O potlačování svobody slova v České republice
Je s podivem, jak jedna událost, která je explicitním útokem na
lidskou svobodu, může přispět k tomu, aby se tato svoboda ještě
více otřásla v základech. Bezcitný terorismus, jehož jsme svědky,
je bezpochyby otřesný a zavrženíhodný. Je to však důvodem pro to,
aby si stát vyhrnul rukávy a začal přesvědčovat své občany o tom,
že dozrála doba pro zmírnění tempa a výrazů, jak by řekl Václav
Klaus?
Fabiano Golgo psal o cenzuře ve Spojených státech, ale pro
příklady podobného účinku vůbec nemusíme chodit daleko. Česká
média nám slavnostně servírují zprávy o tom, že česká policie se
chystá trestně stíhat duševně narušené jedince (No dovolte!-pozn. TP), kteří veřejně
schvalují teroristický útok na Spojené státy. Bylo by ztrátou
času se bavit o zvrácennosti těchto myšlenek, ale je pravda, že
svoboda projevu je jedním ze základních pilířů svobodné
společnosti.
Předseda Národně sociálního bloku Jan Kopal neshledal na zmíněném
teroristickém útoku vlastně nic zvláštního (resp. jenom na útoku
na samotný Pentagon), a takto uvažoval ke své smůle nahlas před
mikrofonem a ještě k tomu na veřejné demonstraci. Nyní je za svá
slova trestně stíhán a údajně mu hrozí až jeden rok vězení.
Ministři Gross s Burešem a několik dalších státních úředníků má
za úkol vyprecizovat paragrafy určené na potírání verbální
obhajoby terorismu.
Za peníze daňových poplatníků tedy budou
hledat další cesty jak uzákonit to, co se smí říkat a co již ne.
V současnosti to může být třeba schvalování terorismu, zítra to
zase může být schvalování kouření marihuany. Kde je hranice mezi
legální a protiprávní mluvou?
Zákaz jakýchkoliv, byť sebezvrácenějších myšlenek je neúčinný a
odporný. Myšlenky nelze lidem z hlav vymazat žádným paragrafem.
Zákaz je rezignací na náročně přesvědčování o správnosti každého
počínání, což je pro líné úředníky příliš náročné (ale nejenom
pro úředníky, platí to např. i pro novináře). Diskuse je náročná
a našinec na ní není stále ještě zvyklý a když už se najde někdo,
kdo je ochoten diskutovat, tak je na něj hleděno skrz prsty
(případ "extremistického" semináře na UK). Proč máme lidem
vysvětlovat, že v čem ti náckové jsou nebezpeční? Zakážeme je!
Zákaz myšlení toto myšlení nezastavuje, ale naopak mu tvoří
živnou půdu. Nebo si snad někdo myslí, že odsouzením
vydavatele knihy Mein Kampf poklesne popularita nacismu?
To samé
platí o zákazu projevovat veřejně své názory. Lidové noviny
citují jednoho právníka, který tvrdí, že veřejný projev je
odlišný soukromého.
Jaký je rozdíl mezi soukromým a veřejným
projevem? Kde je ta hranice? Je veřejným projevem to, že si
postavím vlastní sjezdový palác a pozvu si do něj tisíce
spoluobčanů abych jim řekl, že si myslím to či ono?
Myslím, že bychom měli vždy řešit příčiny a ne důsledky. Měli
bychom se ptát, proč jsou lidé, kteří smýšlejí tak a tak a ne je
poslat na "převýchovu" za mříže. Česká policie, jejíž renomé není
zrovna nejlepší, si lacině zlepšuje své skóre stíháním kuřáků a
pěstitelů marihuany, vydavatelů knih, mlácením nevinných lidí,
stíháním novinářů dělajících poctivě svou práci apod., zatímco
zároveň prohrává vysoko na body s hospodářskou kriminalitou či
organizovaným zločinem.