středa 21. června O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor s poslankyní za ODS, členkou stálé komise pro sdělovací prostředky: Kateřina Dostálová: Rada ČT musí zasedat veřejně (rozhovor vedl Tomáš Pecina) Česká televize: Antipluralitní rozhodnutí Rady České televize:Když někdo jednostranně kritizuje ČT, ČT má právo také vysílat jednostranné informace, jsou-li "správné" (Jan Čulík) Klaus v Dobrém ránu (Jan Lipšanský) Novinářství a politika: Čulík si plete činitele politických stran s občanskými aktivisty (Josef Brož) Romové a Češi: Národ J.A.Komenského aneb kvalitní vzdělání pro všechny, nebo jen pro někoho ? (Karolina Bánomová) Ad Romové: Nechci problém popisovat, chci jej řešit II. (Alena) Ekologie a MMF: Heidelberg partnerem zasedání MMF - a to má být dobře? (Štěpán Kotrba) Vyhnanci ze střední Evropy v Německu: Článek o Erice Steinbachové v  Sueddeutsche Zeitung (přeložil Aleš Zeman) Drastické aspekty dnešního přistěhovalectví: Mrtví z Doveru (Ivan Hoffman) K tragédii udušených čínských imigrantů Rozpory v ženevské konvenci o uprchlících Londýn: Pohřeb Slovenky Nataši Tatarové (Guardian) Otevřenější imigrační politika by vedla k rozkvětu ekonomiky a lidi by neumírali v nákladních automobilech (Guardian) Poznámka: Obětavost po česku (Václav Pinkava) Automobilismus: V ČR nemají chodci přednost na přechodu (Jan Lipšanský) Reakce: Čulík je bezcharakterní manipulátor a lhář a kálí do vlastního hnízda. A také o anglických fotbalových chuligánech (Robert Izak, JČ) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Václav Pinkava

Dneska jsem prohlédnul.

Stalo se mi v Praze, že mi před auto, mimo přechod pro pěší, do cesty vkročil muž, zdánlivě zdravý, a soudný. Šel si přes ulici, jakoby nic, auto, neauto. Hlavu měl však hrdě a demonstrativně vztyčenou a zahleděnou opačným směrem, než odkud jela auta.

Byl to sebevrah? Blázen? Kamikadze bojovník za práva pěších?

Došlo mi, s kým mám tu čest, až když jsem to ubrzdil a čekal než přejde. Došlo mi, že se chová tak nějak symbolicky. Byl to český člověk právě v duchu oné vzdorovité lítosti Milana Kundery, kterou nedávno v poznámce připomenul Jan Čulík.

Tento člověk mi nesvěřil svůj osud. On mne svým osudem přímo pověřil. Stal jsem se, bez sebemenšího vlastního přání, jeho vyvolencem - neznámým člověkem, za jeho osud zodpovědným. Byl jsem to já, který se musel za něj, za nás oba, dívat správným směrem, já jsem se měl chovat zodpovědně, abych neměl jeho krev na svém autě, ani na svědomí.

Byl to prostý vyděrač a rukojmí v jedné osobě, kapriciosní dítě, které se samo usadí na prahu nějakých bezbranných budoucích rodičů a čeká na adopci.

Vůči mně byl však nespravedlivou, samozvanou objetí a jeho kapric nás málem stál draho. Já, jemu neznámý, jsem se stal zástupným pachatelem všech příkoří, které si on kdy zažil, a které se potřebovaly odreagovat - třeba i sebevraždou.

Takových, leč méně okatých profesionálních obětí máme v České republice vícero, ať už to jsou vkladatelé do kampeliček, důchodci za životní jistoty, vyděděnci a příživníci všemožných odstínů, či nevýrazní kolemjdoucí.

Ne "Mouchy, snězte si mně" ale "Mouchy, vy si mně musíte sníst" - já tu prosadím alespoň něco velkolepě sebedestruktivního.

Je něco vznešeného na myšlence stát se obětí v zájmu vyšších hodnot, ale nenechme se unést touto paralelou bez uvážení. Jan Palach vzal svůj osud do vlastních rukou, symbolicky za nás, ale neúkoloval zápalkami kolemjdoucí. Ježíš Kristus si to své sice odnesl z rukou ostatních lidí, ale nenabádal je k tomu, aby jej ukřižovali.

Zato ta naše předmětná 'obětavost' je vzdorovitě zlovolná a rovnostářská

Zlovůle jakoby pocházela od slov zlo a vůl. A ten chodec - by se mohl v nějaké povídce jmenovat pan Výtka, či Výčitka

Mezi námi prochází beznaděj a vzdorovitá lítost zmrzačeného domácího zvířete, které na svobodě nepřežije. Kříží nám cestu, s hlavou zarputile obrácenou špatným směrem.

Koho asi bude pan Výtka volit ?