Kdo podpoří oběti znásilnění?
Jeden právník se mi svěřil, že vždycky se u soudu snaží prezentovat předchozí historii sexuálních styků znásilněné ženy a předvést ji jako "prostitutku", a že většinou dosáhne osvobození obviněného muže, psala ve čtvrtek 1. června v deníku Independent Natasha Walterová. Článek shrnujeme.
Aktivisté, kteří v Británii usilují o reformu způsobu, jímž soudní systém jedná s případy znásilnění, jsou přesvědčeni, že se znásilněnými ženami nezachází systém spravedlivě. Procento obžalovaných násilníků, kteří byli shledáni vinnými, pokleslo z 25 procent v roce 1985 na 7 procent v roce 1999.
Profesorka Jennifer Temkinová ze Sussex University vydává tento měsíc v Journal of Law and Society studii o postojích právníků vůči znásilněným ženám. Studie je velmi deprimující.
Někteří právníci prostě nevěří, že je určitý druh znásilnění vůbec trestným činem. "Je plýtváním státním peněz stíhat bývalého manžela, kterého rozvedená manželka žaluje za znásilnění... říká, že šlo o znásilnění a pravděpodobně tomu tak bylo. Ale, upřímně řečeno, záleží na tom?" Jiní právníci nevěří, že žena má právo odmítnout sex, když předtím jednala zbrkle. "Prosím vás, ta ženská ho pozve do bytu na kávu. No a co čeká?"
Zdá se, že tito právníci jsou přesvědčeni, že vážnost trestného činu by neměla být posuzována činem samotným, ale podle toho, jestli žena vypadá jako nevinná oběť. "Myslím, že je to docela logické," řekl jeden právník, "když ta ženská vypadá u soudu jako uklízečka, porota jí projeví méně sympatií než když vypadá slušně."
Co to přesně znamená vypadat jako uklízečka? Jaké třídní a rasové předsudky jsou součástí takového úsudku?
Včera jsem hovořila s jednou ženou, Marií, která se před časem stala obětí násilného znásilnění. Policisté, kteří se zabývali jejím případem, byli zcela přesvědčeni, že existuje množství přesvědčivých důkazů, že násilník bude odsouzen. Žena byla po útoku celá zakrvácená, křičela, po celém domě měla svědky. Jeden policista jí řekl, že pokud se obhájce násilníka pokusí hovořit o její předchozí historii milenců, žalobce tomu zabrání. Takže tato žena se značný váháním a s vírou ve spravedlnost soudu, se vydala do soudní síně.
Tam okamžitě začal obhájce násilníka likvidovat její pověst. "Řekl, že jsem prostitutka," sdělila mi Marie a hlas se jí třásl, ač už od události uplynuly dva roky. "Řekl, že jsem si nechávala za sex s muži platit. Řekl, že jsem začala křičet, že mě znásilňuje, protože mi odmítl zaplatit. Řekl, že jsem od té doby spala s mnoha dalšími muži. Nikdy jsem s nikým ic neměla pro peníze. Od oné noci jsem s nikým nic neměla, strašně mě to ztraumatizovalo. Ale co to mělo všechno s tím případem společného? Snažil se vytvořit dojem, že nemám žádnou hodnotu, že jsem ženská, která by šla s každým." Násilník byl osvobozen.
Marie byla svobodná matka dělnického původu a v době procesu byla nezaměstnaná. Jaký dopad měly tyto skutečnosti na její případ? Jeden právník ve studii profesorky Tomkinové konstatoval: "Jestliže bydlíte někde nezákonně nebo jste svobodná matka, na porotu to má vliv. Je víc nakloněna přesvědčení, že jste si to zasloužila."
Současné právní předpisy mají zabraňovat výslechu ohledně předchozí sexuální historie oběti znásilnění, ale právníci ve studii profesorky Tomkinové svědčili, že přesně to vždycky dělají, za účelem osvobodit svého klienta.
