KD: To bude běh na dlouhou trať. Deset let je strašně krátká doba, aby vyrostli profesionálové-novináři a abychom se pohybovali v prostředí, jaké je běžné na západ od našich hranic...

Domnívám se, že ke změnám by v každém případě dojít mělo. Jak jste mohl zaznamenat z řady mých prohlášení, zákony o veřejnoprávních médiích, nejen České televizi, ale i Českém rozhlasu, považuji za naprosto nevyhovující. Tyto zákony pocházející z roku 1991 naprosto nereflektují současný stav.

Co se týče koncesionářských poplatků, vůbec bych se nebránila, aby reagovaly na míru inflace, nicméně byla bych ochotna tímto způsobem hlasovat jen v případě, pokud budeme mít zcela jasno, jak ČT s koncesionářskými poplatky hospodaří.

Nad fungováním veřejnoprávních médií bych se ale chtěla zamýšlet jako nad celkem: Chceme veřejnoprávní média? A chceme zvlášť ČT a ČRo nebo přistoupíme k vytvoření jednoho silného subjektu? Já se kloním právě k tomuto názoru.

Nemyslím. Došlo by ke zkvalitnění, protože by bylo víc prostředků, jak zaplatit profesionály. Funguje to tak v Rakousku, v Itálii, v Anglii...

Začíná se totiž vést diskuse, jestli vůbec potřebujeme taková veřejnoprávní média, jaká dnes máme. Když sleduji např. zpravodajství České televize, musím dát i těm nejradikálnějším kritikům zapravdu, protože komerční média jsou často veřejnoprávnější než Česká televize.

Proto bych se raději zabývala obecnější otázkou zadání mediální legislativy, než konkrétními záležitostmi, jako jsou koncesionářské poplatky.

Z toho zákona mám rovněž nesmírně rozpačitý pocit. Jednak proto, že ministerstvo nám předložilo návrh, který probíhal dvouletým připomínkovým řízením a přitom žádné z těchto připomínek nereflektuje, ale paralelně s tímto návrhem začaly vznikat i poslanecké návrhy zákona bez důvodových zpráv, a dokonce došlo k naprosto absurdní situaci, že poslanec vládní strany podává návrh zákona proti svému vlastnímu ministrovi.

Ano, a určitě by se do toho měla zapojit i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Souhlasím s Vaším názorem, že ministerstvo rozhodně není tím, kdo by měl tvořit tento velmi složitý zákon.

Domníváte se na příklad, že je správné, aby v Radě byli zastoupeni lidé stojící na samém začátku své odborné kariéry? Hovořím o panu Marešovi, který na mě udělal dojem vzdělaného, inteligentního mladého muže, nicméně je to člověk bez životních zkušeností a proto právě u něj existuje zvýšené nebezpečí korupce. Jaký je Váš názor?

Rozhodně bych si nedovolila takto personifikovat a vyslovit slovo "korupce" v souvislosti... Ale jestli se mohu vrátit k předchozímu tématu, byla bych pro vytvoření jediné regulační rady...

Ano, Radu musíme podle nějakého klíče jmenovat. Nicméně tady se vytváří pocit, že 10 milionů lidí v tomto státě je ochotno sedět v jakémkoli regulačním orgánu. Tak tomu není. I já si myslím, že v orgánech jako je Rada ČT by měli sedět pánové jako Zdeněk Svěrák, Adolf Born a další. Nicméně nemyslete si, že lidé požívající takovéto vážnosti nemají nic jiného na práci než přijmout takovou nominaci a zasednout do takového orgánu...

Ano, máte pravdu, mnoha věcmi by se Rada vůbec nemusela zabývat, kdyby televize měla kvalitní management. Rada by měla plnit pouze to, co jí ukládá zákon.

Domníváte se, že by to měli být lidé, kteří nejsou spojeni s fungováním České televize?

Souhlasím s Vámi, a od toho se odvíjel např. výběr kandidátů za ODS.

Nominace paní Dědečkové odpovídá platnému zákonu v tom smyslu, že do Rady mají být jmenováni zástupci veřejnosti. Paní Dědečková takovým zástupcem veřejnosti je a co se týče jejího členství v ODS, nemyslím si, že členství v politické straně by mělo být okamžitou diskvalifikací...

Podívejte se na pana Zelenku. O něm jsem se dozvěděla, že byl deset let členem ODS, a je přitom méně stranický než nestraník pan Prorok.

...to ano...

Aniž bych chtěla toho nebo onoho politika bránit, pan Prorok často diskuse nezvládal. Vyjádření paní Dědečkové je možná nešťastné a dávám Vám zapravdu, že pro člověka, který to sleduje zvenčí, může taková paralela vzniknout.

Když jsem si ten dokument přečetla, měla jsem pocit, že to snad vedení České televize nemyslí vážně. Myslím, že velmi selhal ředitel zpravodajství pan Hodač, protože kvalitní profesionál by dokázal z toho, co chtělo vedení ČT sdělit, extrahovat tři stručné, jasné věty. Tak, jak bylo stanovisko formulováno, to být odvysíláno v žádném případě nemělo.

Pan Šámal je zaměstnanec ČT a zaměstnanec musí plnit nařízení svého nadřízeného, a to pan Šámal porušil.

Nesouhlasím s tím, jak bylo koncipováno to prohlášení, a připadá mi zvláštní, když se vedení ČT zabývá několik hodin touto kauzou, místo aby se věnovalo daleko podstatnějším problémům, které Česká televize má a které je potřeba řešit.

Víte, jsem člověk, který vyžaduje projekty, a v případě Jakuba Puchalského jsem rok a půl marně žádala Radu ČT, abychom dostali projekt, na základě kterého dostal pan Puchalský důvěru k tomu řídit kolos s rozpočtem pěti miliard korun, a Rada nám rok a půl nebyla schopna ten projekt dát. To byl naprosto legitimní požadavek a měli jsme dostat možnost podle projektu kontrolovat, jak Jakub Puchalský tyto kroky realizuje.

Teď jsme u pana Chmelíčka. Mám před sebou jeho projekt, tak jak ho zveřejnily Britské listy, a když jsem tento projekt při přípravě na setkání s Vámi studovala, zjistila jsem, že je tam tolik závažných věcí, které už dnes, po čtyřech a půl měsících fungování pana Chmelíčka ve funkci, nejsou plněny, že se budu s velmi zdviženým obočím ptát Rady ČT, co to má znamenat, proč Rada nekontroluje naplňování jednotlivých kroků pana Chmelíčka podle projektu, na základě kterého dostal důvěru.

(listuje dokumentem) Když se podíváte do projektu, jsou v něm i úkoly s daty, jsou tam zásady, např. "Posílit nezávislost, postavení a prestiž České televize jako instituce veřejné služby". Pan Chmelíček nám ale za čtyři a půl měsíce ještě ani nedefinoval, co je to televize veřejné služby! A zdá se Vám, že posílil nezávislost a postavení ČT?

To je určitě špatně. Jednoznačně jsem pro to, aby tak jako jsou zveřejňovány platy poslanců, měly by být zveřejňovány i platy zaměstnanců České televize, instituce, kterou si všichni platíme. Ne adresně, není potřeba vědět, kolik na své výplatní pásce každý měsíc dostává paní Jolana Voldánová, ale v násobku, kolik má řadový redaktor, editor, šéfredaktor...

Jednoznačně, musí to být zveřejňováno, proti násobku průměrné mzdy občana České republiky.

Ano.

Opravdu? Skutečně existuje takový seznam?

Pokud takový seznam existuje, považuji to za skandální, ale ptám se, jestli je to skutečně pravda, protože mi to přijde až tak neuvěřitelné, že... (smích)

Pokud to navíc byly Britské listy, které se zachovaly velmi korektně vůči panu Chmelíčkovi jako kandidátovi na post ředitele České televize a zveřejnily jeho projekt, tak o to víc považuji za skandální, jestliže k něčemu takovému došlo.

Je to notorický problém, pan Chmelíček ve svém projektu předpokládal jeho řešení, ale zatím k němu nedochází, a obávám se, že zde neexistuje ani jasná koncepce. Domníváte se, že ředitel ČT by měl v této reformě postupovat razantněji a transparentněji?

Ale samozřejmě! Vždyť přesně tak to pan Chmelíček má ve svém projektu: "podpořit další vývoj formátu zpravodajských pořadů směrem k jejich vzájemné odlišnosti, systematičtější řízení..." Máte pocit, že to, co se děje v redakci zpravodajství, naplňuje představy, které jsou obsaženy v tomto ambiciózním projektu? Já myslím, že v žádném případě ne!

A když navíc jmenuje do funkce ředitele zpravodajství člověka, který činí tak nešťastné kroky, jako odvolání pana Proroka, aniž by měl připraveného jiného moderátora, který bude mít za sebou několikatýdenní průpravu v České televizi...

Anebo jak je možné, že nemá šéfa aktuální publicistiky?

Kroky pana Hodače považuji za velmi nešťastné a myslím si, že pan Chmelíček s takovým šéfem zpravodajství nemůže naplňovat to, co má ve svém ambiciózním projektu.

A ještě jednu poznámku: za velmi důležitá považuji kritéria řazení zpráv. Když jsem se pana Hodače nedávno v diskusním pořadu zeptala, on nebyl schopen na tuto otázku vůbec odpovědět! To mě opravdu velmi překvapilo...

Určitě ano. Několikrát jsme spolu v e-mailové korespondenci polemizovali, zda zasedání mají být veřejná nebo neveřejná, původně jsem neměla jasný názor, nicméně poté, co se odehrálo v poslední době, jsem dnes přesvědčená, že zasedání Rady rozhodně musejí být veřejná. Přiznám se, že jsem zklamaná z jednacího řádu, který se určitým posunem od jednacího řádu Jirákovy Rady, nicméně mě plně neuspokojuje. Je tam sice transparentnost v hlasování, byl zrušen zákaz vynášet jakékoli informace z Rady...

Ano. Pokud Rada bude zasedat veřejně, ti lidé se opravdu budou připravovat, budou postupovat daleko profesionálněji, nebudou jednat jako klub spiklenců za zavřenými dveřmi - a také by se nemohlo stát, že by z takovéhoto jednání nebyl zápis, jak se to stalo v Ostravě...

Chtěla bych pochválit paní Dědečkovou, která kritizovala, že Rada zápis nevyhotovila a nebyl okamžitě vystaven na Internetu. Z toho důvodu se podle mých informací bude Rada scházet dnes, aby potvrdila svá rozhodnutí, ale když vidíme, jak se najednou mění stanoviska jednotlivých radních od ostravského zasedání do dneška, o to víc je důvod, aby jednání byla veřejná. Co se tam teď odehrálo, je absurdní!

Osobně bych velice uvítala pořad, kde by byl jeden politik ostře zpovídán. Taková byla např. Aréna. Její náhrada pořadem Přísně veřejné je naprosto nedostatečná.

Ale oni z České televize odešli! To mě strašně mrzí: proč od roku 1998 odešlo z České televize tolik kvalitních profesionálů!

Jenže oni si je tam nezvou, protože oni by okamžitě dokázali obrovskou neprofesionalitu České televize. Ten kontrast by byl obrovský.

Jistě. Není to nic jiného než strach z konkurence, jinak to neumím nazvat.

Kateřina Dostálová (1964), poslankyně Parlamentu České republiky. Původním povoláním galeristka, do aktivní politiky vstoupila až před dvěma lety, a to hned na celostátní úrovni, jako poslankyně za ODS. Je mimo jiné členkou sněmovní komise pro sdělovací prostředky.