Jakmile začnete zabíjet lidi, protože se vám nelíbí, co říkají, změníte pravidla války
Tento článek Roberta Fiska, který je v Bělehradu, vyšel na titulní straně deníku Independent v sobotu 24. dubna 1999.
Z rozbombardované budovy visel hlavou dolů mrtvý muž, asi padesátiletý, i když mu pokrýval tvář shovívavý šedivý prach. Nedaleko, také hlavou dolů, nohy chycené mezi tunami betonu a oceli, byl mladší muž ve svetru, šedivá tvář, krev mu tekla z hlavy do rumiště pod ním.
Hluboko ve zkroucené změti cementu a umělé hmoty a železa, v prostoru, který býval maskérnou vedle vysílacího studia srbské televize, bylo to, co zbylo z mladé ženy, která uhořela zaživa, poté, co v rozhlasové kontrolní místnosti explodovala střela NATO. Za šest hodin poté, označila Clare Shortová, britská ministryně pro mezinárodní rozvoj, tuto budovu za "legitimní cíl".
Nebyl to argument, o kterém by mělo smyslu debatovat s raněnými, jednímž z nich byl mladý technik, kterého bylo možno osvobodit ze stovek tun betonu, v němž vězel, jen tím, že mu byly amputovány obě nohy. Ani nemělo smyslu diskutovat s mlčenlivými stovkami lidí, kteří se shromáždili v pátek za úsvitu před ještě kouřící ruinou . Chyběla jim slova, jak stáli v malé skupině stromů vedle katedrály svatého Marka, kde se otáčejí bělehradské červenobéžové tramvaje. Bělehradský hasič tahal asi třicet vteřin za jedno tělo, visící z rumiště, než si uvědomil, že je visící muž mrtev.
Při soumraku v pátek večer bylo z rumiště vyproštěno 10 rozdrcených těl - dvě z nich ženy - další muž zemřel v nemocnici a 15 dalších techniků a sekretářek bylo stále ještě pohřbeno v troskách.
Všichni jsme přemýšleli, jak dlouho to bude trvat, než se NATO rozhodne, že Radio Televizja Srbije by měla být součástí seznamu "vojenských" cílů. Mluvčí už dlouho protestovali proti její hrubé propagandě - včetně symbolu NATO, který se na obrazovce proměňoval v hákový kříž a montáže Madeleine Albrightové, které před hořící budovou rostly Drákulovy zuby.
Srbská televize nepřinesla ani jedinou zmínku o desetitisících albánských uprchlíků, kteří hovořili o popravách a o "etnickém očišťování" v Kosovu. Neustále opakovala filmy, které zobrazují jugoslávské vojáky jako idealizované hrdiny, bránící vlastní zemi. Vysílala k usnutí nudné záznamy prezidenta Miloševiče, jak se setkává s patriarchy, kozáky, ruskými vyslanci a vůdcem kosovských Albánců Ibrahime Rugovou. Stanice právě vysílala americký interview s Miloševičem, když nedlouho po druhé hodině ráno zasáhla první střela s plochou dráhou letu velín stanice.
Ale ospravedlňovalo to usmrcení noční služby v televizních studiích? Před čtrnácti dny konstatoval mluvčí NATO, že RTS bude muset každý den vysílat šest hodin západní televize, pokud má mít právo přežít - neslané nemastné, nevýbojné zpravodajství CNN se tak údajně mělo stát rovnováhou veškerým těm nesmyslům které vysílá zpravodajství RTS. Ale jakmile se NATO rozhodlo, že by něco takového bylo absurdní, stejně jako nepraktické, mluvčí NATO oznámil, že televizní stanice není na seznamu vojenských cílů. Pak, v pondělí, telefonovali šéfové CNN z americké Atlanty a informovali techniky, zajišťující satelitní přenosy z Bělehradu, aby přestali používat budovu RTS. Šířily se nepodložené informace, že se rozhodl generál Wesley Clark proti přání některých členských zemí NATO vybombardovat srbskou televizi. CNN budovu v Takovské ulici přestalo používat. A toho večera nás všichni pozvali na kávu a na pomerančový džus v televizních studiích RTS.
Je pravděpodobné, že se budova stane terčem "agrese NATO", řekl Goran Matič, jugoslávský federální ministr, když s námi procházel přízemím televizní budovy. Je podivné, že jsme ho nebrali vážně. I když už zazněly protiletecké sirény, zůstal jsem v budově ještě na jednu kávu.
Přece nebylo možné, aby NATO plýtvalo svými bombami na tuto únavnou televizní stanici s její propagandou třetího řádu a starými filmy, NATO se přece nechystalo usmrtit její zaměstnance.
V noci na pátek, když jsem zaslechl, jak nad střechou mého hotelu letí s řevem střela s plochou dráhou letu, věděl jsem, že jsem neměl pravdu. Došlo k hromové explozi a do vzduchu vyletěl kilometr vysoký sloup prachu, jak se proměnila čtyřpatrová budova obsahující kanceláře, stroje, vysílače a lidi v hromadu rumu vysokou jen pět metrů.
Ale za šest hodin vysílala už srbská televize znovu. Šířila své pořady z tajných vysílačů,. moderátorka četla zprávy z růžových papírů mezi vysíláním filmů srbských lidových písní a starých ortodoxních kostelů. Srbové byli na útok proti televizní stanici připraveni. My jsme nevěřili, že by bylo NATO schopné takové zuřivosti a krutosti. Srbové ano.
Davy stály ještě pořád v parku, když se už setmělo, dívaly se, jak muži se sbíječkami probíjejí beton a hledají pod ním další živé lidi. Tou dobou už z oslav padesátého výročí NATO ve Washingtonu přicházela vysvětlení. Srbská "propagandistická mašinérie" prodlužuje válku. Tak nevím. Vzpomínám na to, že chorvatská televize šířila intenzívně nenávist , když v roce 1995 Chorvatsko etnicky očišťovalo 170 000 Srbů z Chorvatska. A když chlapci prezidenta Franjo Tudjmana masakrovali v Bosně Srby i muslimy, nebombardovali jsme jeho rezidenci. Bylo hlavním zločinem srbské televize odvysílat záběry toho, jako NATO zmasakrovalo konvoj uprchlíků v Kosovu, což NATO bylo donuceno přiznat jako chybu?
Ano, srbská televize byla nenávistná, zaujatá, špatná. Vlastnila ji vláda. Ale jakmile začnete zabíjet lidi, protože se vám nelíbí to, co říkají, začnete měnit pravidla války. A právě to v noci ze čtvrtka na středu učinilo NATO v Bělehradě .
