Britské listy

Úvaha je to zajímavá - i když cítím ještě jiný problém, a to je ten, že možnost volby vždycky doprovází únava výběru. Pluralita novin vede k tomu, že nejčtenější je Blesk a Literárky si kupuje asi osm lidí.

Nejnavštěvovanější stránky na českém internetu se jmenujou XXL tits a Porn. cz, a BL jsou v statistice někde hluboko v bažinách. S digitální televizí to bude dtto (o čemž už svědčí nabídka německého programu Premiere, anebo vůbec nabídka našich kabelovek: bez Arte, zato s kanálem necenzurovaného sexu), nedělám si iluze. Iluzí liberálů je, že když se nechá horda čtrnáctiletých puberťáků jen tak, že se sami ušlechtile vzdělají. Nevzdělají.

Kolem osmašedesátého všichni koukali na velmi slušnou tv, četli masově Literárky a časopisy Plamen a Světová literatura byly úzký profil, o frontách na Sartra a Bulgakova nemluvě.

Dneska máme liberální "svobodu", a. . . ?

Někde je něco blbě - a dokud si budeme namlouvat nějaké nezpochybnitelné axiomy, jakože nesvoboda za bolševika úplně blbě, zatímco dnes bezbřehá svoboda jediné řešení, tak se asi budem divit. Teoreticky je liberalismus pravdivý, stejně tak jako svobodný trh bez mezí atd. - ale v realitě nějak drhne. Čím to bude?

Tatíček V. I. L. měl axióm, že kritériem pravdivosti je praxe - budem to popírat jen proto, že to říkal on?

Poznámka JČ: Britské listy zaznamenávaly v době televizní krize na titulní stránce cca 11 000 přístupů denně a denně bylo staženo až 90 000 souborů. - Doba, kdy ve všech zemích světa národ jednotně sledoval jeden nebo dva televizní okruhy, které tak vytvářely jeho vědomí, je nenávratně pryč. Rozvoj technologie vede ke štěpení informačních zdrojů, mezi nimiž zůstanou nejvýraznější a světově nejznámější jen zdroje kvalitní. Zajímavým konkrétním úkazem je v tomto případě například anglický týdeník Central Europe Review, který má relativně malou čtenost, ale v nynější televizní krizi se velmi rychle stal často v západních sdělovacích prostředích citovaným zdrojem.