lítostí konstatovat, že je to ke škodě jak Ivana Langera, tak i BL, respektive jejich čtenářů", "a někdy nashledanou"). Ale nevim jestli pan Langer termin dodrzi.

Cela jeho zprava totiz, se svymi radoby moralnimi apely, jako i se stavenim se do pozice obeti ("je mi líto, že jste neakceptoval moji omluvu a důvody", "jsem musel zrušit", "musím odmítnout Váš závěr, že můj důvod odkladu nebyl zásadní", "závěr neopodstatněný a především nezakládající se na pravdě", "jistě víte, že jednání ... se protáhlo více, než bylo plánováno", "přineslo mi to vážné komplikace", "proto jsem musel, urychleně", "jsem i tak přijel s velkým zpožděním", "důvody ryze věcné") ukazuje, ze nejen on, ale ani jeho kolegove nejsou schopni terminy dodrzovat, jednani asi nepripravuji, ani sami sebe na ne nepripravuji (o cem budeme jednat, jak dlouho na to potrebujeme, jednani strukturovat, momentalne neresitelne odlozit k jednani po dalsi priprave..., o cem budu a jak budu mluvit, jak umoznim partnerum me snadno pochopit, mlcim kdyz nemam co rict...). U lidi, zejmena v jejich postaveni, zakladni nedostatky. Vyroky ukazuji i dalsi neschopnost.

Neschopnost se zamyslet jak pusobim na ostatni, sve spoluobcany a danove poplatniky, kteri me zivi. Absence tohoto mozneho poznani pak ani panu Langerovi ani jeho kolegum neumozni dulezity vyvojovy krok ke zralosti: na zaklade reflexe zmenit neprofesionalni, nedospele jednani.

Vim, ze jsem asi kruty a nespravedlivy, presto se domnivam ze velmi konstruktivni - jak pokladnicka lidove moudrosti pravi: jen poznani jesti matkou moudrosti ... a ... uceny z nebe nespad: take ja jsem se musel na pomerne stara kolena naucit chovat dospele.

Tesim se slibeny na interview. A doufam ze bude k veci.

Poznámka TP: Nedomnívám se, že by bylo správné rozhovor dodatečně uskutečnit. Interview je vždy věcí dohody: obě strany mu věnují jistý čas a úsilí (na každý hodinový rozhovor se den připravuji a zhruba pět až osm hodin strávím jeho přepisováním a finální editací) a očekávají od něj zisk v podobě mediální prezentace na straně interviewovaného, resp. vyšší čtenosti/sledovanosti na straně média. Kdo nechce, nemusí - jen by to měl říct včas a nehrát s novinářem hry na to, jak velkou mu dělá poskytnutím rozhovoru milost. Musím ale zdůraznit, že ze zhruba patnácti "celostránkových" rozhovorů, které jsem pro Britské listy zatím připravoval, jsem měl problémy pouze dvakrát: před dvěma lety s Janem Kavanem, který Britským listům slíbil hodinový rozhovor a nakonec jim věnoval, aniž by to zdůvodnil, pouze 18 minut (torzo interview tehdy proto vůbec nevyšlo), a teď s Ivanem Langrem. Nemyslím, že bych kteréhokoli z těchto dvou politiků ještě někdy požádal o rozhovor...