Obava z islámu?
Co se týče islámu ve čtvrtečních BL se objevil v příspěvku "Jsme to ale ošklivý národ" pohled na islám, který má dost zastání: "Co se tyce islamu. Narody Balkanu s nim zapolily staleti a cesky sedlak na turecke valky take vydatne prispel. K islamu nemam duveru. V konfliktnich situacich logicky ziskavaji navrch militantni skupiny. Pripad Afganistanu, kde se hodni muslimove ponekud vymkli USA z rukou, me nenaplnuje duverou k Albancum cvicenym a vyzbrojovanym CIA. Dejiny maji totiz tu blbou vlastnost, ze se opakuji."
Ve své podstatě proti této obavě nelze příliš namítat. Ale platí tato obava také v nejobecnější rovině. Kdykoli se stane náboženství zbraní, vytváří další z jednotících faktorů agresivity určitého společenství. To známe dobře i z naší křesťanské historie. Ale islám jako náboženství, z toho strach nemám, jako nemám strach z protestantů.
V BL jsem před časem v článku - Podlehne džihád ofenzívě civilizačních hraček? - psal o tom, že se nemusíme bát islámských právních norem šarí'a - zákona založeného na Boží inspiraci, ale jen lidí, kteří ho vykládají, protože existují stoupenci středověkých šarí'atských hodnot, včetně trestně právních, založených na tehdejší interpretaci Koránu, tedy včetně ukamenování cizoložníků, ale svůj silný hlas mají také přívrženci upravených norem. Někteří z nich pouze chtějí, aby zákony státu nebyly v rozporu s šarí'ou v obecném smyslu slova, ale respektoval dnešní podobu práva. Podle šejcha M. S. Ašmáwího nemůže být šarí'a neměnným zákoníkem, když z koránských veršů, které upravují právní vztahy mezi lidmi, zůstává z více než 6 000 v platnosti jen kolem 80.
Fetva jako akt politického terorismu
Příkladem politického zneužití náboženství je již notorický známý případ Rushdieho.
Nad spisovatelem Salmanem Rushdiem, autorem Satanských veršů, vyhlásil iránský náboženský vůdce islámské revoluce ájatolláh Rúholláh Chomejní 14. února 1989 osudnou fetvu - odsoudil ho k smrti za rouhačství.
Nebýt fetvy tato poněkud rozvláčná kniha by zůstala jen běžným románem. Jenže Rushdiho pronásledování rozhodlo o její slávě...
Satanské verše vyšly v létě 1988, v Indii. Muslimský myslitel Rafik Zakana v tisku protestoval, že Rushdie svým dílem zaútočil rafinovaným způsobem na podstatu islámu. Ale jednalo se jen o intelektuální protest ve filozoficko - náboženském rámci.
Iránští ideologové si Rushdiho knihy povšimli až v únoru 1989 - tedy půl roku poté, co se objevila na trhu, a řadu týdnů poté, kdy s ní Zakana vedl rozhořčenou polemiku. Dokonce v samotném Iránu byla kniha haněna až v listopadu 1988 ve významném kulturním časopise Kejháne farhangí, ale duchovenstvo necítilo důvod se nad tím pohoršovat.
Chomejní zahájil kampaň proti této knize jako odpověď na snahu umírněnější části íránských politiků ztlumit politicko-náboženský radikalismus. Rozsudek smrti byl impulsem radikálům a jasně dal najevo umírněným, že paktování se Západem se zakazuje. Západ reagoval tak jak islámští radikálové předpokládali - vzájemné vztahy se zhoršily a umírnění ztratili možnost legálního dialogu se Západem, který se zastal satanského autora Satanských veršů...
Rushdiho odsouzení bylo také nástrojem pro vyvolání rozepří v evropských zemích, kde chtěli iránští duchovní proti tamním vládám postavit islámské komunity.
Nejednalo se tedy o náboženskou záležitost, ale o politickou manipulaci. Když byl prezidentem zvolen představitel umírněné linie Sajjad Mohammad Chátamí a Rushdi se dočkal zrušení fatvy, jednalo se také jen o politickou manipulaci na hranici teroru. O gesto umírněných vůči radikálům. Rushdi je pouze oběť - nástroj. Kdyby tehdy nevydal Satanské verše, našli by si islámští radikálové jinou záminku ke zhoršení vztahů se Západem.
Nejedná se tedy o střet náboženských idejí či o střet náboženství i liberalismus atlantského prostoru, ale jen o prachsprostou politiku.
Vyznej se v pyramidě hadů!
Co představuje závažný problém, je tamní terorismus. Popsat islámská terorismus je ale stejně nemožné jako poznat ve spletenci desítek hadů, který že to je had, co utekl panu Vocáskovi z Vinohrad. Např. Egypt je znám fundamentalistickou organizací Sdružení muslimských bratří, která působí již od roku 1928. Bratři byli několikrát rozprášeni a znovu se vzchopili. Z jejich řad vyšla řada význačných fundamentalistických textů, které ovlivnily mnoho dalších adeptů tohoto směru. Odnože této organizace se vyskytovaly a vyskytují v dalších arabských státech. Na určitý čas se objevily další teroristické skupiny či organizace považující Sdružení muslimských bratří za příliš opatrné. Např. organizace Džihád, která vznikla koncem sedmdesátých let, má na svém kontě odeslání egyptského prezidenta A. Sadata do muslimského ráje při vojenské přehlídce v říjnu 1981.
Typologické zoufalství
Jaké problémy existují v typologii terorismu je názorně vidět na příkladu Egypta: když se v osmdesátých letech v Egyptě rojily militantní skupiny, útočily jednak proti vládě a cizím turistům, aby ochromily turistický průmysl a na druhé straně zastrašovaly křesťanské Kopty. Cíle některých skupin byly tak pochybné, že se od nich distancovali i radikální fundamentalisté! Úřady vidí za tímto terorismem především íránský a súdánský vliv, ale dosti zášti jistě posbírají teroristé i díky egyptskému modenímu islámskému myšlení. Aktivistické (teroristické) skupiny mají 70 až 100 tisíc osob. Vyznej se v pyramidě těchto hadů! Mnohé skupiny působí nezávisle nebo jen ve volném uskupení s jinými. Výčet násilných fundamentalistických (tzv. islamistických) skupin dnes již vyžaduje skutečně katalog!
Slavní a známí
V Alžírsku je "slavná" GIA svým terorem proti bezbrannému obyvatelstvu. O to hůře ji lze vystopovat a zničit jednotlivé operační skupiny.
Libanon byl pověstný např. prosyrským vojenským hnutím Amal, ale po izraelské vyčišťovací operaci v Libanonu (1982) se hlavním hrdinou stala militantní organizace šiitů Hizballáh zrozená za spolupráce s (šíitskými) íránskými revolučními gardisty. Nejen že bojuje proti Izraeli, ale doufá, že z Libanonu se stane islámský stát. Palestinské islámské hnutí odporu Hamás vzniklo díky intifádě z ideového podhoubí Muslimských bratří a "soupeřilo" s OOP v popularitě a vlivu. Cílem Hamasu je zničení Izraele, neméně tvrdý je Islámský džihád zrozený s pomocí sympatizantů z Íránu a Jordánska, přičemž někteří muži byli cvičení v Afghanistánu. Nezapomínejme na palestinský Hizballáh zaštítěný sympatiemi Strany islámského osvobození.
I proevropsky orientovaná státní správa a armáda v Turecku se musí kromě širokého islámského hnutí, které se dostává mnohdy na hranici fundamentalismu, vypořádat i s teroristy z organizací Islámská akce, Turecké brigády odplaty či Fronty velkých islámských bojovníků.
Cizinecká legie
Za vpravdě internacionální lze považovat afghánské mudžahidy, islámské bojovníky z celého islámského světa, nejen z Afghanistánu, které lze dnes bezesporu charakterizovat jako islámskou cizineckou legii, která se angažovala také v Bosně a jistě bude platným vojenským tělesem na straně muslimů i v dalších konfliktech. Ještě barvitější je Taliban (Talebán), který vstoupil v afghánském prostoru do hry za podpory Pakistánu v roce 1995. Překlad jejich názvu znamená Hledači Pravdy (tj. Boha), ale také student. Shodou okolností nemalou část ozbrojenců tvoří studenti islámských nauk, takže tisk je bere defacto jako studentské hnutí. Jejich dogmatické uplatňování původního islámu likvidující např. satelitní antény a televize je velmi proslavilo...
Mlžení
Existuje mnoho nezávislých "charismatických" skupin, které se oddělují od hlavních proudů jednotlivých hnutí, nebo teroristické organizace záměrně některé akční skupiny vyčleňují pod samostatným jménem, aby mátly nepřátele a tříštily jeho pozornost. Jejich "katalogizace" a sledování je proto záležitostí expertních týmů.
Paradox pravověrnosti
Pravověrná Saudská Arábie již tím, že zde byl zaveden telefon, rozhlas a TV je objektem bojůvek jako je tamní hidžázský hizballáh či hidžázský islámský džihád. Přitom Saudové jsou kritizováni Evroameričany za zkostnatělé uplatňování islámu ve právních otázkách a v postavení žen...
Paradoxem je, že před teroristickými skupinami si nejsou nakonec jistá ani fundamentalistická hnutí - pokud nejsou shledána vůdci teroristických organizací za dostatečně fundamentalistická!
