Spojenci musejí bojovat dál
Bill Clinton
Tento článek vyšel v neděli 18. dubna v týdeníku Sunday Times.
Dnes na Balkáně se stavějí jednotky ze Spojených států, ze Spojeného království a od našich spojenců v NATO pevně proti etnickému očišťování, usilují o to, zastavit zvěrstva, zachránit životy a obnovit naději pro občany Kosova. Jsme rozhodnuti, že zvítězíme. A jsme rozhodnuti posílit základy pro Evropu, která bude stále více integrovaná, demokratická, prosperující a mírová.
Spojenci NATO učinili všechno, co bylo v jejich silách, ve snaze získat pro Kosovo mírové řešení. Slobodan Miloševič si namísto toho zvolil konflikt, rozšířil násilí a přešel k plnění svého brutálního plánu: vyprázdit zemi jednou provždy od jejích obyvatel. Nemohli jsme stát stranou a nechat historii zapomenout na kosovské Albánce. Nemohli jsme se obrátit zády k nebezpečí, že se konflikt rozšíří, rozdmychá etnická napětí a ohrozí stabilitu v regionu.
Dnes se mnoho národů na východě Evropy snaží realizovat právě tu vizi mnohonárodnostní etnické demokracie, jakou se pan Miloševič snaží usmrtit. Za vlády komunismu vytvářely tyto země dojem stability, byla to ale falešná stabilita, kterou vnucovali vládci, jejichž reakce na etnické napětí bylo potlačit je a popřít je. Když komunistický útlak zmizel, etnické napětí se objevilo na povrchu. Bylo možno je odstranit spoluprací anebo je využívat demagogií. Dostali jsme se do situace Kosova proto, že oěpt jednou nejhorší evropský demagog přešel od hněvivých slov k neuvěřitelně intenzívnímu násilí.
Den po dni letecká ofenzíva našich spojeneckých sil ochromuje Miloševičovu válečnou mašinérii. Oslabili jsme jeho protileteckou obranu, jeho vojenské velení i jeho schopnosti vyrábět pohonné látky a munici. Útočíme na jeho tanky, dělostřelectvo a letectvo. Nyní se přesunuje naše ofenzíva na další úroveň, v regionu je více letadel a vojenská loď Invincible se připojuje k americkým a francouzským letadlovým lodím v oblasti.
Mezitím naše spojenecké humanitární úsilí poskytuje potraviny a přístřeší pro uprchlíky, obnovuje jejich sílu a naději v přípravě na den, kdy se budou moci v míru vrátit do své země. A hledáme způsoby, jak pomoci těm Kosovanům, kteří se dostali ve vlastní zemi do pasti, kterou vytvořily srbské jednotky.
Mají hlad, nemají střechu nad hlavou, obávají se návratu do svých vesnic. Miloševič je zjevně chce použít jako rukojmí a lidské štíty. Jak uvedl premiér Blair, Miloševič je odpovědný za osud těchto lidí - a my ho poženeme k odpovědnosti.
Naše aliance chce ukončit krizi, chce ukončit utrpení Kosovanů, chce ukončit zkoušky srbského lidu, který byl přinucen k boji cynickým politikem, jemuž nezáleží na tom, jak se vede občanům jeho země, který před nimi skrývá pravdu toho, co dělá v Kosovu. Miloševič může krizi ukončit dnes - tím, že stáhne své jednotky z Kosova, dovolí mezinárodním bezpečnostním jednotkám vstup na území Kosova a dovolí bezpodmínečný návrat všech lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, stejně jako bezpečnost a samosprávu, na niž mají tito lidé nárok.
Pokud to ale neučiní, naše ofenzíva bude pokračovat a bude měnit rovnováhu moci proti němu tak dlouho, dokud nedosáhneme úspěchu. Náš časový plán bude určován našimi cíli, nikoliv obráceně. Nakonec bude muset Miloševič buď v důsledku rostoucích ztrát ustoupit, anebo přijde o schopnost udržovat vládu nad Kosovem.
Při naší ofenzívě také plánujeme pro budoucnost. Dál jsem přesvědčen, že nejlepším řešením pro Kosovo je autonomie, nikoliv nezávislost. Kosovo nemá zdroje ani infrastrukturu, aby mohlo existovat samostatně. Jeho nezávislost by se mohla stát zdrojem další nestability.
Nadto si nemyslím, že řešením nenávisti na Balkáně je ještě větší balkanizace. Kdybychom začali měnit hranice na mapě, bylo by velmi obtížné učinit přítrž kontroverzím a uprchlickým vlnám. Nejlepším řešením není nekonečné měnění Evropských hranic podle etnických čar, ale větší integrace evropských států, které budou spolupracovat a budou považovat svou etnickou rozrůzněnost za výhodu, nikoliv za krevní spor.
Realisticky bude realizace této vize vyžaduvat demokratické změny v samotném Srbsku, protože region nemůže být bezpečný, je-li v jeho středu agresívní tyran.
Tragédie Kosovu musí podpořit další úsilí národů NATO, které už existuje delší dobu, k podpřoe hlubší demokracie, etnické a náboženské snášenlivosti a integrace mezi národy jihovýchodní Evropy. Tyto národy nesou nyní břemeno kosovského konfliktu, břemeno uprchlíků a chaosu v regionu.
Musíme spolupracovat s Evropskou unií, s Organizací pro spolupráci a bezpečnost v Evropě a dalšími politickými a hospodářskými institucemi, abychom jim pomohli v této krizi a z dlouhodobější perspektivy musíme zrychlit jejich politické a hospodářské reformy a podporovat mnohoetnické společnosti, které dokáží vytvořit lepší život.
Musíme do tohoto procesu zaangažovat Rusko, kdykoliv to bude možné, protože i když spolu navzájem ohledně této krize v Kosovu nesouhlasíme, máme společné cíle a aspirace. Cíl naší aliance pro jihovýchodní Evropu je tentýž, jaký jsme měli po druhé světové válce pro západní Evropu a pro střední Evropu po studené válce - integrace do skutečné komunity národů, která se pevně angažuje ve věci svobody a lidských práv a žije pospolu v míru jako část svobodné a sjednocené Evropy.
Tento týden se ve Washingtonu sejdou vedoucí představitelé více než 40 zemí k vrcholné schůzce při příležitosti padesátého výročí NATO. Naše aliance nebyla nikdy více jednotná. Naše partnerství s ostatními evropskými zeměmi nebylo nikdy silnější. Kosovo prokázalo nade vší pochybnost, jak je další existence naší aliance důležitá a že je nutno ji měnit, aby byla schopna reagovat na nové výzvy - posilovat schopnost a odpovědnost našich evropských spojenců v alianci, posilovat naši schopnost řešit regionální konflikty u našich hranic, chránit naše občany před zbraněmi hromadného ničení, posilovat partnertství po celém kontinentu a pomoci aspirujícím členům včetně těch v jihovýchodní Evropě, aby vstoupili otevřenými dveřmi NATO.
V našich vlastních zemích pracujeme usilovně ve snaze vytvářet respekt pro náboženské, etnické a kulturní rozdíly a ve snaze nacházet sílu v naší rozličnosti. Musíme nyní použít této síly proti moci organizované etnické nenávist, která pácha zvěrstva těsně za humny NATO.
Chceme-li, aby bylo jednadvacáté století pro naše děti jiné, nesmíme uzavřít toto století vítězstvím tyranie nad demokracií, nenávisti nad snášenlivostí, krveprolévání nad pocitem příslušnosti ke komunitě. Museíme učinit vše, co je nutné, abychom zvrátili síly rasového násilí a vybudovali mírovou budoucnost.
