Dvě nohy dobré, čtyry nohy špatné aneb Literární noviny a umění propagandy
Tak jsem si koupil Literární noviny a dobře mi tak. Jestli se někde v plné míře zračí současná nedostatečnost (celo)společenského dialogu v Čechách, není to pouze na oficiální politické scéně či v televizních nic neříkajících debatách. Specifickým „příspěvkem“ je i způsob psaní, který se rozmáhá v tiskovinách typu Literárních novin.
Člověk, který by čekal, že právě tyto malonákladové noviny, po dlouhou dobu podporované státem, budou dbát na publikování nových provokativních názorů z více úhlů pohledu, je krutě zklamán hned v úvodním článku Jakuba Patočky Dva světy.
Jestliže se v Britských listech před časem kdosi pozastavoval nad adorací Václava Havla ze strany pana Peheho, co by asi dotyčný pisatel říkal nad článkem, v němž je dána do protikladu Havlova účast na akci pořádané organizací Člověk v tísni, která se týkala porušování lidských práv v Čečně, se schvalováním nového volebního zákona?
Aby bylo jasno: oceňuji jakoukoliv aktivitu, která upozorňuje na situaci v Čečensku, a nelíbí se mi nový volební zákon, jenže dávat tyto dvě věci do přímé spojitosti je podle mě naprosto tupá nic neřešící propaganda, vhodná maximálně do přísně stranického tisku. Za citování stojí poslední odstavec: „Václav Havel, proti němuž se oba maločeští politici [rozuměj: Klaus a Zeman] spojili, ve chvíli, kdy jejich mašinérie šrotovala další díl víry veřejnosti v klady demokracie, na Pražském hradě dával rozpomenout na listopadového ducha nezištné občanské společnosti a solidarity.“ Tento dutý namyšlený žvást myslím legitimizuje otázky zdali se Jakub Patočka vůbec nějakým způsobem snaží o alespoň zdání nezávislosti a nebo chápe svou pozici jako „jeden z bojovníků proti Klausovi“ .
Leč pokračujme dále: v dobře napsaném článku by měly být zmíněny (alespoň ve zhuštěné podobě) i argumenty protistrany a snad by měl i obsahovat nějaké nové informaci či alespoň informace v nových objevných souvislostech. Bohužel, pokud sledujete delší dobu články v LtN, máte neodbytný pocit, že jsou psány podle jednotného kosíkovsko – patočkovského mustru s téměř manicheistickým protikladem dobra a zla. Síly dobra jsou občanská společnost, Havel, neziskový sektor, křesťanství (obzvláště katolicismus, protestanti to mají o něco horší, neb není jisté zdali nemohou za moderní ekonomiku), hnutí Duha, Nedej se a přírodní národy. Zlo je „hnědá limonáda a značkové hamburgery“ (termín A. Kosíka), nadnárodní společnosti a kapitalismus, reklama, konzumní způsob života… a samozřejmě arcisatan Klaus. Vědci mají možnost volby: ty dobří (často pod označením „americký profesor“) pochopitelně zastávají názor, např. že oteplování Země je způsobeno lidskou činností, ti špatní pochopitelně opak. Tento půdorys transcenduje jakýmikoliv článkem a činí z LtN cosi žánrově podobného westernu, ve kterém (zatím – a chce se mi dodat naštěstí – pouze na papíře) to vždy ten Dobrý natře tomu Špatnému.
V posledním čísle jsou dva články věnované reklamě (viz č. 23 str. 5). První se zabývá pronikáním reklamy do školních budov a s jeho závěrem (reklama do školy nepatří) souhlasím. Přesto se mi zdá, že autorova argumentace trochu míjí jádro problému. Reklama ve školách nemá co pohledávat nikoliv proto, že je to pseudoumění (věc, která se u části reklam obtížně prokazuje), ale proto, že by prostor škol měl být k dispozici především jejich žákům.
Měřítkem kvality školy jsou i aktivity „mimoškolní“, kam spadá (alespoň podle mého laického názoru) vše od sportovních aktivit, školního časopisu, kapely až po výtvarné aktivity a jejich prezentaci ve školních prostorách. Především kvůli poslednímu případu si nedokážu představit možnost, že by na nástěnce bylo místo na reklamu na kokakolu. Nejde však o nějakou ochranu vkusu žáků, ale o prosazení vlastnických práv státu na státem financovaných školách. V konečném efektu je pronájem prostor školy komerční aktivitě útokem proti žákově svobodě. Tento fakt však článek nezmiňuje – ono je vůbec zajímavé, jak moc jsou v LtN posedlí regulací a zákazy a jak málo se hovoří o lidské svobodě ve smyslu neregulace, určitého spolehnutí se na rozum každého jednotlivce (článek končí varováním, že až vyroste nová generace, reklama se škol zmocní již naprosto a „učebnice fyziky budou plné reklam na například elektrárenské společnosti“). Jinak samozřejmě je svoboda zmiňována v souvislosti s jejím omezením prostřednictvím spiknutí reklamních agentur, nadnárodních společností a Václava Klause. Nechci tvrdit, že současný kapitalismus je bez chyb, ale jeho podání v LtN si nezadá s komunistickým obrazem „zlého kapitalisty.“
Jestliže autor Karel Kuna ve svém článku alespoň přináší nové informace a nechává prostor pro názory protistrany (reklamní agenturu Reblok), druhý článek Václava Drbohlava se nese plně v duchu aktivistického nenávistného diletantismu. Opět citace: „Reklamní agentury v českých zemích utrží asi 12 miliard korun. Tyto peníze platíme v ceně výrobků. Nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“. Hlupák dá peníze do výzkumu, chytrý do reklamy.“ Opravdu nevím, co autor vystudoval, či kde ke svým tvrzením přišel. Podle současné mikroekonomie nelze stanovit nějakou objektivní teorii hodnoty a nelze tedy ani určit, co se se subjektivní hodnotou děje při reklamní kampani. Existuje samozřejmě hned několik hypotéz o působení reklamy i o její společenské prospěšnosti. Kategorické tvrzení, že nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“, je nesmysl tradovaný snad jen v rámci kosíkovsko – patočkovského ghetta s pečlivým selektivním výběrem informací od těch „dobrých“ společenských vědců.
Zbytek článku se zabývá mírou regulace a zdaněním reklamy podél komunikací a v obcích. Opět je čtenář stavěn před hotovou věc – reklama „zohyzďuje“ města a vesnice a země lze dělit na ty „dobré“, které reklamu zakázaly úplně (Finsko, Norsko), či jí podstatně omezují (Velká Británie) a ty špatné (samozřejmě trpící i řadou dalších neduhů – Čína a Chile). Autor cudně zamlčuje, jak je tomu v USA, ale soudě podle věty „V Americe zjistili, že v úsecích dálnic, kde jsou umístěny billboardy je třikrát více nehod…“, znamená to, že regulace tam zřejmě neexistuje (či neexistovala). Jenže USA nemá to správné image „špatné země“.
Smutné je, že reklama je velice zajímavý a důležitý faktor ovlivňující kulturu a měla by být analyzována na základě znalosti faktů „z obou stran barikády“. <>
Co říci závěrem: v současných Čechách se mi zdá se začínají rozmáhat dva typy kariér mladých intelektuálů, které však mají máloco společného s nějakou kultivací společnosti: vyber si hochu nějakého vlivného protektora (CEP Václava Klause nebo rovnou Václava Havla) a pilně chval vůdce a hanob nepřítele. Pro mě je smutné na celé věci, že v posledku jsou mi oba dva postkomunističtí Titáni zhruba stejně (ne)sympatičtí - VK je horší stylista než VH a ten zase je mizerný řečník (a tím nemám na mysli ani tak výslovnost, jako spíš schopnost zformulovat srozumitelnou větu, či nadužívání vulgarismů). Jestliže VK se pokládá za kompetentního architekta transformace bez znalosti reálného podniku, „mistr pera“ VH zase vypouští do oběhu fráze typu „blbá nálada“ či „mafiánský kapitalismus“ (a přiznávám se, že hlavně v případě druhého výroku platí ono „po bitvě je každý generálem“ a nerozumím jeho načasování) . A rozhodně bych nerad soudil, zdali VK rozumí míň Hayekovi, či VH Heideggerovi. Tím samozřejmě nechci pomíjet rozdíl v míře odvahy, kterou projevili ve svém odporu proti komunismu, ale je otázkou, zdali přistupovat k Havlovu disidentství jako ke generálnímu pardonu všech jeho chyb.
Ondřej Čapek
P.S.: Když jsem napsal do BL první článek o kvalitách LtN, pan Patočka mi neodpověděl, přesto, že mu byl článek poslán.
Poznámka JČ: Řekl bych, že reklama nemá ve škole či v učebnicích co dělat hlavně proto, že je to manipulace, které by při učení asi děti neměly být vystavovány. - V Británii a v západní Evropě (všude tam, kde jsem to na dálnicích projel) skutečně nejsou kolem dálnic z bezpečnostních důvodů umísťovány komerční billboardy. To až v ČR.
