Rozpory v ženevské konvenci o uprchlících
Když navrhl minulý týden britský ministr vnitra Jack Straw, že by měla být přepracována ženevská konvence o uprchlících z roku 1951, britské organizace na podporu práv uprchlíků reagovaly podezřívavě.
Avšak když bylo tento týden v Doveru objeveno 58 mrtvol čínských imigrantů, vysvětlilo to, proč Strawovy návrhy přijali ministří zemí Evropské unie s velkým zájmem.
Nick Hardwick, ředitel britské organizace pro uprchlíky The Refugee Council konstatoval: "Skutečným jádrem problému je to, že je v současnosti v podstatě nemožné, aby se do Británie dostali lidé, prchající před politickou perzekucí. Proto se pokoušejí dostat se do země tímto zoufalým způsobem."
Britský ministr vnitra poukázal na rozpor v samém jádru ženevské konvence z roku 1951, která sice dává každému člověku právo žádat o azyl, avšak neuvaluje na země světa povinnost vpustit uprchlíky na své území, aby tam o azyl směli zažádat. Důsledkem pak je, že i autentičtí žadatelé o azyl se dostávají do Británie často ilegálně a stávají se obětí mezinárodních pašeráckých gangů.
Straw navrhuje, aby měli uprchlíci právo zažádat o azyl v dané zemi už ze zahraničí, takže by nebylo zapotřebí je do země pašovat. Lidé, prchající ze zemí, kde se mezinárodně uznává, že jsou tam porušována lidská práva, by dostaly podle mezinárodního systému kvót dočasný azyl. Znamenalo by to, že by hostitelské země nemusely finančně podporovat uprchlíky, čekající na získání azylu.
Příchozí ze zemí, které nejsou považovány za porušovatele lidských práv, by azyl nedostali. Právo na získání azylu u lidí, kteří dokáží individuální pronásledování, by bylo zachováno.
Reakce od britských organizací zastávajících práva uprchlíků byla skeptická. "Kdo zaručí bezpečnost uprchlíka, zatímco se jeho žádost o azyl bude vyřizovat," dotazuje se ředitel organizace Asylum Aid Alasdair Mackenzie. "Velmi pochybuji, že dostanou tito lidé po dobu čekání ubytování na britském velvyslanectví."
Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky bylo Strawovým návrhem znepokojeno a konstatovalo, že konvence z roku 1951 zůstává mocným nástrojem, poskytujícím ochranu před pronásledováním a násilí pro miliony lidí na celém světě. V žádném případě se náhradou za konvenci nemohou stát nabídky dočasného útočiště.