Článek o Erice Steinbachové
Milý pane redaktore,
posílám překlad článku o Erice Steinbachové, prezidentce německého Spolku vyhnanců, který se objevil v Süddeutsche Zeitung. Pro orientaci čtenáře dodávám, že hessenské Hanau je městečko nedaleko Frankfurtu nad Rýnem, rodiště bratří Grimmů, které bohužel bylo těžce poškozeno nálety během druhé světové války.
A.Z.
Vlast Hanau
Süddeutsche Zeitung, 15. 06. 2000
Daniel Brössler
Z hlediska Poláků šéfová vyhnanců Steinbachová není žádnou vyhnankyní
Poláci by od poslankyně Bundestagu Eriky Steinbachové očekávali všechno, ale nejnovější zpráva o političce CDU je přeci jen překvapila. Pomocí řízných projevů si vysloužila prezidentka Spolku vyhnanců (Bund der Vertriebenen, BdV) v Polsku pověst nejnenáviděnější Němky a zosobněné vyhnankyně. A nyní přichází toto: nejvyšší německá vyhnankyně vlastně žádnou vyhnankyní není.
Toto odhalili novináři polského deníku Rzeczpospolita. Tématem se počali zabývat poté, když si povšimli, že Erika Steinbachová coby prezidentka vyhnanců mluví nápadně málo o své vlasti (Heimat). A vypátrali následující: Steinbachová se narodila r. 1943 jako Erika Hermannová v obci Rahmel v obsazeném Polsku jako dcera tam náhodně přiděleného vojáka wehrmachtu. Rodiště otce: Hanau. Rodiště matky: Brémy. Nejspíše by mohla Steinbachová uvést coby svou vlast Hanau, kde rodina žila od r. 1950. Tak soudí Jerzy Haszczynski, berlínský dopisovatel deníku Rzeczpospolita.
Rodiště svých rodičů potvrzuje i Steinbachová. K získání těchto informací nebylo zapotřebí "tajných agentů". "Mohli se mě zcela otevřeně zeptat, kde se narodil můj otec a kde má matka." pravila Steinbachová Süddeutsche Zeitung.
Pro Poláky je nyní případ Steinbachová jasný. "Paní Steinbachová je jen vyhnankyní z povolání", tvrdí třeba varšavský historik Wlodzimierz Borodziej, který má i v Německu dobrou pověst jako expert na problematiku vyhnání. Obzvláště pikantní v Polsku je okolnost, že Steinbachová vystupuje jako vyhnankyně, i když se narodila jako dítě okupačního vojáka v oblasti, která před druhou světovou válkou náležela Polsku. Též její matka, jak sama Steinbachová uvádí, přišla do Rahmel v západním Prusku teprve začátkem čtyřicátých let. Soud polského tisku o Steinbachové, která kdysi odmítla Německo-polskou hraniční smlouvu, která vyhnance označila jako "osten v masu" německé politiky a která požadovala od Poláků "pokání", zní: "falešná vyhnankyně".
Steinbachová to pochopitelně vidí jinak. Její otec pocházel prý z otcovy strany ze Slezska. To je pravda, avšak během prvé světové války se dobrovolně přestěhoval směrem na západ. "Pouto k slezské oblasti je pro mě dodnes velmi intenzivní", tvrdí Steinbachová. Mluví též o poválečných zkušenostech. Při úprku před Rusy dostala se se svou matkou do Šlesvicko-Holštýnska, kde putovala z místa na místo. "Někam přijít a být tam nevítán - to byly mé formativní vzpomínky z dětství". Dle zákona o vyhnancích patří Steinbachová jednoznačně k vyhnancům.
Za otázkami týkajícími se jejího původu je snaha jí upřít oprávnění mluvit za vyhnance, stěžuje si Steinbachová. Přitom ona sama si může představit v roli prezidenta BdV někoho, kdo není vyhnanec. Konec konců je vyhnání "celoněmecký osud". A dodává: "k protestu proti zabíjení velryb není nutné, aby někdo byl velryba."
(Přeložil Aleš Zeman)
