K šikanování
Jan Werich kdysi prohlásil, že zlí lidé rostou ze zlých dětí. Je to
smutná pravda, k níž lze dodat, že k těm nešťastným několika málo
procentům dětí, které mají "zlé" geny, vyrábíme stáda tupců s vymytými
mozky.
Vojtěch Polák
popsal v Britských listech svoji konsternaci, z toho, že jakýsi
chlapeček střílel v tramvaji po lidech kuličkovou pistolkou.
A proč by nestřílel? Nedělá přece nic jiného, že se (nevědomky ovšem)
podílí na skvělém kšeftu se zbraněmi - napřed dětskými a pak opravdovými
- a násilím, které mu dospělí v bohaté míře dopřávají, protože na něm
bohatnou.
Původně jsem se chtěl pozastavit nad tím, že po tom spratkovi pan Polák
neskočil, pistoli mu nesebral a nepožádal někoho s přenosným telefonem,
aby zavolal policii. Jenže to není tak jednoduché. Jako jednotlivec by
to mohl udělat, ale kam by se s tím dostal? Nejspíš by ho ještě
spratkovi rodiče soudili, že se dotkl jejich synáčka a jeho soukromého
vlastnictví. A pak, to dítě si přece jen hraje.
Vojtěch Polák vysvětluje spratčí chování možným selháním rodiny. Možná,
že to je poněkud nespravedlivé, protože rodiny vedou velmi nerovný boj s
přílivem násilí, které se v neuvěřitelné intensitě objevuje ve
zpravodajských relacích, filmech, televisních seriálech i sportu.
Jeden čtenář BL mi nedávno napsal něco v tom smyslu, abych se raději
věnoval událostem místním (tedy kanadským) a ne českým.
Pokusím se mu vyhovět, protože americká pakultura, o níž se chci zmínit,
přichází i do ČR a od ní se odvíjí mnohé z toho, čemu se pak podivují
třeba cestující v pražské tramvaji.
Zdejší společnost žije ve znamení násilí. Je to život schizofrenický,
na jehož jedné straně je kšeft, který násilí přeměňuje na zisk a na
druhé straně stojí snaha alespoň nějak omezit vliv této, podle mého
názoru kriminální činnosti, na vlastní děti nebo komunitu.
Před násilím ve sportu, zpravodajství a zábavním průmyslu není úniku,
ledaže se odstřihnete od televisního kabelu a rozhlasu, nebudete kupovat
noviny a přestanete chodit na sportovní podniky. Ale ani tehdy nemáte
vyhráno, protože násilím vymyté mozky jsou kolem vás a hlavně kolem
vašich dětí.
Můžete stokrát ochránit svoje dítě třeba před idioty, kteří v zájmu
kšeftu nechají hokejisty - měl bych spíš říct, že je k tomu nutí - aby
si holými pěstmi roztloukali huby do krvava (za přihlížení sudích,
jejichž povinností je bitku ukončit v okamžiku, kdy jeden z hokejistů
spadne na led), ale jak zamezíte tomu, aby se mu sousedův synek
nepokusil při "uličním" hokeji přerazit ruku sekem, jaký odpozoroval v
NHL.
Nevím, zda je v Evropě k mání vrcholný produkt americké pakultury, totiž
profesionální zápas. Je těžké si představit, jak nízké pudy vedou
severoamerické publikum k tomu, aby vůbec takovou věc konsumovalo. Nad
jejich mentální úrovní a vůbec nad celou věcí by se dalo mávnout rukou,
kdyby této zrůdnosti nebyly vystaveny i děti, které dostávají názornou
lekci, že při likvidaci protivníka není zakázáno nic, že svalovec může
decimovat střízlíka, že "vítězná" skupina může skopat do kulata soupeře
ležícího bezmocně na zemi. Dítě zjistí, že - nejspíš v rámci emancipace
- může svalovec tlouct i ženu (typu, který Jiří Suchý kdysi popsal
zkratkou "k čemu ruce, k čemu hlava"), kterou producenti začínají stále
častěji používat v ringu, aby to bylo trochu sexy.
Perou se basketbalisté, perou se baseballoví hráči. Nemáte-li dost
umělé krve z filmů můžete si dopřát skutečnou třeba z hokeje, můžete se
dívat na záběry z pohotovostí v nemocnicích nebo na videa z policejní
akcí. Můžete si koupit video z války v Zálivu nebo z masového střílení
v Columbine v ve státě Colorado. Dolar světí vše. Kupujte si pistolky
a střílejte se. Od toho přece jsou. Možná se dostanete do televise a
všichni se na vás budou dívat.
Není bez zajímavosti, že jeden z prvních snímků naznačujících, jak dobře
se Elian Gonzales přizpůsobil na Floridě, ukazuje tohoto chlapce, an
pobíhá s pistolkou v ruce po zahradě.
Neutuchající příliv (tak říkajíc spotřebního) násilí je ovšem jen jednou
složkou, která významně ovlivňuje severoamerické společnosti. Tou
druhou je strach z možných důsledků dané situace.
Strach z násilí je vyvoláván nejen skutečnými událostmi (které sdělovací
prostředky nafukují do co nejprodejnější podoby), ale stejně často i
politiky, pro něž je občanova obava velmi dobrým nástrojem maniplace.
Výsledkem je podivná situace, která je obtížná zejména pro mladé lidi,
jejichž systém hodnot se teprve vytváří. Jedni dospělí jim předkládají
násilím (jako nástroj řešení problému) a jiní dospělí je trestají, když
jednají podle návodu. A v tom všem se ztrácí dětský svět.
Tak, jak pan Polák naznačuje, dětský svět, pokud existuje, je odrazem
primitivního světa těch dospělých, proti nimž rodiče v podstatě nic
nezmohou. A tak je možné, že ten chlapeček, co jsem ho označil za
spratka vlastně dělá společnosti dobrou službu tím, že jí dává na vědomí
jaká je - zatím neškodným střelivem který.
Jiří Jírovec
PS Násilí ve škole odráží podle mého ztrátu hodnot ve společnosti a
nikoli tak či onak hierarchický systém výuky. Problém je v tom, že to
nechceme vidět a raději se tváříme, že se nám za těch deset let tak
nějak nepodařilo zaostalé školství povznést, přestože blíže pravdě může
být, že jsme si dobré školství zničili.
PPS Šikana v armádě a třeba ve vězeních a nemá nic společného s
bolševismem. Je to prostředek, který se velitelům hodí k udržování
pořádku. Významným prvkem v jejím snášení je víra, že si to trpící
jednou vynahradí na bažantech. Sadisti a jiní choří se najdou všude,
ale většina lidí se zapojuje, protože si myslí, že to tak má být.
Ke zneužívání mladistvých
Üřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů kapitalismu konstatuje, jak
se 30. května objevilo v BL, že za komunismu Kanadě byli v ústavech a
dětských domovech mladí lidé zneužíváni.
Už jsme si nějak zvykli na tuhle novořeč a tak pro zpestření něco
jiného.
Kdyby existoval, Üřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů kapitalismu
(jako že neexistuje) tak by mohl konstatovat, že v ryze kapitalistické
Kanadě byli v ústavech a dětských domovech mladí lidé zneužíváni. A to
především v těch v nichž byli indiánské děti násilně poslané na
převýchovu pod křídla některé z církví. Z nich ta Anglikánská je v
Kanadě na prahu finančního krachu protože hormony pod kněžskými hábity
si tehdy žádaly svoje a zneužití si svoje žádají teď.
Jiří Jírovec