Ekonomický disident František Čuba?
(Autorka studuje masovou komunikaci na FSV UK, je šéfredaktorkou magazínu Síťnice (www.sitnice.cz).)
Po upozornění Tomáše Peciny jsem se dívala na dokument o Františku Čubovi (ČT2, úterý 1.června, 20:00, režie Robert Sedláček, tvůrčí skupina Karla Hynie). Překvapilo mě, jak protichůdně může na lidi působit. Podle mého názoru tento dokument totiž není ani nestranný, natož aby neideologizoval, jak tvrdí pan Pecina. Nevím, co považuje Tomáš Pecina za nestrannost, když autoři celý dokument pojali jako ódu na Františka Čubu, čemuž podřídili výběr lidí i střihů. Celý duch dokumentu předznamenává už píseň Lucie Bílé, kde se zpívá o osamělém stromu.
Z dokumentu na člověka dýchá chladný dech totality, ale není to tím, že v něm jsou použity retro-záběry skotačícího Pavla Horňáka a Františka Janečka v estrádním pořadu "Jedeme dál". Mnohem totalitněji působí pomalu dávkovaná chvála a obdiv vyjadřovaný všemi zúčastněnými, většinou Čubovými přáteli a spolužáky (kromě P. Pitharta a novináře Fraňka), pak následuje popis "nešťastných" peripetií Františka Čuby, kterého "ošklivý Husák" poslal studovat VUML a celá léta mu všemožně bránil v ještě větším rozletu slušovického zázraku.
A když jej komunistické vedení konečně přijalo za svůj, pod tlakem Gorbačovovy perestrojky, vpadla do toho zrádně sametová revoluce a prezident Havel, který z tribuny hřímal o podivných slušovických nitkách - mimochodem, tento záběr byl obzvlášť pikantní, když do něj autoři neautenticky zamontovali českou hymnu, aby působil patřičně "osudově". K tomuto "honu na Čubu" se pak přidal zlý Stanislav Devátý (v dokumentu použit pouze několik let starý střih z televizního archivu: proč asi autoři neoslovili Devátého přímo? Nehodilo se jim to do konceptu?), a posléze policie, aby vyšetřila něco, co vlastně nebylo potřeba - slušovické impérium se po roce 90 rozpadlo a "bylo rozkradeno". Aby bylo jasno, kdo ho rozkradl, opět dostane slovo František Čuba a s výrazem hořkého zklamání ve tváři praví, že "oni", ti oškliví zaměstnanci, si nevážili ani jeho, ani slušovického úspěchu, a tak si onen krach zasloužili. (Proč tedy po roce 90 byly nástupnické firmy Slušovic plné bývalých příslušníků StB? Proč se peníze ze Slušovic přelévaly do těchto firem?)
František Čuba je v tomto dokumentu vykreslen jako jakýsi ekonomický disident starého i "nového režimu". Manipulace non plus ultra.
Autoři dokumentu záměrně potlačili fakt, že o dovozu embargovaných technologií tehdejší orgány věděly a podporovaly ho. V roce 1987 uzavřel František Čuba za Slušovice "smlouvu s 1.správou StB - rozvědkou, díky níž získalo družstvo ekonomické výhody, např. bezcelní dovoz určitého zboží, dovoz embargovaného zboží a informace zejména z oblasti biotechnologií" (Respekt 6/91). Jaké to asi mohly být informace, když je poskytovala rozvědka? O tom, že na oplátku poskytovalo vedení Slušovic informace ze zahraničních cest svých pracovníků a finanční prostředky pro 1.správu, by se těžko rozhovořil František Čuba, natož Milouš Jakeš.
Autoři také zamlčeli podnikatelské aktivity Františka Čuby a slušovických firem po listopadu 89, které jsou více než podezřelé. Ano, sice mu nebylo policií nic prokázáno, ale znamená to snad, že je svatý? Viktor Kožený, Pavel Tykač nebo Antonín Čadek také nebyli za nic odsouzeni, přesto praktiky, které používali, byly na hranici legality a rozhodně neměly nic společného s etikou podnikání. Máme snad tyto lidi považovat za novodobé hrdiny?
Čuba, Majský nebo Berezovský
Způsob, jakým byl tento dokument natočen, mi svou atmosférou i způsobem natáčení velice připomněl jiný dokument, který nedávno ČT vysílala - jmenoval se Neznámé Slovensko. V tomto dvoudílném filmu se autoři pokoušeli zmapovat vývoj Slovenska v posledních letech a zaměřili se také na ekonomickou situaci na nynějším Slovensku. Autoři nepochopitelně postavili do popředí novodobé milionáře jako je Jozef Majský, a nekriticky jej označili za toho, kdo si k bohatství pomohl bez pomoci Mečiarovy garnitury. Skutečnost je taková, že Majský podobně jako ostatní zprivatizoval mnohé podniky pod cenou právě za Mečiarovy vlády, stejně jako management Slovnaftu, jehož řediteli byl v dokumentu také dán velký prostor pro prezentaci svých dalekosáhlých úspěchů. Na rozdíl např. od Alexandra Rezeše z VSŽ Košice ovšem Majský včas vycítil, odkud vítr vane, a začal podporovat tehdejší opozici. Majský v dokumentu nezastírá, že obchoduje se zbraněmi a naftou, mimo jiné dříve též s Junkovým Chemapolem, který je nyní před krachem a praktiky jeho vedení zkoumá policie.
Nevím, jestli za vychvalováním takových lidí je pouze naivita a neinformovanost autorů nebo záměrná snaha zastírat skutečný stav věcí. Přikláněla bych se spíš k tomu druhému. Pravděpodobně těmto lidem imponuje vlastnost "štiky v rybníce", kterou tito byznysmeni východního typu mají. Je to podobné, jako by v Rusku natočili oslavný dokument o magnátovi Borisu Berezovském - přece byl ve vládě, má velký majetek a dobré postavení, tak proč ne? Jak Berezovský a jemu podobní ke svému majetku přišli, na to už by se dokument neptal. Když po tom v Rusku pátrali investigativní novináři, některé z nich to stálo život.
Obchodníkům bez skrupulí, ať už jimi jsou Majský, Kožený nebo František Čuba, je hloupé stavět takové filmové pomníky. Dokumenty tohoto typu vrací českou dokumentární tvorbu před rok 89, kdy také zamlčovala fakta a přizpůsobovala si skutečnost k obrazu svému.
