Kosovo - buďme přesní
Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Když je v souvislosti s Jugoslávií řeč o naději, je třeba být přesný. Jde v první řadě o naději, že skončí vyhánění lidí z domovů kvůli jejich etnické příslušnosti, tedy o naději, že skončí Srby prováděné etnické čistky. Pomine-li příčina, pomine i důsledek, kterým je silový nátlak na Miloševičův režim, tedy nálety Aliance. Pro přesnost je pak třeba říct, že to co včera odhlasoval srbský parlament a schválila srbská vláda se sice jmenuje Mezinárodní mírový plán pro Kosovo, ale ve skutečnosti je to ultimátum, podpořené sedmdesáti dny vojenských operací.
Přesné je hovořit o kapitulaci, nikoli o dohodě. Když je pak řeč o ceně této války, není přesné hovořit o tom, kolik peněz se utratilo, ale o tom, jakou částku demokratický svět investoval do zastavení šířícího se zla. Ta suma pak není souměřitelná s lidským utrpením kosovských dětí, starců, žen a mužů a to v tomto pořadí. Nebylo a nemohlo být otázkou, na kolik dolarů má přijít vynucení dodržování lidských práv. Ta je třeba bránit za každou cenu.
Srbská opozice hovoří v naději na konec války o nutnosti ekonomických a demokratických reforem, hovoří o Srbsku po Miloševičovi, o Srbsku, které se vrátí do Evropy. I tento proces bude Evropu a Spojené státy něco stát a opět nepůjde o utrácení, ale o investici do jediné smysluplné prevence před nacionálním šílenstvím.
V demokratickém světě mělo použití síly své stoupence i odpůrce. Více bylo těch kteří podporovali silové řešení po té, co se ukázalo že s diktátorem nelze jednat, nýbrž je nutné ho porazit. Pouze díky té podpoře veřejného mínění bude poníženým vrácena lidská důstojnost, z bezejmenných štvanců, kterým byly na hranících odebírány peníze a doklady se opět stanou lidmi. A přesně o to nám jde. Buďme přesní: Bez jejich důstojnosti není myslitelná ta naše.
Vysílá se v pátek 4.6.1999 ráno.
