|
Ad Romové: Nechci problém popisovat, chci jej řešit II.AlenaByla bych nerada, kdyby iniciativa pana Hradeckého už podruhé "zapadla", protože se snaží řešit věci nějak tak, jak jsem si to představovala ve svém prvním příspěvku, když jsem psala "to bychom museli něco udělat pro výchovu a vzdělání dětí z problémových rodin" . Navíc mě těší, že případný "nultý" ročník neomezuje na děti romské, protože i mnohé bílé žijí v rodinách, které je základními znalostmi a návyky nevybaví. Souhlasím zcela i s tím, že "zacit nekde musime - my, majorita - a nemusime nasim spoluobcanum ani sobe namlouvat, ze je to nas altruizmus. Je to nutnost. "Pokusím se velmi stručně doplnit náměty pana Hradeckého. V čem bych s panem Hradeckým nesouhlasila, je tvrzení, že "Selektivni averze vuci jednomu etniku, nebo rase, se mi jiz pod rasizmus tezko zarazuje.", protože nenávist k Židům je také zcela selektivní, a přesto je antisemitismus obecně uznávaným jevem, jehož otřesné důsledky jsou známé. Někteří argumentují tím, že jsme s Romy stejného původu, tak jaký rasismus! Jenomže ono ani tak nejde o to, jak to pojmenujeme, když ta averze na principu kolektivní viny tu existuje. Mně se házení lidí do jednoho pytle na základě jakéhokoliv kolektivního principu zprotivilo už před lety díky minulému režimu tak dokonale, že mě to naštěstí dosud nepřešlo. S příspěvkem pana Pospíšila už polemizovat nebudu, čtenáře těžko může zajímat pouhé dohadování, co kdo napsal nebo ne a jak to myslel; a pokud má někdo o to zájem, může si naše příspěvky porovnat sám. Jenom jednu věc bych zmínila, nikde o ní dosud nebyla řeč. Pan Pospíšil napsal "Tady jde o nadbytek asociálních romských rodin, které určitě neznáte, jinak by Vaše rozhořčení nemělo takovou jiskru." To je naprostý omyl, část svého života jsem bydlela např. v Praze na Žižkově, a myslím, že i mimopražským čtenářům je zřejmé, že tady jsem se, kromě jiných, nutně musela setkat se spoustou asociálních romských rodin (nijak jsem si je neoblíbila). Jenomže kvůli tomu s nimi neházím do jednoho pytle ty slušné Romy, ani si nemyslím, že ti asociální si mají pomoci sami. A nedomnívám se, že bílých asociálních rodin je pár, ostatně i s nimi jsem se na tom Žižkově (i jinde) setkala (a ani je jsem si nijak neoblíbila) a při té pomoci by se na ně nemělo zapomenout. |