Kateřina Dostálová: Rada ČT musí zasedat veřejně
Rozhovor s poslankyní za ODS, členkou stálé komise pro sdělovací prostředky
TP: Dovolíte-li, začnu sarkasticky: Existují země, kde média kultivují a vychovávají politiky, a pak jsou země, kde politici kultivují a vychovávají média. Český premiér Zeman se domnívá, že tisková konference je briefing, kde členové vlády vyjadřují své mínění o tisku, zatímco předseda sněmovny Klaus zase s oblibou telefonuje řediteli České televize, aby ho poučil, jak by měla vypadat dramaturgie diskusních pořadů - takže se zdá, že Česká republika je zatím v té druhé skupině zemí. Kdy se dostane do první skupiny a co pro to uděláte?
KD: To bude běh na dlouhou trať. Deset let je strašně krátká doba, aby vyrostli profesionálové-novináři a abychom se pohybovali v prostředí, jaké je běžné na západ od našich hranic...
Zabývejme se konkrétně Českou televizí: Poslanecká sněmovna má vůči ČT trojí pravomoc. Jednak přijímá zákony a jí tím vymezuje legislativní mantinely, za druhé stanoví výši koncesionářského poplatku a rozhoduje tak do značné míry o financování České televize, a za třetí jmenuje členy Rady ČT. Z toho důvodu se někdy o České televizi hovoří ne jako o veřejnoprávní, ale o parlamentní televizi. Považujete současný legislativní stav za vyhovující? Jak by to mělo být konkrétně s koncesionářskými poplatky?
Domnívám se, že ke změnám by v každém případě dojít mělo. Jak jste mohl zaznamenat z řady mých prohlášení, zákony o veřejnoprávních médiích, nejen České televizi, ale i Českém rozhlasu, považuji za naprosto nevyhovující. Tyto zákony pocházející z roku 1991 naprosto nereflektují současný stav.
Co se týče koncesionářských poplatků, vůbec bych se nebránila, aby reagovaly na míru inflace, nicméně byla bych ochotna tímto způsobem hlasovat jen v případě, pokud budeme mít zcela jasno, jak ČT s koncesionářskými poplatky hospodaří.
Nad fungováním veřejnoprávních médií bych se ale chtěla zamýšlet jako nad celkem: Chceme veřejnoprávní média? A chceme zvlášť ČT a ČRo nebo přistoupíme k vytvoření jednoho silného subjektu? Já se kloním právě k tomuto názoru.
To ale do jisté míry omezí pluralitu názorů, když tu najednou budeme mít jakousi českou verzi BBC, která se bude zabývat obojím druhem vysílání...
Nemyslím. Došlo by ke zkvalitnění, protože by bylo víc prostředků, jak zaplatit profesionály. Funguje to tak v Rakousku, v Itálii, v Anglii...
Začíná se totiž vést diskuse, jestli vůbec potřebujeme taková veřejnoprávní média, jaká dnes máme. Když sleduji např. zpravodajství České televize, musím dát i těm nejradikálnějším kritikům zapravdu, protože komerční média jsou často veřejnoprávnější než Česká televize.
Proto bych se raději zabývala obecnější otázkou zadání mediální legislativy, než konkrétními záležitostmi, jako jsou koncesionářské poplatky.
Legislativní proces přesto běží. Zaujalo mě, že mediální zákony připravuje ministerstvo kultury, které nemá v mediální oblasti naprosto žádné kompetence. Neudělali jste v tomto případě, obrazně řečeno, kozla předkladatelem zákona o zahradnictví?
Z toho zákona mám rovněž nesmírně rozpačitý pocit. Jednak proto, že ministerstvo nám předložilo návrh, který probíhal dvouletým připomínkovým řízením a přitom žádné z těchto připomínek nereflektuje, ale paralelně s tímto návrhem začaly vznikat i poslanecké návrhy zákona bez důvodových zpráv, a dokonce došlo k naprosto absurdní situaci, že poslanec vládní strany podává návrh zákona proti svému vlastnímu ministrovi.
To, co se stalo v případě zákona o vysílání, je spíš věcí politického folklóru. Padaly termíny jako "mediální policie", pobavili jsme se, ale - bohužel - dobrý návrh zákona stále neexistuje. Nebylo by lépe, kdyby zákon navrhovala vaše stálá komise, než ministerstvo, které problematice zjevně nerozumí?
Ano, a určitě by se do toho měla zapojit i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Souhlasím s Vaším názorem, že ministerstvo rozhodně není tím, kdo by měl tvořit tento velmi složitý zákon.
V mediálních zákonech je zakotveno několik klíčových politických rozhodnutí. Jedním z nich je způsob nominace členů dozorčích mediálních rad. Z dosavadního vývoje mám pocit, že poslanecké sněmovně se nepodařilo najít vhodný klíč pro výběr kandidátů.
Poslední Rada ČT byla odvolána způsobem, který šel na samou hranici zákona a zjevně proti jeho duchu, a nově jmenovaná Rada vzbuzuje rozpaky.
Domníváte se na příklad, že je správné, aby v Radě byli zastoupeni lidé stojící na samém začátku své odborné kariéry? Hovořím o panu Marešovi, který na mě udělal dojem vzdělaného, inteligentního mladého muže, nicméně je to člověk bez životních zkušeností a proto právě u něj existuje zvýšené nebezpečí korupce. Jaký je Váš názor?
Rozhodně bych si nedovolila takto personifikovat a vyslovit slovo "korupce" v souvislosti... Ale jestli se mohu vrátit k předchozímu tématu, byla bych pro vytvoření jediné regulační rady...
Tím ale problém pouze transformujete, stejně musíte její členy nějak jmenovat.
Ano, Radu musíme podle nějakého klíče jmenovat. Nicméně tady se vytváří pocit, že 10 milionů lidí v tomto státě je ochotno sedět v jakémkoli regulačním orgánu. Tak tomu není. I já si myslím, že v orgánech jako je Rada ČT by měli sedět pánové jako Zdeněk Svěrák, Adolf Born a další. Nicméně nemyslete si, že lidé požívající takovéto vážnosti nemají nic jiného na práci než přijmout takovou nominaci a zasednout do takového orgánu...
Rada guvernérů BBC se schází jednou za měsíc. To není tak velká zátěž. Není to spíš tak, že Rada ČT dělá mnoho věcí za manažery České televize?
Ano, máte pravdu, mnoha věcmi by se Rada vůbec nemusela zabývat, kdyby televize měla kvalitní management. Rada by měla plnit pouze to, co jí ukládá zákon.
Minulá Rada byla často kritizována za to, že její členové měli tak úzké vazby dovnitř televize, že se Rada měnila ve svého druhu vnitrotelevizní lobby. Poslanci by asi měli najít takový způsob jmenování, aby tato rizika nehrozila, aby radní byli určitým vývěsním štítem České televize...
Domníváte se, že by to měli být lidé, kteří nejsou spojeni s fungováním České televize?
Ano, jinak hrozí nebezpečí, že Rada místo veřejného zájmu bude hájit zájmy partikulární.
Souhlasím s Vámi, a od toho se odvíjel např. výběr kandidátů za ODS.
Ovšem na druhou stranu byla do Rady zvolena paní Dědečková, bývalá funkcionářka vaší strany. Souhlasím, najít odborníky je složité, ale bude-li takový odborník zvažovat, zda nominaci přijmout vedle paní Dědečkové, asi ho to odradí...
Nominace paní Dědečkové odpovídá platnému zákonu v tom smyslu, že do Rady mají být jmenováni zástupci veřejnosti. Paní Dědečková takovým zástupcem veřejnosti je a co se týče jejího členství v ODS, nemyslím si, že členství v politické straně by mělo být okamžitou diskvalifikací...
Ona ale v okamžiku nominace nebyla řadovou členkou ODS, ale regionální funkcionářkou strany!
Podívejte se na pana Zelenku. O něm jsem se dozvěděla, že byl deset let členem ODS, a je přitom méně stranický než nestraník pan Prorok.
Souhlasím, pouze upozorňuji na určité riziko. Spočívá třeba v tom, že paní Dědečková v rozhovoru pro Britské listy uvedla jako příklad nevhodného chování Romana Proroka senátorku Benešovou. Každého pak samozřejmě napadne: paní Dědečková z ODS se zastává paní Benešové ODS. To ji staví do značně nevýhodné pozice: kdyby byla nestraníkem, nikoho by takové spojení nenapadlo...
...to ano...
Kdyby nebyla v ODS, takové podezření by nevzniklo. V politice, ať se nám to líbí nebo ne, se často uplatňuje princip presumpce viny...
Aniž bych chtěla toho nebo onoho politika bránit, pan Prorok často diskuse nezvládal. Vyjádření paní Dědečkové je možná nešťastné a dávám Vám zapravdu, že pro člověka, který to sleduje zvenčí, může taková paralela vzniknout.
Pokusme se krátce okomentovat nejnovější vývoj v České televizi. Řediteli ČT se minulý týden přihodila menší nepříjemnost: domníváte se, že pan Chmelíček byl v právu, když požadoval, aby do Událostí byl zařazen poměrně rozsáhlý text stanoviska, ve čtené, nekomentované podobě?
Když jsem si ten dokument přečetla, měla jsem pocit, že to snad vedení České televize nemyslí vážně. Myslím, že velmi selhal ředitel zpravodajství pan Hodač, protože kvalitní profesionál by dokázal z toho, co chtělo vedení ČT sdělit, extrahovat tři stručné, jasné věty. Tak, jak bylo stanovisko formulováno, to být odvysíláno v žádném případě nemělo.
Když ten samý názor projevil Zdeněk Šámal, stálo ho to místo. Mohu z toho dovodit, že nesouhlasíte s jeho odvoláním v dané situaci?
Pan Šámal je zaměstnanec ČT a zaměstnanec musí plnit nařízení svého nadřízeného, a to pan Šámal porušil.
Nesouhlasím s tím, jak bylo koncipováno to prohlášení, a připadá mi zvláštní, když se vedení ČT zabývá několik hodin touto kauzou, místo aby se věnovalo daleko podstatnějším problémům, které Česká televize má a které je potřeba řešit.
Víte, jsem člověk, který vyžaduje projekty, a v případě Jakuba Puchalského jsem rok a půl marně žádala Radu ČT, abychom dostali projekt, na základě kterého dostal pan Puchalský důvěru k tomu řídit kolos s rozpočtem pěti miliard korun, a Rada nám rok a půl nebyla schopna ten projekt dát. To byl naprosto legitimní požadavek a měli jsme dostat možnost podle projektu kontrolovat, jak Jakub Puchalský tyto kroky realizuje.
Teď jsme u pana Chmelíčka. Mám před sebou jeho projekt, tak jak ho zveřejnily Britské listy, a když jsem tento projekt při přípravě na setkání s Vámi studovala, zjistila jsem, že je tam tolik závažných věcí, které už dnes, po čtyřech a půl měsících fungování pana Chmelíčka ve funkci, nejsou plněny, že se budu s velmi zdviženým obočím ptát Rady ČT, co to má znamenat, proč Rada nekontroluje naplňování jednotlivých kroků pana Chmelíčka podle projektu, na základě kterého dostal důvěru.
(listuje dokumentem) Když se podíváte do projektu, jsou v něm i úkoly s daty, jsou tam zásady, např. "Posílit nezávislost, postavení a prestiž České televize jako instituce veřejné služby". Pan Chmelíček nám ale za čtyři a půl měsíce ještě ani nedefinoval, co je to televize veřejné služby! A zdá se Vám, že posílil nezávislost a postavení ČT?
Česká televize utajuje i takové informace jako jsou mzdové náklady a výše platů jednotlivých pracovníků...
To je určitě špatně. Jednoznačně jsem pro to, aby tak jako jsou zveřejňovány platy poslanců, měly by být zveřejňovány i platy zaměstnanců České televize, instituce, kterou si všichni platíme. Ne adresně, není potřeba vědět, kolik na své výplatní pásce každý měsíc dostává paní Jolana Voldánová, ale v násobku, kolik má řadový redaktor, editor, šéfredaktor...
Britské listy přesně takový dotaz panu Chmelíčkovi poslaly, a když jsme nedostali odpověď, zaslal jsem stížnost Radě ČT. Písemnou odpověď stále ještě nemám, ale pokud vím, Rada k tomu odmítla zaujmout stanovisko.
Jednoznačně, musí to být zveřejňováno, proti násobku průměrné mzdy občana České republiky.
Souhlasíte i s tím, že u zhruba deseti lidí, kteří jsou přímo podřízeni řediteli, a u samotného ředitele, by tyto údaje měly být k dispozici detailně?
Ano.
Britské listy se před týdnem dozvěděly, že v ČT existuje seznam tzv. korektních publikací, které smějí žádat o rozhovor s ředitelem televize. Britské listy na tom seznamu bohužel nejsou. Jak se díváte na takovou praxi?
Opravdu? Skutečně existuje takový seznam?
Bylo nám to řečeno vedoucí odboru PR České televize, takže je třeba brát tuto informaci prima facie.
Pokud takový seznam existuje, považuji to za skandální, ale ptám se, jestli je to skutečně pravda, protože mi to přijde až tak neuvěřitelné, že... (smích)
Snad to byl jen metaforický obrat... Ale politika, jak Česká televize s médii jedná, by svědčila o tom, že takový seznam může existovat; spíš než seznam korektních, přípustných médií, to ale bude seznam těch nepříjemných, notorických "potížistů", kterým se neposkytují informace. Vznesl jsem dotaz na mluvčího ČT pana Trávu, co mají Britské listy dělat, aby se na tento preferenční seznam dostaly, ale na odpověď již zhruba týden marně čekám.
Pokud to navíc byly Britské listy, které se zachovaly velmi korektně vůči panu Chmelíčkovi jako kandidátovi na post ředitele České televize a zveřejnily jeho projekt, tak o to víc považuji za skandální, jestliže k něčemu takovému došlo.
Podívejme se krátce na to, co Britské listy považují v České televizi za nejdůležitější, to je zpravodajství. ČT by měla vyčleňovat na zpravodajství daleko větší rozpočet než komerční stanice, ale v současné době poskytuje službu, která, ať vycházím z jakýchkoli hledisek, mi přijde mnohem horší jako obdobná služba zpravodajství TV Nova.
Je to notorický problém, pan Chmelíček ve svém projektu předpokládal jeho řešení, ale zatím k němu nedochází, a obávám se, že zde neexistuje ani jasná koncepce. Domníváte se, že ředitel ČT by měl v této reformě postupovat razantněji a transparentněji?
Ale samozřejmě! Vždyť přesně tak to pan Chmelíček má ve svém projektu: "podpořit další vývoj formátu zpravodajských pořadů směrem k jejich vzájemné odlišnosti, systematičtější řízení..." Máte pocit, že to, co se děje v redakci zpravodajství, naplňuje představy, které jsou obsaženy v tomto ambiciózním projektu? Já myslím, že v žádném případě ne!
A když navíc jmenuje do funkce ředitele zpravodajství člověka, který činí tak nešťastné kroky, jako odvolání pana Proroka, aniž by měl připraveného jiného moderátora, který bude mít za sebou několikatýdenní průpravu v České televizi...
Anebo jak je možné, že nemá šéfa aktuální publicistiky?
Kroky pana Hodače považuji za velmi nešťastné a myslím si, že pan Chmelíček s takovým šéfem zpravodajství nemůže naplňovat to, co má ve svém ambiciózním projektu.
A ještě jednu poznámku: za velmi důležitá považuji kritéria řazení zpráv. Když jsem se pana Hodače nedávno v diskusním pořadu zeptala, on nebyl schopen na tuto otázku vůbec odpovědět! To mě opravdu velmi překvapilo...
Minulý týden se Radě ČT přihodila "mediální nehoda". Dva členové popisují průběh jednání v Ostravě diametrálně odlišným způsobem. Zasedání Rady ČT je neveřejné, zdrojové dokumenty, s nimiž Rada pracuje, jsou obvykle tajné nebo nedostupné, a následky, k nimž to vede, jsou pro kredit České televize i její Rady, řekl bych, poněkud devastující. Nemyslíte si, že by mělo dojít k urychlené změně?
Určitě ano. Několikrát jsme spolu v e-mailové korespondenci polemizovali, zda zasedání mají být veřejná nebo neveřejná, původně jsem neměla jasný názor, nicméně poté, co se odehrálo v poslední době, jsem dnes přesvědčená, že zasedání Rady rozhodně musejí být veřejná. Přiznám se, že jsem zklamaná z jednacího řádu, který se určitým posunem od jednacího řádu Jirákovy Rady, nicméně mě plně neuspokojuje. Je tam sice transparentnost v hlasování, byl zrušen zákaz vynášet jakékoli informace z Rady...
...tzv. spiklenecký paragraf...
Ano. Pokud Rada bude zasedat veřejně, ti lidé se opravdu budou připravovat, budou postupovat daleko profesionálněji, nebudou jednat jako klub spiklenců za zavřenými dveřmi - a také by se nemohlo stát, že by z takovéhoto jednání nebyl zápis, jak se to stalo v Ostravě...
To bylo velice důležité zasedání...
Chtěla bych pochválit paní Dědečkovou, která kritizovala, že Rada zápis nevyhotovila a nebyl okamžitě vystaven na Internetu. Z toho důvodu se podle mých informací bude Rada scházet dnes, aby potvrdila svá rozhodnutí, ale když vidíme, jak se najednou mění stanoviska jednotlivých radních od ostravského zasedání do dneška, o to víc je důvod, aby jednání byla veřejná. Co se tam teď odehrálo, je absurdní!
V diskusních pořadech České televize (a nejen tam) se uplatňuje princip "politik politiku politickým komentátorem". Když se podíváte na obdobné pořady západních televizí, tam je pravidlem, že se ve studiu střetává jeden politik a jeden nebo několik novinářů-komentátorů.
Osobně bych velice uvítala pořad, kde by byl jeden politik ostře zpovídán. Taková byla např. Aréna. Její náhrada pořadem Přísně veřejné je naprosto nedostatečná.
Smůla ovšem je, že novinářů, kteří by byli schopni v televizi fundovaně naživo vystoupit, není zatím tolik...
Ale oni z České televize odešli! To mě strašně mrzí: proč od roku 1998 odešlo z České televize tolik kvalitních profesionálů!
V tom máte bezpochyby pravdu, ale pro účast v debatním pořadu není potřeba být zaměstnancem České televize.
Jenže oni si je tam nezvou, protože oni by okamžitě dokázali obrovskou neprofesionalitu České televize. Ten kontrast by byl obrovský.
Domníváte se, že je to záměrný postup České televize?
Jistě. Není to nic jiného než strach z konkurence, jinak to neumím nazvat.
Paní poslankyně, děkuji Vám za rozhovor!
Kateřina Dostálová (1964), poslankyně Parlamentu České republiky. Původním povoláním galeristka, do aktivní politiky vstoupila až před dvěma lety, a to hned na celostátní úrovni, jako poslankyně za ODS. Je mimo jiné členkou sněmovní komise pro sdělovací prostředky.
Poznámka: O novém návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání píší v aktuálním čísle Parlamentního zpravodaje (červen 2000), které vyšlo 20. 6. 2000, Jan Čulík a Tomáš Pecina. Plné znění tohoto článku přinesou Britské listy v pondělí 26. června.
