Zveřejňovat nejrůznější názory?
Jan Čulík napsal toto:
"Přesto však myslím má význam zveřejňovat nejrůznější názory. Zaprvé, je mnoho témat a oblastí, kde nejsou k dispozici jasná fakta. V tom případě je užitečná metoda aproximace směrem k pravdě z nejrůznějších úhlů. Zadruhé má smysl zveřejňovat jako dokument i ty nejpodivnější a nejpozoruhodnější názory. Stojí totiž za pokus o analýzu, proč dotyčná osoba takový názor zastává. Kromě toho, i démotické názory, naprosto nepodložené fakty, jsou samy o sobě sociologickým faktem, zastávají-li je lidé dostatečně přesvědčeně. Musí se s nimi počítat jako s realitou. Bylo by chybou je potlačovat. JČ."
Máte pravdu. Teď už je mně to jasné.A tohle je taky pravda:
"Lidi ale musejí mít odpovědnost. Demokracie neznamená, že mohou lhát, manipulovat a pod záminkou svobody projevu šířit každou hloupost, zejména pokud je zformulována tak, aby zmanipulovala nevědoucí lidi k individiálnímu prospěchu mluvčího."
No, a toto asi bude kámen úrazu:
"Inteligentnější lidi jsou však uraženi, žádá-li se od nich, aby takové nehoráznosti pracně, únavně a trpělivě, neustále uváděli na pravou míru."
Z vlastní zkušenosti bych ještě dodal: A ti co nejsou inteligentnější, ti si na to uvádění na pravou míru ani netroufají. Asi proto by obojí nejradši věc řešili zákazem nehorázností.
Až potud je mně to jasné.
Ale teď: Střídají se mi dvě představy.
1. Jan Čulík přečte příspěvek Jiřího Jírovce. Na okamžik se zamyslí a pak vysype z rukávu komentář, který většinou jasně vystihne slabiny.
2. Nedělní debata, komunista Exner agresivně chrlí demagogie, já tiše zuřím u televize a Jan Urban se zoufale drží za hlavu, redaktor zírá. Být ve studiu, nevěděl bych co na to honem říct. A když mě něco napadne, zas to není to pravé.
Jak zastavit proud nehorázností a zabránit tak rozbití debaty? Připočtěme k tomu ještě fakt, že Exneři těm svým lžím pravděpodobně sami věří. Ti lidé proto mají po určitou dobu úspěch, čímž jsou společensky nebezpeční.
Zlo v dobré víře vydávané za dobro je totiž přesvědčivější než dobro podávané jako dobro nebo zlo podávané jako zlo.
Uvažme dál, že národ žil šedesát let pod vlivem dvou masově politických totalitních hnutí a nevyhnutelně do jisté míry mravně, ale i intelektuálně zdegeneroval.
Pocit bezmoci a bezvýznamnosti jedince je toho varovným dokladem. Takže je do jisté míry manipulovatelný i jednoduššími prostředky. Mluví pro to i klesající úroveň (už se ani neobtěžují něco předstírat) a rostoucí výskyt pokusů o manipulaci.
Na každého z nás jsou pravděpodobně dva: zvenčí vlk v rouše pastýře a zevnitř ovce, přičemž oba věří, že vlk je pastýř.
Teď si to, s dovolením, shrnu.
Sugestibilní publikum, rostoucí odvaha demagogů a nedostatek Čulíků.
Ano, zákaz je zoufalý pokus zabránit nejhoršímu, když mám pocit, že nic lepšího nesvedu.
Já tedy nemám dojem, že se učíme nehoráznostem čelit. Rád bych věděl, jak to vidíte v TV a tisku Vy.
