Vybombardujme pár televizních stanic
Tento komentář Marka Lawsona vyšel v sobotu 24. dubna v deníku Guardian.
Při recepcích v televizním průmyslu vždycky ke konci večera něčí výrok soustředí pozornost přítomných: někdo vždycky poznamená, že vznikne-li občanská válka, první budova, která se vždycky dobývá, je budova televize. To téměř pokaždé vyvolá potlesk, přítomní totiž mají dojem, že nepatří pouze k určité profesi, ale k morální kauze.
Bude to ale opravdu odvážný řečník, jaký při příštím takovém televizním shromáždění poukáže na to, že když si začala spojenecká koalice ohledně Kosova zoufat, vybombardovala ústředí srbské televize.
Romantický image je to, že při ovládání televizního vysílání jde o věc pravdy.
Zničení srbské televize je jiné, protože to byla stanice, která vysílala propagandu, anebo alespoň něco, co naši vlastní propagandisté považují za propagandu.
Zvlášť znepokojující na tomto útoku však bylo to, že NATO mělo, jak se zdá, velmi jasnou možnost volby - buď zaútočit na lidi anebo na cíle bez lidí. Britská ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová nedokázala v pátek vysvětlit, proč nebyly bombardovány vysílače namísto budovy se studii.
V každém případě existuje silný humanitární argument, že by se mělo vysílací rozhlasové a televizní zařízení v době války vyloučit z vojenských akcí, protože ve válce lze považovat informace od vlastní vlády za základní lidské právo. Každá válka předpokládá morální aroganci, ale zvlášť velká arogance spočívá v názoru, že lidem jiné země neříkají jejich vedoucí představitelé pravdu.
Asi neříkají. Ale může si být nějaký moderní britský nebo americký politik absolutně jistý ohledně pravdy? Ano, cynikové by mohli dospět k názoru, že byla srbská televize vybombardována, protože v posledních dnech odvysílala příliš mnoho pravdy - vysílala nedávné přiznání NATO, že náhodou usmrtilo civilisty v uprchlickém konvoji.
Ministři tvrdí na našich dosud dokonalých obrazovkách, že podle mezinárodního práva je možno útočit na rozhlasové a televizní stanice, pokud šíří propagandu anebo pokud prodlužují válku. Kromě toho, že je obtížné posoudit, co je propaganda, vyvolává to paradox, že jedině nezávislost BBC při poskytování informací o této válce - na což si nedávno stěžoval Tony Blair a jeho mluvčí Alistair Campbell - zabraňuje tomu, aby se stal britský rozhlas a televize legitimním cílem teroristických nebo jiných útoků ze Srbska.
Kdyby BBC skutečně jen papouškovala vládní informace, jak by to jak se zdá chtěl Blair a jeho poradci, pak by byl podle mezinárodního zákona prezident Miloševič plně ospravedlněn při bombardování centra BBC v Londýně.
Je také instruktivní pomyslet si na okamžik, co by se stalo, kdyby byly vybombardovány britský rozhlas a televize. Vojáci předpokládám argumentují, že nepřítomnost propagandy Británii oslabí a demoralizuje. Ale stane se to skutečně?
Důsledkem bombardování nějakého obyvatelstva obyčejně je, že obyvatelstvo začne projevovat politickému vedení daleko větší podporu. Logicky také začnou být ti, kteří přežili, slavní. Ano, zdá se mi, že v Británii, kde by byl vybombardován rozhlas a televize, by se novináři z těchto médií stali hrdiny. Moderátoři, kteří náhodou nebyli v době bombového útoku v zaměstnání, by k národu hovořili z provizorních studií a z blikajících obrazovek. Vliv samizdatových publikací a internetu by se rozrostl. Organizované státní vysílání by nahradila méně spolehlivá a neformální síť šířící nepodložené zprávy. Posílil by se hněv obyvatelstva vůči nepříteli a toho by mohli lehčeji využívat demagogové, kteří by argumentovali, že se nepřítel bojí pravdy.
Blair a Clinton mají nepřirozenou víru v moc televize. To, jak se oblékají, jak mluví a jak se češou, je diktováno televizí. Oba jsou zvyklí často hovořit k národu. Oba vůbec nemají rádi, když novináři rozbírají jejich politiku.
Když zahájil prezident Clinton bombardování těsně předtím, než začal proces s ním v Senátě, jedny americké noviny otiskly kreslený komentář, v němž jedna střela s plochou dráhou letu udělala obrovskou okliku a dopadla na dům Moniky Lewinské.
Člověka napadá, jestli se tenhle kreslený vtip před námi nyní neodehrává ve skutečnosti. Clinton je přesvědčen, že televizní stanice v Americe se většinou v případě Moniky Lewinské stavěly proti němu. Blair, jak jsme spolu s reportérem Johnem Simpsonem zjistili minulý týden, zuří na televizi BBC.
Tato kontroverze z minulkého týdne ohledně britských televizních novinářů ukázala, že je Blair přesvědčen, že existuje přímá vazba mezi názory, vyjádřenými v televizi a ochotou civilistů podporovat jeho válku. Možná, že jednal právě na základě tohoto přesvědčení.
Násilný manžel se vymstí za své osobní a pracovní neúspěchy vlastní rodině. Blair a Clinton, kteří zastávají vůči sdělovacím prostředkům nepřátelský postoj, nyní zaútočili na televizní systém v jiné zemi.- Je to náhražkový hněv. A naši vlastní rozhlasoví a televizní pracovníci jim to řeknou, a tak je tím rozčílí ještě víc.
